Starší příspěvky

Příroda se pozvolna probouzí a navíc se nám blíží Velikonoce. Vrba vzpomínala na Letní sen, který jste společně tvořili pod jejími proutky, a ráda by si toto sdílené psaní zopakovala. 

Doufá, že se zúčastní co nejvíce studentů, profesorů, zaměstnanců i duchů, a opět společně sepíšete kouzelný příběh. 

Většina z vás jistě ví, o co jde. Ale opakování je matkou moudrosti, tak hurá na to...

UPOZORNĚNÍ! 

PŘIHLÁSIT SE JE MOŽNÉ POUZE DO ÚTERÝ 7. 4. 2020!

Spolu s rozkvétajícím jarem otvírá čítárna své šuplíky s magickými poklady. Usedněte pod vrbové proutí na vysychající mez a poslyšte jarní haiku...

Báseň původně psaná pro předmět Literární seminář – poezie, který vyučuje Anseiola Jasmis Rawenclav.

Vážení a milí čtenáři,
drazí autoři a příznivci detektivek,

poslední dva měsíce jste měli unikátní možnost nahlédnout takříkajíc "pod ruku" Alici Schillerové, mladé ženě působící jako soukromé očko a zároveň konzultantka policejnímu oddělení.

Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti?

„Jestli jsem už dva dny v autě jen, aby se mi z podsvětí vysmál, tak se zabiju… jenom abych mu mohla jednu vrazit…“ Alici už padala hlava. Přemítala, zda-li platí povinné přestávky při řízení i pro řidiče osobních vraků. Zabočila k benzínce, zastavila a vydala se doplnit zásoby energetických nápojů. Před cestou si ani nestihla přebarvit vlasy, jenom zastřihnout, takže při vstupu do obchůdku oslnila všechny přítomné neonově zeleným mikádem.

A zlo povstalo

"Máme práci, Alice," zopakoval Ten, který přináší noc, "a proto si musíme přichystat nějaké to nádobíčko. Následuj mne." Zavedl Alici po několika příkrých schodištích až do podzemí svého sídla, kde se nacházela zbrojnice. Vešli dovnitř, vidět však bylo jen na pár kroků, neboť v místnosti panovala temnota. "Jak bych to jen řekl... Rozhlížej se, vybírej." Luskl prsty a před Alicí se zjevil obrovský prostor vyplněný kovovými regály, stojany a držáky – v každém z nich se skvěla zbraň nebo zbroj.

Když byla Alice ještě nevinné děvče, ráda si hrávala s svou sousedkou Májou veknu. Bylo jim jedno, jaké je počasí, vyhrály si za všech okolností počasí. Jednou se však nevydařilo vše podle plánu.

Alice nebyla při probírání uplynulých dnů ve sprše, jak bylo jejím běžným zvykem. Ráda by tam došla, ale byla slabá a ještě lehce drkotala zuby při pomyšlení, co všechno se stalo či se mohlo stát. Když zavřela oči, viděla pláně plné čerstvého sněhu, pod nohama cítila jeho křupání, a ruce měla celé studené a lehce v křeči. Prostě nebyla ještě tak říkajíc ve své kůži – o tom ostatně svědčil i fakt, že ač byl víkend za dveřmi, stále měla zelené vlasy z minulého týdne.

Alice se celá třásla a jen silou vůle se držela, aby se nerozbrečela. Její budoucnost je nejistá. Ta slova se jí stále honila hlavou, zatímco sledovala vrbovou ženu, jak se stará o Terezku.