Plamínek naděje
Pocit člověka, který přijde o milovaného… ale pořád ho vidí, někde v dáli. Vidí naději. Příběh pro vás sepsala Aileen Hawingtonová -*- Otevřu velké dubové dveře. Slabě zakvílí v pantech. Napnu se jako struna, když uvidím v rohu místnosti nějaký stín. Roztřesenou rukou zašmátrám po zdi, dokud nenahmatám vypínač a místností se nerozlije nažloutlé světlo. Nespouštím přitom oči z onoho stínu. Je to osoba, to vím. Leží zády ke mně a já se klepu stála víc. Opatrně přejdu až k ní a jemně ji za rameno přetočím na záda. Se rty semknutými pevně k sobě a žaludkem stáhnutým nervozitou a děsem se osobě odvážím podívat do tváře. John. Můj John. Ležel tam, jako by spal. Oči zavřené a na rtech vepsaný klidný...
Kvítek osudu
Život na moři je životem těžkým, plným obětí a těžkostí. Kdo by si pak nechtěl přečíst tajemný příběh, který jednoho více než vtáhne do děje? -*- Prkna na lodi se prohýbala pod každým mým krokem a tiše vrzala, do plachet se slaný vítr již mnoho dní neopřel a šedé nebe zvěstovalo bouři. Očima jsem líně přelétl ostatní členy posádky – všichni se věnovali svým povinnostem, přesto se ale všechno dělo pomaleji než obvykle. Loď jako by stála na místě a nechtěla se pohnout z místa, přestože jsme se stále blížili našemu cíli. „Lou, co říká mapa?“ Otočil jsem se na slizkého piráta, který měl v tu chvíli nos zabořený do navlhlých papírů. Musel jsem se hodně snažit, abych se nerozkašlal – ten chlap hrozně páchnul, ale kapitán nařídil nechat ho na...
Kdo ví
Druhý ze spletených příběhů je z pera slečny Miry Jay Michaels. Příběh 1 V domě panovalo zdánlivě neporušitelné ticho, jen sotva slyšitelný šramot se ozýval vždy, když se Kaidin šperhák trefil na správné místo v zámku a ten se s cvaknutím otevřel. Všechno probíhalo podle plánu – kolem stráží jsme se proplížili bez jediného zádrhele a jediné, co teď zbývalo udělat, bylo dostat se k trezoru. Cestu ven jsem neřešil – někde ve sklepě se nacházel vstup do kanálů, pokud se něco pokazí, utečeme tamtudy. Slyšel jsem, jak si Kaida naposledy oddechla, než se dala do odemykání posledního zámku. Jakmile se ozvalo mně již příliš známé cvaknutí, natáhl jsem se po klice, byli jsme velmi blízko. Všechno se zdálo tak perfektní. Nebylo. „Z cesty!“ vykřikla Kaida vyděšeně. Když...
Láska, zrada, mládí a stáří
Spletené příběhy asi autorům zamotaly hlavu a netušili, jak by něco takového měli sepsat. Ale přeci jen se někdo našel a tak pro vás máme první ze spletených příběhů z pera slečny Princess Star. Láska V práci skončila o čtvrt hodiny dřív, takže měla více času na přípravu. Pozval ji do restaurace, kdy byli na svém prvním rande a kde od té doby nebyli. Ptala se sama sebe proč? Snažila se z hlavy vytěsnit myšlenku, zda ji chce požádat o ruku, nechtěla být zklamaná. Moc si totiž svatbu přála. A s ním. Lepšího muže za svůj život nepotkala. Oblékla si své nejlepší šaty a zvolila střídmé líčení. Tak jak to má ráda ona i on. Prohlédla na hodiny a pak do zrcadla. Byla se sebou spokojená. Byla připravena vydat se na cestu. Nastoupila do svého sportovního automobilu...
Živlová bouře – část čtvrtá
Čtvrtá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Olvin dohodu dodržel a oba se už krátce po východu slunce pohupovali v sedlech koní. Artis zkoumavě, přesto bez nějakého většího smyslu, přejížděl očima po obzoru a musel uznat, že zpěněná voda tříštící se před nimi o ostrá skaliska má něco do sebe. “Támhle to je.” Gunter se ve třmenech postavil a ukázal na tmavý bod v dálce před nimi. “To je sakra daleko. Jak se tam dostaneme?” Artisovy oči pátraly po nějaké očividné cestě, ale bez výsledku. “Vede tam dolů stezka, ale koně budeme muset nechat tady.” “Dobře,” přikývl a mimoděk zvedl zrak k nebi. “Nelíbí se mi to. Blíží se pořádná bouřka.” Mračna v dálce skutečně tmavla. Navíc se zvedal vítr a větve nízkých keříků se začaly postupně ohýbat...
Polomrtvá
Ač si s Vrbou myslíme, že autor této básně by se nemusel stydět a hrdě se pod ni podepsat, jsme rádi, že nám bylo dovoleno dílo vydat alespoň anonymně. -*- Pomněnko, řekni mi… proč jsi lhala? Přemýšlím hodiny… to ses tak bála? Lístečku zelený… začínáš sesychat. Ten svět je šílený, ale zkus nevzdychat. Pampeliško zlatá… pomalu uvadáš, pro mě ztráta, ty šťastně vypadáš. Lež zabolí, zrada zabije. Pro tebe cokoliv, na to mě...
Nešťastná náhoda
Dianně nedávno zemřeli rodiče a spolu se svým bratrem teď žijí sami. Podpěrným pilířem pro ni byl její přítel Lucas, ale když se s ní rozejde, její svět jí unikne mezi prsty a rozsype se na kousky. -*- Když jí zazvonil telefon, zrovna stála před zrcadlem. Chvíli zvonění ignorovala a prohlížela si svůj odraz. Vypadala stejně jako vždycky. Nakrátko ostříhané černé vlasy s tlustými fialovými pruhy na náhodných místech. Tmavě hnědé oči ohraničené dlouhými hustými řasami. Černé obočí se stříbrnými kroužky na koncích. V nose, na uších a na spodním rtu se na světle lesklo několik piercingů. Povzdechla si a natáhla se pro telefon. Na displeji zářil velký nápis ‚Lucas‘. „Ahoj, Dian,“ ozval se z reproduktoru zvonivý hlas. „Potřebuju si s tebou o něčem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
