Kletba zeleného smaragdu – 1. díl
Temný hvozd bylo místo, které navštívilo jen velmi málo smrtelníků. Říká se, že ti, co hvozd navštívili, se již nikdy nevrátili. Není to tak, že by nechtěli nebo je snad čekalo nějaké nebezpečenství, i když ani to nejde vyloučit. Je to tím, že jakmile se dotkla lidská noha půdy, kde Temný hvozd začínal, vzplála kolem něj vysoká ohnivá hranice, která plála několik let. Tuto hranici nešlo žádným způsobem překročit. Moje brabábi říkala, že ale jeden způsob byl, a že právě její otec před mnoha lety tento způsob odhalil. Moje brabábi mi ten příběh vyprávěla. Jednoho dne do mých rukou vložila krabičku, která na světle perleťově zářila. Byla opravdu nádherná, ale nic se nevyrovnalo tomu, co leželo uvnitř ní. A tehdy začala prababička vyprávět příběh svého otce. Jamie...
Epilog
Melichar seděl na zápraží svého domu. Díval se zasněnýma očima daleko do dálky a bylo patrné, že jeho mysl byla daleko v hlubinách jeho duše. U nohou ležel jeho věrný společník. Čas odměřoval dny i měsíce od okamžiku, kdy se vrátil se svým kocourem zpět domů. První dny nebyl schopen únavou nic, než sedět u roztopeného krbu a nečinně pozorovat plameny, pohlcující velká polena. Byl tak promrzlý a po roce, co ho provázel výhradně živel vody, byl vděčný teplu a suchu. Kdybychom v tuto chvíli dokázali vidět do jeho hlavy, asi bychom věděli, kam se jeho příběh ubíral. Uplynul téměř rok. Blížily se Vánoce a Melichar, zabalený do vlněného šálu, seděl a s každým zašelestěním ve větvích stromů, sebou trhnul. A pak ticho zasněžené krajiny rozříznul ostrý křik právě...
Paní jezera – 5. díl
Dojatý Melichar se vydal i se svým věrným přítelem Zázrakem, vstříc poslednímu dobrodružství. Jejich loď je vyvedla z mořské zátoky do proudu řeky a klikatou vodní cestou je poháněla dál do vnitrozemí. Melichar si znovu a znovu pročítal řádky veršů, které mu dávaly jasné vysvětlení, co se tehdy stalo a proč on nesmí mít svoji lásku, ani dědice. Prožíval ponejprv vztek na svého předka, který dokázal milované dívce zlomit srdce. Ale po všem, čím si procházel, po celé měsíce, dokázal věci a situace vidět s odstupem. Naučil se neposuzovat a přijímat věci takové, jaké jsou. Pochopil celý princip vývoje. Vlastně byl rád, že díky této zkušenosti a jistotě, zlomení kletby, bude mít na vztahy úplně jiný úhel pohledu než ti, kteří berou vztah jako samozřejmost a součást...
Směšné dědictví – 4. díl
Melichar se ještě nestačil ani vzpamatovat z toho, co právě prožil a už se vrhal do dalších neprobádaných dobrodružství. Celé se mu to zdálo neuvěřitelné, ale čím více o tom přemýšlel, tím více si uvědomoval jak jsou celé to rodové dědictví a kletba směšné. Vždyť ani neví, co se tehdy stalo a kdo to způsobil?! Možná, že kdyby znal důvod, mohl by se vyvarovat stejných chyb. Ale jak to zjistit, věru netušil. Lodička pomalu plula, ale stále si udržovala na dohled skalnatou pevninu. Možná krouží dokola?! Pomyslel si a byl rád, že ostré kameny trčící nad hladinu, jsou přece jen v dostatečné vzdálenosti od nich, a přitom to netáhne tuhle skořápku do nedozorných dálek moře. Vlny byly mírné, až nezvykle, na moře u útesů. Melichar se nečinně rozhlížel po loďce. Stáhnul si...
Mořské tajemství – 3. díl
Ráno ten den bylo mrazivo. Šedavé mraky se dotýkaly mlhavého závoje, který se, roztrhaný na cáry, povaloval nad zemí. Melichar byl zvědavý, jestli pod mlhou ještě stále zůstala včerejší zelená lesní pokrývka, nebo ji vyměnila jiná tajemná magie. Očekával, že dostane nějakou indicii, nebo alespoň znamení, kudy se mají jeho kroky ubírat dál. V tichosti hypnotizoval mlhu, aby mu ukázala cíp mechového podloží, ale strážkyně mlh byla zjevně neúprosná. Mezitím se pomalu a líně soukal ze svého pelíšku, z voňavého sena, kocour Zázrak. Netečně si prohlížel krajinu pod sebou, než se uvolil ke krkolomnému sestupu po žebříku. Poslední příčku zdolal s žuchnutím, doprovázeným přiškrceným mňouknutím. To vytrhlo Melichara z jeho rozjímání. Otočil se a s úlekem couvnul. Přímo...
Zelená lesní pokrývka – 2. díl
Melichar stál nad hromadou spadaných knih a nevěděl, zda má ze všeho nejdříve vyhrabat Zázraka nebo s největší opatrností skládat jednu knihu po druhé, aby je nepoškodil ještě víc. Kdo ví, co všechno mají za sebou a z jakého století pocházejí. Zázrak to rozhodnul za Melichara. Vysoukal se zpod knih a nechápavě se podíval na zeď, odkud na něho před chvilkou celý regál spadnul. Kočky mají zjevně skutečně devět životů. Melichar vzal Zázraka do náruče a přenesl ho mimo dosah knih. A pak už jen obešel hromadu a fascinovaně přistoupil k tajemné přihrádce ve zdi. Ruce se mu klepaly nervozitou. Hlavou mu letěly tisíce otázek, ale jen jediná byla podstatná – co onen tajný úkryt léta uchovává? Z vikýře ve zdi vytáhnul kovovou schránku, na délku jednoho lokte....
Zlomené křídlo
Pád z té výšky se ani nedal popsat slovy. Celé tělo jako by se mi rozbilo na buňky, na atomy, a při kontaktu se zemí zase složilo; ale ne správně. Všechno bylo špatně, každá kost byla o kousek posunutá, každý sval o kousek kratší, každý orgán o kousek vedle. Ta bolest se nedala vyrovnat ničemu, co jsem kdy cítila, ničemu, co kdo kdy cítil. Ani teď, po několika letech, to nebyla vzdálená vzpomínka. Procházela jsem ztmavlou chodbou a poslouchala uspávající monotónní zvuk padající vody. Kap, kap, kap. Spolu s mými kroky a šustěním, co se za mnou ozývalo, vytvářely zvláštní kakofonii zvuků, která mě ovšem prapodivně uklidňovala. Nepříjemný chlad se mi snažil dostat pod holou kůži rukou. Mysl jsem měla čistou a soustředěnou jako málokdy. Neustále jsem se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
