Naděje – Naděje je vždy
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Jana litovala, že vůbec vylezla z postele. Nejdřív jí ujel autobus, takže přišla pozdě do práce a šéf jí vynadal. V práci zůstala dlouho přesčas, domů dorazila až ráno. Tam zjistila, že jí soused vytopil byt, takže je všechno na vyhození a opravy spolknou spoustu peněz. Cítila bezmoc a beznaděj. Pustí se do úklidu, ale nejdřív se chtěla nadýchat čerstvého vzduchu. Sedla si na kraji parku a rozbrečela se. „Slečno, ať už se vám stalo cokoliv, naděje je vždy,“ řekl květinář a vtiskl Janě do ruky růži. Dívala se na květinu. Najednou se už nic nezdálo tak černé, cítila...
Závist
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Annu a Archibaldu spojovaly dvě věci. První byl společný plot vedoucí mezi jejich zahradami. Druhou láska k růžím. Obě se předháněly, která vypěstuje krásnější květ. Používaly vlastní kouzla, vlastní zálivky, ochočené víly, které květům zpívaly. Jednou se Anně podařilo vypěstovat nevídané: růži, ze které se sypal zlatý pel. Archibalda málem pukla závistí. Celý den za plůtkem špehovala, v noci plot přelezla s nožem v ruce, aby růži zničila. Anna nebyla hloupá, ustlala si na zahradě a jakmile zahlédla stín, seslala kouzlo. Archibalda padla k zemi. Nůž se jí zaryl do prsou, krev plná závisti potřísnila růži, zničila krásu, zničila...
Trpělivost
Z pera Cinexe Stara. -*- Byl jeden kluk, který celý život doufal v úspěch. Chtěl být malíř, a tak dělal vše proto aby ho umění mohla živit. Učil se jednotné tahy, i precizní stínování. Dával tomu vše a na obzoru žádný úspěch. V dospělejším věku ho to stále neživilo a on mimo to, co ho baví, musel dělat i náročnou ruční práci v mudlovské fabrice. Říkal si, že všem dnům je konec a na umění se může vykašlat. Jednoho dne si ale jedné kresby všiml uznávaný umělec a dal kresbu do dražby. Díky tomu se z něj stal také uznávaný umělec. Stačilo tedy jediné, trpělivost.
Hněv
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Každý rok ve stejný den nosí Sally manžel svazek růží. Připomíná jim šťastný den – jejich výročí. Pro mě je to však další rok bolesti a hněvu. Připomínka, že si nevybrala mě. Letos však bude opět má. Jejich láskyplné pohledy přerušila žena. Její pekelné srdce jsem poznal, jakmile vstoupila do hostince. Muže začala líbat a růže Sally vytrhla. Muž nechápal, co se děje, pekelnici neznal. Jeho žena však měla jasno. Letos slavili poslední výročí. Ještě toho večera se muž sbalil a odešel. Kdyby jenom tušili, že ona je má práce. Ve vzduchu byl cítit hněv hostinské. Tehdy se mi zlepšila...
Víra
Z pera Cally Torové. -*- Co to přesně je víra? Calla chvíli přemýšlela, jestli se to dá nějak definovat. Až potom si vzpomněla na kamarádku, která v ní věřila od první chvíle. Vždy ji podporovala a nikdy jí neřekla nic špatného. Calla se ještě chvíli zabývala vzpomínkami, co všechno s kamarádkou prožila a jaké to bylo. Byla si jistá, že sama také v něco věří. Věří v ní, protože ona věřila v ji. Bylo to úžasné, Calla si nebyla jistá, jestli se jí už někdy něco takového stalo, ale věděla, že vzpomínky a zážitky zůstanou. Calla se podívala nahoru. Díky za všechno, Víro! Vážně...
Podvod
Z pera anonymního autora. -*- Nikdy nebyl typ člověka, o kterém věděl každý všechno, znal ho skoro jako své boty. I když to je u výřečných, hlasitých lidí běžné, protože často a rádi sdílí své zážitky, dojmy, on byl velkým tajemstvím. Vyžíval se v pozornosti, bavil se, když se společnost točila kolem něj. Ale nikdy neukázal svou pravou tvář a nejednou se stalo, že najednou zmizel a kompletně změnil kruhy, v nichž se pohyboval. Přetvářka byla jeho život, jedna věc se však neměnila: vždy po sobě zanechal nějaký symbol. Ani tentokrát to nebylo jiné, po báječném plese po sobě zanechal jedinou vzpomínku, růži, pouhý...
Spravedlnost
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Kdysi dávno, když ještě hostinec U Anděla byl považován za bezpečný podnik na okraji vesnice, rozrazili dveře hostince vznešeně vypadající pánové. Ošacení z nejdražších látek, za opasky nablýskané meče a arogance ve výrazu. Zamířili rovnou k hostinské Sally. Po 4 rundách korbelů plných piva vytasili sborově meč a namířili ho na hostinskou. Nebohá Žena neměla šanci se ubránit, raději spolupracovala a nechala je vzít si veškeré vačky se zlaťáky. Jediný host – já – situaci jenom sledoval. Téhož večera se opilí mládenci vraceli na jejich sídlo, avšak domů nikdy nedorazili. Přepadl je místní dobrosrdečný lapka a peníze vrátil hostinské. Spravedlnost je...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
