Naděje

Adventní stoslůvka z pera George McGloida. -*- Dnes se podíváme do malého dětského domova na okraji Prahy. Děti zde nežijí úplně krásné životy a tak jsou vždy rádi za jakoukoli pozornost a porozumění. Každý rok, když se schyluje k času adventnímu, tak děti z domova začne naplňovat naděje. Naděje v to, že na ně tam venku určitě někdo myslí. Každý rok na advent děti z domova zpívají koledy s kostelním sborem, lidé jim posílají dárky a pečou cukroví. Děti pláčou dojetím, když vidí, že nejsou lidem lhostejné. A co právě advent pro tyto děti znamená? Znamená pro ně naději, že jejich život může být lepší, než doposud je.

Moudrost

Z pera George McGloida. -*- Jednoho večera, kdy slunce zapadalo za lesy, ztratil se chlapec z blízké vesničky. Bloudil, až narazil na zapadlou chaloupku. Chlapec absolutně netušil, co teď. Nicméně sebral odvahu a vyrazil k ní. V chaloupce zahlédl staršího muže s bílým vousem, který hleděl do knih. Působil mile, a tak se chlapec rozhodl promluvit. Dědeček se otočil a pravil mu: „Pojď blíž synu.“ Chlapec přistoupil ke starci a zeptal se ho, proč čte ty knihy. Dědeček se na chlapce usmál a poté mu řekl: „Víš, v knihách moudrost nalezneš“. Chlapec u moudrého starce přenocoval a další den mu stařec pomohl najít cestu...

Halloweenské horůrky – George McGloid

Stalo se to jedné noci v lese. byla velká tma a já dostal od táborových vedoucích za úkol dovést jednoho klučinu na lesní hřbitov. Cesta byla docela nepřehledná, až se mi ztratil. Slyšel jsem jen hlasité šustění za svými zády, najednou se mi zrychlil tep. Měl jsem strach, jelikož legendy praví, že v lese se ukrývá muž v černém kabátě, který lidem strunou hrdla podřezává. Zrychlil jsem svůj krok a zároveň dával pozor na vše, co se kolem děje. Bylo to vážně děsivé. Prodíral jsem se trním, stromy a keři, abych se co nejrychleji dostal zpět do tábora, ale ztratil jsem se. Cestu jsem nemohl najít a stále jsem mněl pocit, jak kdyby muž se strunou byl blízko mě a snažil se mě zabít. Najednou jsem uviděl v dáli světlo, rozběhl jsem se k němu a doufal, že se dostanu k...

Štěstí

Autor: George McGloid lodě štěstí plují v dáli, copak teďkom bude s námi? Možná budem trpět všichni, možná budem slavit hříchy. Jednoho dne se štěstí vrátí, celý život se mi zvrátí. Zase to bude to, co dříve, naše krásné, šťastné chvíle. Zlo je přeci o dost slabší než to štěstí nejkrásnější. Štěstí bude vždycky s námi, tak se mějte všichni rádi.