Závist
Z pera Cally Torové -*- Závistivě se podíval na vedlejší stůl. Samozřejmě že nemohl dostat normální pivo. On totiž nikdy nemohl dostat nic normálního, i teď mu dali pod míru. Už ani nevěděl, kdy pořádně začal závidět ostatním. Asi tak nějak odjakživa, nepamatoval si to přesně. Bylo úplně jedno, o co přesně šlo. Buď měli větší pivo, nebo třeba lepší úrodu na poli, ale on nikdy nebyl spokojen. I se ženou měl problém. Vzal si kdysi nejkrásnější z vesnice a ani to mu stále nestačilo. A tak i teď záviděl jediné pivo u vedlejšího stolu. Byl už prostě takový a těžko ho někdo někdy...
Štědrost
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Ve vesnici žily dvě staré čarodějnice. Byly to sestry, vzhledově se podobaly jedna druhé jako vejce vejci, ale v srdci byly každá jiná. Serafína byla jako med, však s pohledem ostrým jako břitva. Josefína naopak nechodila pro slovíčka daleko, oči ale měla laskavé. Serafínu měli přesto všichni raději.Jednoho dne onemocněli lidé mravenčím morem. Všichni hned utíkali za Serafínou, prosili o její léčivé byliny.„Nic nemám!“ vzkázala jim.Lidé byli bezradní, matky plakaly. Co si počít? Vtom přišla Josefína a rozdala jim všechny byliny, které měla.A tak si pamatujte – štědrost nemusí jít nutně ruku v ruce s medovými...
Naděje
Z pera anonymního autora -*- A to byl konec. Zvonek zazvonil, papír mi z ruky vytrhl učitel a já se zmohla jen na povzdech. Pohled kamsi do neznáma, tělo bez duše, duše bez těla. Tak moc jsem obětovala těmhle zkouškám a tak moc jsem si věřila, že to zvládnu, ale stres jakoby mi vykouřil všechno z hlavy. Po pár minutách se zvedám, nohy mám těžké a jdu sama chodbami, všechno jakoby ztmavlo. Najednou však mě něco zašimrá na hrudi. Co to asi je? Že by naděje? Pomalinku mi prostupuje tělem a já najednou doufám, doufám, že přece jen z té mé patlaniny učitel něco vytáhne.
Pýcha
Z pera anonymního autora -*- Pýcha si sama o sobě nikdy neuvědomovala svou moc, nevěděla, co dokáže. Připadala si neškodná, připadala si k ničemu. Čas od času se tedy rozhodla rozptýlit, protože si nemyslela, že něco změní. Zkrátka jen stoupne někomu do hlavy, jemu to nic neudělá a ona se zbaví dlouhé chvíle. Dokud si jedna z jejích „obětí“ nepomyslela, že by se Pýcha mohla svými schopnostmi soustředit sama na sebe. Báječný nápad, řekla si! Začala být pyšná; divila se, že to nezkusila dřív. A zjistila, jakou má moc, moc pokazit vztahy, samolibost jí však bránila přestat. Ani si nevšimla, že už sama nikoho nemá.
Lehkomyslnost
Z pera Tiany Ramero. -*- Tož povím vám příběh dávný, kdy byl jsem ještě chlapec malý. Hlavu měl jsem vždy bez starostí, žádný problém nebyl pro mě dost velký. Jednou vydal jsem se na pouť dlouhou, nezáleželo mi, kam mě nohy zavedou. Šel jsem dnem i nocí, než nalezl jsem barák prázdný. Nečekal jsem na vzkaz Boží, abych mohl vstoupit do trhliny temný. Možná bylo to chybou, však svou lekci naučit jsem se musel… Tak když do domu jsem vkročil, propadl jsem něčím. Všude tma, mokro kolem, mělo to být mým koncem, ve sklepě černém, našel jsem ale cestu světlem. Od té doby, dvakrát...
Štědrost
Z pera Simelie Mallorny. -*- Vítr je dnes obzvlášť nepříznivý. Navíc během chvíle začalo i pršet a tak se víc zachumlám do mého teplého kabátu a v té slotě pomalu postupuji ulicí dál. Prokřehlá, stará paní seděla opřená o zeď a skoro nevnímala své okolí. Sehnul jsem se k ní, drkotala zuby a vypadala podchlazeně. „Pojďte se mnou,“ chvíli jsem jí přemlouval, nakonec však se mnou šla zachumlaná do mého kabátu. Oba úplně mokří jsme se dostali ke mně, hned jsem začal vařit polévku, poslouchajíc přitom její příběh. Osud k ní nebyl přívětivý, rozhodnu se tedy, že se s ní podělím o vše, co mám.
Obžerství – Půlnoční vábení
Z pera Gity Hrdličkové -*- Mohlo být tak kolem půlnoci, všude kolem tma, ticho a klid. Mou tvář jemně osvětlovalo mdlé světlo, tak akorát, abych viděla na ten nejlákavější obsah své lednice. Natáhnu ruku pro sladké dortíčky. Ty jsou malinké, na váze se to ztratí, řeknu si… a už si cpu do pusy kus řízku, protože to chce nějaký solidnější základ. Kus sýra jen tak na chuť a zbytek kompotu, protože se fakt povedl a jistě by se do zítra zaručeně zkazil. Náhle se v kuchyni rozsvítí: „Drahoušku, co to tady provádíš?!“ Jen zmateně zamrkám: „Copak ty jsi ještě…. neměl nikdy uprostřed noci… hrozný...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
