Naděje

Z pera anonymního autora

-*-

A to byl konec. Zvonek zazvonil, papír mi z ruky vytrhl učitel a já se zmohla jen na povzdech. Pohled kamsi do neznáma, tělo bez duše, duše bez těla. Tak moc jsem obětovala těmhle zkouškám a tak moc jsem si věřila, že to zvládnu, ale stres jakoby mi vykouřil všechno z hlavy. Po pár minutách se zvedám, nohy mám těžké a jdu sama chodbami, všechno jakoby ztmavlo. Najednou však mě něco zašimrá na hrudi. Co to asi je? Že by naděje? Pomalinku mi prostupuje tělem a já najednou doufám, doufám, že přece jen z té mé patlaniny učitel něco vytáhne.