Pomáhat si navzájem
Další bobřík ponaučení byl uloven slečnou Indris Elwinor. -*- Kdysi dávno, v jednom listnatém lese, žilo mnoho zvířátek. Jejich život byl příjemný a obyčejný, ale jednou postihla jejich les velká katastrofa. Jejich les postihla velká vichřice a rozbořila všem zvířátkům jejich domečky. Naštěstí stromy v lese měly pevné kořeny, přesto některé slabší padly silnému živlu za oběť. Některá zvířátka z lesa odešla, ale většina se rozhodla zůstat. A tak se rozhodla vystavět znovu své domečky. A tak se pustila zvířátka do práce. Medvěd si zrovna hledal nějaké pěkné klády, ze kterých by si postavil svůj příbytek, když za ním přišla liška. „Medvěde, ty jsi takový silný, pomohl bys mi prosím se stavbou mého domečku?“ Medvěd souhlasil. Celý den se lopotil a hloubil pro lišku...
Bobří den
Pojďte si se slečnou Bibi a bobříkem veršů užít bobří den. Jsem Bobřík veršů a rýmy skládám rád,ať venku zuří bouře nebo slunce hřeje,ať za oknem jsou blesky nebo se dítě směje,za každého počasí jsem s rýmy kamarád. Pojď se mnou tlapku v ruce, já mám dobrý plán,proč mají se odpadky jen tak válet v prachu,my to spolu dokážeme, můj starý dobrý brachu,svět lepší uděláme, na to ti tlapku dám. Večer pak usedneme, budeme se hřát,s knížkou si užijeme otevřenou v klíně,světlušky budou nám svítit trochu líně,než na polštáři sen přijde se nám...
Pokrok
Kdo je tajemný prorok? To vám prozradí pan Nebelbrach spolu s bobříkem cizích světů. -*- „Velký je Mránkul!“ volali všichni a tančili divoký mečový tanec. Železo řinčelo o železo, sekali po sobě a na poslední chvíli uhýbali hlavou nebo nadskakovali nad prolétajícím ostřím. Nebyla to slavnost hrotů, ani jílců, byla to příprava na boj. Sousední kmen zákeřně unesl jejich pět dívek, které sbíraly ostružiny dál od tábora. Když se večer nevrátily domů, šaman se otázal boha mečů Mránkula, jejich kmenového boha, co se s nimi stalo, a ten se zjevil uprostřed blýskajících se čepelí. „Unesli je, pomstěte se!“ vykřikl, „Vaše meče neminou nepřítele, jedním švihnutím setnete pět hlav!“ Nyní prováděli složitý magický rituál s přesnými pohyby a výkřiky, aby se boží předpověď...
O malém bobříkovi
Pojďte si poslechnout pohádku, kterou pro vás sepsala slečna Cesmína Hardy. Bobřík spánku už je připravený pod peřinkou a už se těší, jak rychle usne. -*- Byl jednou jeden malý bobřík, který žil u jezera v dřevěném domečku společně s maminkou a tatínkem. Pan Bobr hodně cestoval a nikdy nebyl doma, a tak malého bobříka vychovávala převážně paní Bobřice. Malý bobřík, byl hodný, málokdy zlobil a dokonce rád pomáhal mamince v domku i v okolí. Měl ovšem jedno veliké přání, a to, aby mohl cestovat a objevovat svět stejně jako to dělává jeho tatínek. Zatím byl vždy opatrný a chodil na průzkumy jen okolo domečku, který měl vždy na dohled. Maminka tohle toulání neviděla ráda a snažila se malému bobříkovi vysvětlit, že by se mohl ztratit a v lese by na něj mohlo číhat...
O vílách
A máme tu další polední pohádku, tentokráte z pera slečny Mayi Prinz. Žila byla jedna holčička, která byla tuze nešťastná. Rodiče ji neměli rádi a nikdy neměli daleko k bití. A tak se, kdykoli jen mohla, snažila utíkat pryč, do lesů. Tam někdy zůstávala i celé hodiny, dokud nenastala noc a ona se, promrzlá až na kost, nevrátila domů, kde ji čekalo zase jen bití. A tak není divu, že jakmile přišlo léto, ztratila se někdy v lese i na celé dny. Věděla, kde jsou potůčky s průzračně čistou vodou, jaké bobule může bez obav jíst a v jaké noře nebo vykotlaném pařezu si může v noci lehnout. Les se stal jejím skutečným domovem, znala každý strom a každý kořen, co ho tvořily. Nebo si to alespoň myslela. Jednou jím...
Za všechny omrzliny na světě
Po přečtení double drabble od pana Alexe, budete i vy souhlasit s bobříkem sta chvil, že pro některé chvíle se vyplatí mrznout. Třu si ruce, foukám do nich, abych zahřál promrzlé prsty. Už ani nevím, jestli se třesu zimou nebo nervozitou, sám to nepoznám. „Prostě s klidem,“ říkali mi. „Buď to bude fajn nebo ne. I kdyby to bylo fiasko, zkusit bys to měl.“ A tak tu stojím, vítr se mi snaží shodit kapuci a mám pocit, že mi k sobě přimrzají oční víčka. Nedám se, slibuji si. Je to přece moje chyba, že jsem tu o deset minut dřív. Jenže jak jinak bojovat s nervozitou? Kdybych šel na čas, bál bych se, že přijdu pozdě. Jsem já to ale pitomec, pomyslím si a mám chuť se otočit a utéct do tepla domova. Málem do něj vrazím. „Snad mi nechceš utéct...
Tajemná zima
A nyní si dáme něco kratšího. bobříka sta chvil z pera pana Cinexe Stara. -*- Jednoho zimního večera mne vzbudil nějaký podivný zvuk. Klepání na okno, alespoň mi to tak přišlo. Zvedl jsem se z postele a šel okno otevřít. Když jsem se podíval z okna, zahlédl jsem nějaký stín utíkajíc od našeho domu. Oblékl jsem se, vyběhl z domu do obrovské sněhové vánice a běžel směrem, kam zmizel ten tajemný stín. Běžel jsem minutu, deset, patnáct a už jsem skoro nic neviděl. Najednou přede mnou stál stín vysoký jako já. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se. „Jen tvé já, přišel jsem se podívat, jak si užíváš vánoce.“ Upadl jsem a vzbudil se uprostřed Štědrovečerní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
