Smilstvo – Smilník
Báseň z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Miloval ženy, nemohl odolat, každičkou chtěl pomilovat. Manželka nebyla překážkou, aby se vydal za cizí kráskou. Však jeho žena soptila, žárlivé scény tropila. Všechny milenky hledala, pak jeho vinným shledala. Nebyl obětí žen chtivých, byl původcem činů hříšných. Byl to zkrátka smilník velký, a ona ať pukne si vzteky. Našla muže podváděného, soka manžela záletného. O všem spolu promluvili, pomstu svůdci připravili. Žena samý úsměv, na stole večeře, muž jedl, když kdosi zabušil na dveře. Přišel srovnat účty paroháč nevrlý, žena manžela schovala do truhly. Smilníka v truhle uvěznili, parohy mu nasadili. Uvězněný všechno slyšel, jako hlupák si teď...
Láska
Báseň z pera Theresy Meyers. -*- Ona milovala ho odjakživa, on ani nevěděl, že je živá. Ona každý den mu pomáhala, jeho její existence nezajímala. Jednoho dne mu však pomohla, její přítomnost mu milá byla. Ona žila, aby ho milovala, jeho každý den měnila. Tak den po dni spolu stárli, i po letech se stále milovali. Jejich láska věčná se zdála, spousta lidí jim záviděla. Střežili ji, jak jen se dalo, nikdy jí neměli málo. Prožívali ji spolu každý den, znaven z ní nebyl ani jeden. A tak žili až do smrti spolu, I po ní však byli pospolu. Nerozluční prostě byli, láskou svou vždy...
Zoufalství – Ticho
Z pera anonymního autora -*- Seděla u lůžka a pokoušela se ignorovat monotónní pípání přístrojů. Návštěvní hodiny už uplynuly, ale personál oddělení byl tentokrát shovívavý. Primář věděl, co pro ni její otec znamená, a dovolil jí zůstat po jeho boku. Nebude to dlouho trvat, uvědomila si Markéta a pozorovala mělce dýchajícího muže. Jemně pohladila jeho dlaň. Když ji vodíval za ruku, připadala si v bezpečí – ať už to bylo do školy nebo k oltáři. Teď působil křehce jako panenka. Nevěděla, co si počít. Nejradši by křičela, řvala, plakala, něco rozbila, někoho tloukla, jenže nebylo koho. A pak si všimla, že je něco jinak. Pípání...
Střídmost
Báseň z pera anonymního autora. -*- Byla jednou jedna dáma co vždy všechno odmítala. Skromná, střídmá, umírněná, královna ctí učiněná! Žádné víno, hostiny, večer v kruhu rodiny. Bály, plesy, divadlo? Co vás to jen napadlo! Jiní baští kaviár, ona radši jablek pár. Nalej ještě, křičí jiní, ta se tomu jenom diví. Žádné šperky, šaty drahé, prostý oděv je to pravé. Stačí málo, pro ni dosti, nepomýšlí na cennosti. Nad nadbytkem hořekuje, nemá víc než potřebuje. Zdrženlivá je ta dáma, nikdy se moc nenasmála. Brzy vstává, chodí spát, drží také celibát. A když večer usínala, vždycky dlouze přemítala: Běda bohémům, běda! Co však dáma ze života...
Víra
Báseň z pera Princess Star. -*- Zoufale házela z brašny věci, někde ta kniha musí být přeci, ví jistě, že ji tam dávala, tak kam se ta potvora schovala? Betty lovila v paměti a tu jí to došlo vzápětí, když odcházela z kabinetu, zaslechla přeci jistou větu. „Máš rozeplou tašku!“ slyšela, z chlapce dobrota čišela, že by jí z tašky vzal tu knihu? Na srdci cítila velkou tíhu. Nechtělo se jí tomu věřit, musí to nejprve řádně prověřit. Odmítala ztratit víru ve svět, jenž je plný míru. Věřila, že přijde na to, že jí nic nebylo vzato, že prostě jen zapomněla, kde naposled svou knihu...
Hněv
Báseň z pera Mintaky Orionis. -*- V chalupě na jedné hnátě, žila sama ve svém blátě. Vprostřed lesa baba bydlí, má tam stůl a má tam židli. Žije sama plna jedu, city svoje dala k ledu. Hněvá se na celý svět, u snídaně, na oběd. Z očí jejích blesky srší, neustále tady prší. Slunce tady nesvítí, marně tudy na kvítí! Žluč se v jejím těle vaří, zlu se tady dobře daří. Čaruje a proklíná, je to bába protivná. Opravdu si takhle představuješ hněv? Tak to ještě vůbec neznáš svět! Stačí o patro níž směle jít, a ručku jí políbit. Má tělíčko kynoucí, je to paní...
Lenost
Báseň z pera Melisy Pestré. -*- Kdysi žil muž. Karel se jmenoval. Byl hrozně líný. Pořád by pouze spal. Když zrovna nespal. Na posteli ležel. A zatímco lenošil. Čas života běžel. Den se s nocí střídal. On to ale nevnímal. Střídavě se budil. Potom zase usínal. Odmítal se zvednout. Pro něco si dojít. Natož se občas. Venku třeba projít. Návštěvy nepřijímal. Ke dveřím by se musel hnát. Na to byl moc unavený. Prostě se mu chtělo spát. Jednou když spal. Požár v domě vypukl. Jeho křik o pomoc. V hluku ohně umlkl. Kvůli jeho lenosti. Z postele nedokázal vstát. Proto se rozhodl. Nakonec ten pokus...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
