Probuď se, nebo zemřeš – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to to poslední, co jsem si pomyslel. O 24 hodin dříve „Vstáváme!“bylo to první co jsem slyšel jako už skoro každé ráno. „No tak šup… Nemáme tolik času. Za 10 minut tě čekám...
Evropa – Nový svět – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Bylo jí přesně 13, když se to stalo. Amerika vedla s Čínou dlouholetou válku, která skončila téměř úplným zničením všeho nám známého. Poslední dny...
Učedník Smrti – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probudil se. Světlo se dralo do místnosti takřka nezadržitelně i přes stažené žaluzie na oknech. Pomalu otevřel oči a hned je zase...
Pronásledovaná – 1. kapitola
Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Prolog Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohla být tak naivní, honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se jí to osudným! Cítila, co jí pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem do toho mohla vůbec padnout, pomyslela si. Únava a bolest svalů jí zalézala až do morku kostí. A vtom jí to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Kapitola první – Kniha O tři dny dříve Tmavovlasá dívka otočila poslední stránku a zaklapla knihu. Vydechla, jako by po celou dobu četby zadržovala dech. Děj jí...
* Úplňkové čtení 2/19 *
Milí čtenáři, vážení spisovatelé, drazí návštěvníci čítárny Pod vrbou, vítám Vás u dalšího úplňkového čtení, letos poprvé. Bilanci minulého roku už jsem Vám představila, rozkoukávací leden je za námi. Teď se můžeme podívat, co nás čeká v roce 2019… * Nejdřív se však vrátím o pár týdnů zpět, kdy zdi bradavického hradu žily novinařinou a psaným slovem. V pátek 8. února se konal slavnostní večer Udílení novinářských cen za rok 2018. Naše čítárna zde hrála svou roli hned v několika ohledech. Šéfredaktorka zasedala v odborné porotě, která měla na starosti většinu kategorií. Sub Salix byl jedním z periodik nominovaných v kategorii Časopis roku. A to nejpodstatnější – kategorie Umělecký počin roku se naplnila těmi největšími literárními skvosty za uplynulých 12...
Lepší než láska
Ohlušující Takové je tvé srdce Neposlouchající Když pokládáš svého pěšce Slepě Tak se díváš na svět Na dně Tam leží poslední bílý květ Lepší Takový je smutek Dražší Je soubor starých lásek Definuj Udělej tlustou čáru Obětuj A budeš o krok k ránu
Modré oči
Pomněnka je lesní kvítí, mezi stromy jasně svítí. Oči tvé se jaksi liší, jejich podobnost je přece vyšší. Vlastní příběh píší lehce, proto na ně koukej měkce. Mohly by se přece bát, jakpak se pak mají smát. Hlasy kolem nich se chvějí, ty oči mají, to co chtějí. Jednou přece zavřou se, záhadnými stanou se. Blankyt nenalezne spásu, v tom divokém křiku hlasů. Potřebují hlavně klid, budou ho snad brzy mít. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
