Naděje
Z pera Cinexe Stara. -*- Očekávat něco pozitivního, kdy si nejsme jisti výsledkem je složitá věc. Příběh by byl sám o sobě na několikastránkový sloh ale zkraťme to. Bál se, nechtěl věřit v úspěch. Odhodlání pokulhávalo a samotné střípky pozitivního myšlení skoro vymizely. Sám a ve strachu ale stále doufal v obrat k lepšímu, někde tam v dáli totiž viděl sebe, jak onoho výsledku opravdu dosáhl. Zvítězil, kdo by to nechtěl. Ale jak? Jde to vůbec, přes všechny ty překážky? Je to složité ale asi stačí jen doufat. Doufat v onen úspěch a věřit v to nejlepší. Protože, jak již bylo řečeno, naděje umírá...
Závist – Závist z hloubi duše
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Žena stála u okna a pozorovala lidi venku, kterým záviděla úplně všechno. Jak k tomu došlo? Začalo to v dětství, když záviděla ostatním dětem hračky. Měla své, stejně hezké, ale v jejích očích byla závist, proto viděla to, že hračky ostatních jsou lepší. Jak šel čas, záviděla čím dál více. Soused má nové auto, jeho manžela má krásný účes, sousedce rostou růže… Sama se zavřela před světem do domu, o sebe se nestará, jen závidí všem a všechno. Zahořkla, a teď závidí, že si lidé užívají života a mají krásné zážitky. Ona jen všem a všechno závidí z hloubi...
Zoufalství
Z pera Cally Torové. -*- Bylo mi jasné, že láska není všechno, ale kdyby to aspoň všechno nesliboval… Vzala jsem do ruky lahvičku s lektvarem štěstí. Teď bych ji mohla potřebovat, pomyslela jsem si. Namísto toho, jsem lahvičku rozbila a zoufale se podívala na střepy, které se mi zabodávaly do dlaně. Ještě jsem ji trochu sevřela a chvíli tak nechala. Dávala jsem přednost fyzické bolesti před tou psychickou. Po chvilce jsem přece jen povolila stisk a střepy hodila do koše. Slunce už zapadlo a veškerá romantika mi v tu chvíli byla vzdálená. Chtěla jsem se jen rozplynout spolu s červánky a zůstat tak už...
Lehkomyslnost
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Na kraji pole žily tři myšky. Dvě byly skotačivé, celé dny se proháněly pod stébly trav a mezi kamínky, volaly na třetí myšku, aby si šla zahrát také. Ta ale na jejich volání nikdy nedbala. Pilně pobíhala po poli, nahryzávala klásky a vždy, když se jí podařilo dostat se až ke zlatým zrnkům, šikovně je vybírala a nosila do nory.Skotačivé myšky tomu nerozuměly. Jídla kolem bylo přece dost.Jednou ráno ale pole zmizelo, pokrylo ho bláto. Skotačivé myšky plakaly. Co si počneme?Tehdy jim třetí myška přinesla svá zrnka. „Mám dost i pro vás,“ usmála se. „Příště nebuďte...
Láska
Z pera anonymního autora. -*- A šel on přes hory, doly i kopce. Pro svou lásku vytrpěl by všechno, vidět jí znovu ve večerním svitu měsíce, pro to by i umřel. Kopřivy ho najednou nepálily a statečně se pral i s trním, komáři už ho pomalu jedli za živa a on, on byl plný energie. Oslepen láskou a touhou, prosekával si cestu k té, která se bez vysvětlení odstěhovala. Snad aby ho neranila, snad v tom není nic víc. Přeplavat jezero? Brodit se bažinou? Nic mu nečinilo problém. S představou, že je s ní, s dívkou jeho snů, usínal pod širákem neohrožený mladý zamilovaný...
Štědrost
Z pera anonymního autora. -*- „Jde ti to, skvělá práce!“ usmál se na spolužačku, které ještě před chvílí radil, jak správně mávnout hůlkou a vyslovit zaklínadlo.„Děkuju,“ opětovala mu zářivý úsměv. „Bez tebe by to nešlo, ty vždycky všem pomáháš, i když toho máš nad hlavu. To obdivuju a vážím si toho.“„Jo, souhlasím!“ přidal se další, Bez tebe bych určitě propadnul. Jakože totálně. Dokážeš nasměrovat a povzbudit, vůbec nešetříš milými slovy. Daleko lepší, než kdybys mi dal nějakou drahou učebnici.“„Ne, že bych na to měl prostředky,“ povzdechl si pomocník.„Ty bys taky pomáhal vším. Výrazná není jen materiální štědrost, ta tvoje je...
Obžerství – Nenasyta Ben
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Ben jídlo miloval. Neřešil jím žádné problémy nebo deprese, jen rád jedl. Na jeho zdraví se to ale projevilo a Ben musel zhubnout. Bylo to utrpení. Pohyb mu nevadil, zdravé jídlo jedl rád jako každé jiné, ale bylo ho málo. Bál se, že z toho hladu zešílí. Pak zjistil, že když přijde na syrovou zeleninu, nemusí se v množství omezovat. Salát mohl jíst celé hodiny a kytky se staly jeho nejlepšími přáteli. Skutečně, jedl i sedmikrásky a pampelišky. Znovu byl šťastný, protože díky rostlinám mohl zase jíst, jak dlouho jen chtěl. Nešlo o to, co jí, ale o jídlo...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
