Strach
Strach. Pocit, který jsme každý z nás ve svém životě alespoň jednou zažili. Emoce, kterou nikdo nechceme cítit. Přesto díky němu může vzniknout jedinečné dílo. A vy máte možnost si jej přečíst. Kúzlo noci tmavej, objíma ma ďalej. Kráčam stále vyššie, to kúzlo je fakt silné. Uvažujem, strácam sa. Kochám či burím sa? Kráčam ďalej a príroda? Vie, že niečo mi uniká. Ja sa však ďalej trápiť nebudem, ale príroda vie, že ďalej nezájdem. Veď dobre mi je aj v tej ulite. Že nevyjdem to viem určite. Že nezažijem všetko nádherné, pokiaľ ďalej nezájdem. No ja v sebe odvahu nevidím. Skrývam sa radšej medzi ihličím. Redakční úpravy provedla Eillen McFir...
Letní okamžiky
Léto se pozvolna blíží ke svému konci. Kouzlo haiku však opět dokázalo navždy zachovat krásu letních okamžiků. Pojďte si společně zavzpomínat, jak krásné léto to letos bylo. Rozkvetlá loukaslunce pohladí květyléto je tady. Slyším déšť kap kaptráva se zazelenákrajina žije. Doba horkých dnízmrzka stéká po prstechdo sklenky dám led. Motýl na loucepoletuje květ na květtřepotá křídly. Ovocný nanuktiše taje na stolevčela si cucne. Dívka se smějecopánky poskakujína žlutém tričku. Autobus frčído dálky nás zavezezábava čeká. Ptáci zpívajíslunné ráno vítajíkočka zapřede. Rosa na trávěvíly tančí po loucekvětiny kvetou. Loďka na vlnáchdál na moře si plujesvoboda čeká. Pohoda a klidprocházím se přírodouslunce mě pálí. Krásná přírodavlak po kolejích drncášaty zavlají. Dámy...
Jarní probuzení
Moji drazí spisovatelé a čtenáři, ani nevíte, jakou radost jste mi udělali! Má druhá výzva opět přinesla nádherný příběh! A já vám všem za něj děkuji. Navíc se tentokrát zúčastnil úplně každý, kdo se přihlásil. Nikdo nepromeškal možnost přidat svůj střípek do příběhu. Ale dost již bylo zbytečných slov. Užijte si příběh Jarního probuzení, který pro Vás sepsalo celkem 18 osob a jeho délka se vyšplhala na úctyhodných 2700 slov a umístila se na druhém místě Udílení novinářských cen roku 2020. Vaše Vrba -*- Jsem potulným bardem, co prochází svět.Dnes šel jsem na západ a zítra jdu zpět.Poslyšte příběh o skutku, co z jara se stal.Ten příběh už poslouchal i samotný král! Napněte uši své, jen jednou jej vyjevím.Pak krásu vašich dcer na večer objevím.Teď nalij mi,...
Magie májových lásek
Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku… * Kvety čerešnev jemnom májovom vetrepršia biely dážď.– Ewenlia Lerche Jabloně kvetou,býlí se nám probouzí,pusy pod třešní.– Freya Jane Andersson ZamilovaníPod třešní se líbajíMácha bude psát– Aya Watanabe Láska ve vzduchu,snad láska vytrvalá!Štěstí přichází.– Freya Jane Andersson A je tu zas Máj.Láska proudí kolem nás.Srdce své ti dám.– George Winchester Půlnoc dávno pryč,Fae bláznivě tančí,mladíky vábí.– Freya Jane Andersson Výlety tajítajemné cíle v dálizakryté mlhou.– Bibi Anne Rozkvetlé třešněJak teď políbit milou?Zmizely v dubnu– Christina...
Narozeninová
Hlídá nám čítárnu ve dne i v noci Energií oplývá a nechce pomoci. Laskavý úsměv ji na tváři hřeje. Empatická žena, co všem štěstí přeje. Není tak pochyb, že má každý ji rád. I proto jí chceme dnes přání své dát. Ať šťastná jsi, veselá a pořád svá(to přeje ti Vrba a čítárna tvá)
Jak to žije ve starém skladu – 2. část
Oživlé věci nejsou zvyklé na to, že by se mohly hýbat nebo že mohou dokonce mluvit. Ještě že pamětník ví, co je to fotbal… * První fotbalový zápas Podařilo se mi dostat se na nějaké vyvýšené místo a rozhlédl jsem se po skladu. Hned jsem si uvědomil, že je tady až moc věcí a že se svým hláskem nemám šanci všechny překřičet. Ožívající plyšáci, předměty denní potřeby, kladívka, hřebíky, spousta hraček a všeho dalšího možného se tlačila přes sebe a snažila se ke mně přiblížit. Chtěli vysvětlení. Podíval jsem se na plyšového tygra pod sebou a dostal nápad. Seskočil jsem mu na záda a vyšplhal se mu k uchu. Nebyl nadšený, že se na něm snaží udržet starodávný medailon. „Potřebuji tvoji pomoc,“ zakřičel jsem mu do ucha. „Mohl bys...
Víla
Roztomilé oči malého dítěte se zvláštní mocí dokážou hrozné věci jedinou myšlenkou. * Dívám se do jejích očí, zelených jako nejčerstvější mech. Má krásné oči lemované dlouhými hustými řasami, ale ještě krásnější je její úsměv. Bílé mléčné zoubky tvoří úsměv dokonalý, přestože levý spodní špičák chybí. Ve tvářích se jí při úsměvu tvoří ďolíčky a spolu s jejími hustými blonďatými vlásky z ní dělají to nejkrásnější dítě, jaké jsem kdy viděl – hotová víla. „Uděláš to, prosím?“ zamrká na mě, líbezný hlásek sladký jako med. Na co se mě vlastně ptala? Co že mám udělat? A kdo vůbec je? Kde se tu vzala? Já ji znám? Zamračím se. „Prosím,“ protáhne dívenka a když na mě upře svá veliká kukadla, veškeré otázky mi z hlavy zmizí, jako by v ní...







