Lehkomyslnost
Z pera Tiany Ramero. -*- Tož povím vám příběh dávný, kdy byl jsem ještě chlapec malý. Hlavu měl jsem vždy bez starostí, žádný problém nebyl pro mě dost velký. Jednou vydal jsem se na pouť dlouhou, nezáleželo mi, kam mě nohy zavedou. Šel jsem dnem i nocí, než nalezl jsem barák prázdný. Nečekal jsem na vzkaz Boží, abych mohl vstoupit do trhliny temný. Možná bylo to chybou, však svou lekci naučit jsem se musel… Tak když do domu jsem vkročil, propadl jsem něčím. Všude tma, mokro kolem, mělo to být mým koncem, ve sklepě černém, našel jsem ale cestu světlem. Od té doby, dvakrát...
Štědrost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Vítr je dnes obzvlášť nepříznivý. Navíc během chvíle začalo i pršet a tak se víc zachumlám do mého teplého kabátu a v té slotě pomalu postupuji ulicí dál. Prokřehlá, stará paní seděla opřená o zeď a skoro nevnímala své okolí. Sehnul jsem se k ní, drkotala zuby a vypadala podchlazeně. „Pojďte se mnou,“ chvíli jsem jí přemlouval, nakonec však se mnou šla zachumlaná do mého kabátu. Oba úplně mokří jsme se dostali ke mně, hned jsem začal vařit polévku, poslouchajíc přitom její příběh. Osud k ní nebyl přívětivý, rozhodnu se tedy, že se s ní podělím o vše, co mám.
Obžerství – Půlnoční vábení
Z pera Gity Hrdličkové -*- Mohlo být tak kolem půlnoci, všude kolem tma, ticho a klid. Mou tvář jemně osvětlovalo mdlé světlo, tak akorát, abych viděla na ten nejlákavější obsah své lednice. Natáhnu ruku pro sladké dortíčky. Ty jsou malinké, na váze se to ztratí, řeknu si… a už si cpu do pusy kus řízku, protože to chce nějaký solidnější základ. Kus sýra jen tak na chuť a zbytek kompotu, protože se fakt povedl a jistě by se do zítra zaručeně zkazil. Náhle se v kuchyni rozsvítí: „Drahoušku, co to tady provádíš?!“ Jen zmateně zamrkám: „Copak ty jsi ještě…. neměl nikdy uprostřed noci… hrozný...
O smutném štěňátku
Bylo, nebylo, kdysi před dávnými časy stála vysoko v horách jedna osamělá chaloupka. Byla to chaloupka větší, spíše by se řeklo hospodářské stavení. Nikdo už neví, kdo ji vlastně postavil ani kdy. V čase, kdy se udál náš příběh, v ní žil jeden muž. Po celá léta osamocen, jen s několika zvířecími kamarády. Dolů do údolí sházel muž, jen když potřeboval koupit něco na trhu, třeba provaz nebo motyku. Jinak většinu jídla si obstarával sám. Po společnosti netoužil, byl tak trochu mrzout. Jednou, se však nevrátil z trhu sám. Přinesl s sebou malého pejska. Pejsek byl celý bílý, jenom kolem čumáčku měl černý flíček. Pán měl štěňátko moc rád a často si s ním hrál. Ovšem ostatní zvířátka neměla štěňátko ráda. Hodně na něj žárlila, že se mu pán tak věnuje a hraje si s ním....
Naděje – Ve spárech stínů
Z pera Rogeriny Retty Mailor. -*- Umírám? Blíží se. Stíny přicházejí ze všech stran. Poštval jsem je proti sobě, aniž bych vlastně věděl jak. Tma je ale může zničit. Ve tmě stíny neexistují, protože není světlo. Z posledních sil podívám se k obzoru. Slunce zapadá. Snad ještě není vše ztraceno. Dokážu-li utéct stínům ještě na několik minut, mohu to zvládnout a mohu to přežít. Pospěš si, přemlouvám slunce v duchu. Zachraň mě. Slepě žadoním a doufám. Srdce mi buší jako zvon a já utíkám. Sotva popadám dech, přesto to nevzdávám. Stíny po mně natahují své dlouhé ruce a já zavírám oči. A poslední paprsek slunce...
Závist
Z pera anonymního autora. -*- Mladý muž procházel moderní ulicí, smutně hleděl okolo sebe a v očích mu planula závist. ,,Dobré odpoledne, mladíku. Pročpak tento pochmurný výraz ve tváři?“ zeptal se ho stařeček s tajemným úsměvem na rtech. ,,Cožpak to nevidíte? Ulice plná bohatství, lidé si tu musí žíti jako v bavlnce. Co já bych za takový přepych dal. Mé sídlo je oproti tomuhle prosté nic.“ ,,Chudší bohatším závidí, své bohatství přitom nevidí. A ti ještě chudší závidí těm chudším, závist v této době nezná mezí. Važte si svého bohatství a nehleďte na ostatní, budete značně šťastnější.“ řekl stařeček a s těmito slovy se...
Spravedlnost
Z pera Emy Talia. -*- Pojďme si tedy poslechnout první příběh, kde na mostě proti sobě stojí SPRAVEDLNOST a LSTIVOST… Slunce vychází a na most pomalými a ladnými kroky vkročí Spravedlnost. Jde s hlavou vztyčenou. Protože všem dává stejně, všem měří stejně a nikdy nikoho neošidí. Naproti ní si vykračuje Lstivost, čarodějka všech chytráků a lišek podšitých. I stanou proti sobě, dívají se z očí do očí, most se zachvěje a Spravedlnost padá z mostu. Lstí totiž mnohý z lidí umí zajít daleko, mnohem dál, než si kdejaký slušný kouzelník umí představit. Voda pod mostem lačně vtáhne Spravedlnost do vln a Lstivost přejde most. Je těžké s ní bojovat. Však své místo si musíme vybojovat i jinak. Lépe a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
