Láska
Z pera Katy Riven. -*- ,,To jsem jednou potkal spanilou dívenku Mariu. Potkal jsem ji v lese a potřebovala pomoci s nůší dřeva. Samozřejmě jsem nemohl odmítnout. Byla velmi mlaďounká, a o světě toho moc nevěděla. Zato věděla hodně o lásce. Sama měla v srdci planoucí lásku, avšak nechtěla mi říct, kdo jí tak plete hlavu.Když jsme došli k její chaloupce, procházel kolem jinoch, a na Mariu zvesela mával. Jen slepý by si mohl nevšimnout jejího zrudnutí. Tak tady je ta velká láska. Nakonec jsem ji přemluvil, aby to jinochovi řekla, ale jak to dopadlo již nevím. Musel jsem putovat dál, nebylo času nazbyt.“
Podvod – Má vina
Z pera Indris Elwinor. -*- Nerad na tu událost vzpomínám. Nikdy si neodpustím, co se stalo. Velmi jsem o tu cestu stál. Ten projekt byl téměř jako mé dítě. Společně jsme ho s kolegou vypiplali doslova od píky. A najednou nám řeknou, že do Francie může jet jen jeden. Hrozně jsem se bál, že mě nevyberou. A tak jsem to udělal. Nenápadně jsem vypustil lež, že kolega uvažuje o emigraci. Ta zpráva se rozšířila jako požár a kolega byl znemožněn. Do Francie jsem odjel já. Tam mě také po dvou dnech dostihla zpráva, že se kolega zastřelil. A já mám navždy na rukou jeho krev.
Statečnost
Z pera Enselis Ismenia -*- Ještě chvíli stála na kraji propasti, pak ale zavřela oči, svěsila ramena a otočila se ke kráteru zády. Pomalým krokem odcházela a kolena se jí třásla. Nedokáže to. Myslela si, jak je statečná a zvládne se vším skoncovat se ctí, ale ukázalo se, že je zbabělec. Tak jak to slyšela už mockrát. Sedla si na kámen u cesty a dala se do pláče. Najednou ucítila na rameni něčí ruku. Stál tam a usmíval se. Podivný stařík, který jí byl povědomý, ale zároveň věděla, že ho vidí prvně v životě. „Má drahá, to, co jsi nyní udělala, je ta nejstatečnější věc.“
Pomluva
Z pera Eame Vórimar. -*- Pomluva je velice ošklivá a nepříjemná věc. Mnohdy může člověku zkomplikovat život. Někdy vznikají přikrášlením pravdy, ale někdy i zákeřností nepřejících lidí. Znala jsem dívku, která se k nám s rodinou přestěhovala právě z důvodu pomluv a šikany ve škole. Doufala v lepší začátek. Bohužel i děti a lidé v naší vesnici nebyli k novým obyvatelům schovívavější. Spolužáci se posmívali, že je z chudé rodiny, že mezi nimi nemá co dělat a měli by raději zmizet. Vydrželi zde pouze pár měsíců a raději opravdu zmizeli. Vše vzniklo jen hnusnou pomluvou falešné chudoby, protože neměli zapotřebí kupovat si drahé značkové...
Píle
Z pera Doe van Hoe -*- Píle, hostinský, tu aby člověk pohledal. Když se řekne píle, lidi si vzpomenou na včelky nebo tak něco. Jak poletují od květu ke květu, do úlu a z úlu, jako kdyby se nikdy nepotřebovaly zastavit. Pilných lidí je ale jak šafránu, říkají, a v hospodě by je nehledali snad nikdy. A přece, já tu jednoho vidím. Jo, pořád koukám na tebe, hostinský. Jak tu poletuješ, korbele plníš, odnášíš, přinášíš, myješ, leštíš… A u toho stihneš utřít tuhle stůl, támhle zamést, jinde posbírat střepy, a ještě při tom všem točíš vepříkem na roštu. Jestli tohle není píle, tak už nevím co.
Pomluva
Z pera Cinexe Star. -*- Byl jednou jeden pán, který měl v oblibě jen sám sebe. Nedokázal vystát, když na tom byl někdo životním postavením lépe než on sám. Vymýšlel mnoho způsobů, jak se zbavit samotné větší popularity ostatních lidí. Samozřejmě na to za pár dní přišel. Co rozšířit něco, co by ostatním uškodilo. Vymyslel si tak různé příběhy a historky, které řekl svým známým a kamarádům. Stačilo jen čekat, vždyť každý něco málo někde řekne, to se někam donese a pomluva je na světě. Jak nešťastný takový člověk musí být, aby lží ničil lidi kolem sebe. Evidentní nespokojenost je v tomto případě asi...
Obžerství – Jedlík
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Žil jednou jeden muž, který nikdy neměl dost. Jídlo hrálo hlavní roli v jeho životě a neustále se něčím ládoval. Tvarohový koláček, marmeládová taštička, povidlové buchty, koblížek s cukrem a ještě kousek perníků, to byla jen svačinka. K obědu měl obří porci a ještě si přidal. Jídlo, jídlo a jídlo, nic jiného ho nezajímalo. Nikam nechodil, kuchařka mu připravovala chody k snědku. Jak šel čas, v jídle si dopřával stále víc a kynul také on. Oblečení na něm praskalo a nábytek hekavě vrzal pod váhou. Muž se ale jídla vzdát nedokázal, a tak jednoho dne to již nevydrželo jeho...