Upřímnost
Z pera Mintaky Orionis. -*- Už jsem toho v životě zažil dost. A přesto si myslím, že jedním z největších kumštů je bejt upřímnej sám k sobě. Ostatním vždycky můžete něco namluvit, nebo o něčem nemluvit, když se vám nechce, prostě to nějak zavonačit. Něco jim nabulíkovat. Chápeme? Ale nebejt upřímnej sám k sobě se sakra nevyplácí. A vono je tak těžký přiznat si pokaždý všechny ty nepříjemný pocity a nepříliš ušlechtilý pohnutky. On člověk není vždycky hrdina. Víme? Ale jak by se sám sobě moh dívat do vočí, kdyby si lhal? Tak už mi nalej, vo tomhle jsem nechtěl mluvit. To je moc filozofije.
Lenost
Z pera Klotyldy Malíkové -*- Majda proplouvala životem tak, že se jí život spíš nějak děl. Mohla vystudovat školu, ale to by se musela učit, a to se jí nikdy nechtělo. Mohla se naučit hrát na flétnu, nebo dokonce na basu, ale to by musela cvičit. A cvičit se jí nikdy nechtělo. Mohla obdělávat pole, ale to byla spousta práce, pro kterou nikdy neviděla dostatečný důvod. Mohla toho tolik, ale chuť dělat neměla pro nic. Snad čekala, až ji najde. Jenže smrt se neptá, jestli už se vám chce umřít, prostě po nějakém čase přijde. A tak už pro nic jiného Majda chuť ani nenajde.
Píle – Odměna
Z pera Indris Elwinor. -*- „Babičko, proč pořád tolik pracuješ? Já jsem tě nikdy neviděla odpočívat“, pronesla zamyšleně Julie. „Ale vždyť já odpočívám“, usmála se babička. Sedím si tady na zápraží a užívám sluníčka.“ „Ale loupeš u toho kukuřici. Nebo večer, když posloucháš rádio, tak zase vyšíváš. Nejsi ze vší té práce unavená?“ „Milá Julinko, prozradím ti tajemství. Práce mě baví, protože výsledek mě pak odmění. Ráno třeba pleji zahradu. Je to sice dlouhotrvající práce, ale rostliny se nám pak odmění svými plody. Nebo vaření. Žádné jídlo nechutná tak dobře, jako to co jsi sama připravila. A vlastnoručně vyšitý ubrus si ceníš více než...
Lenost
Z pera Enselis Ismenia. -*- Lenost – každý to známe, každý občas něco odkládáme. Ne proto, že nemáme čas, ale proto, že se nám prostě nechce. Někdy je o tolik jednodušší si říct: „To počká do zítra. Nebo do příštího týdne.“ A ano, může to být i pravda, jsou věci, které odklad snesou. Ale není lepší udělat to hned a mít pak volný čas? Často si říkám, když na poslední chvíli doháním resty: „Kdybych to udělala už předevčírem.“ Vždy pak přemýšlím, jestli jsem ten čas, který jsem ušetřila, využila rozumně, jestli mi ta lenost a odklad v něčem pomohly. Pravdou je, že to tak většinou není.
Trpělivost
Z pera Emy Talia. -*- Má nejpomalejší kroky ze všech. A mezi neřestmi a ctnostmi má nejvíce přátel. Každého vyslechne, na každého si udělá čas. Kráčí po mostě s rozmyslem, čas pro ni nehraje roli. Měří všem stejně, pro všechny má otevřenou náruč. Vždycky počká. Naproti vyskočí na most Lakomství. Má na sobě překrásný dlouhý splývavý plášť a kapsy naplněné vším možným. Pod tíhou všech věcí v kapsách sotva drží balanc. Naklání se ze strany na stranu. Trpělivost Lakomství podala ruku, podržela, tiše mu domlouvala, však nic naplat. Lakomství plnilo kapsy víc a víc, až most pod ním nevydržel a Lakomství bylo pohlceno řekou...
Lehkomyslnost
Z pera Eame Vórimar. -*- Žil jednou mladý muž, a ten si z ničeho nedělal hlavu. Jeho rodiče už nevěděli, co s ním. Střídal dívky a peníze vyhazoval z okna. „Kdyby utrácel za něco užitečného, ale on si kupuje hračky a obdarovává každou dívku, která se mu líbí,“ bědovala jednou matka. Otec se zamyslel a nakonec prohlásil: „Tak ho pošleme do světa.“ A tak učinili. Dali mu jen pár mincí, a ať se o sebe postará sám. Jeho lehkomyslnost na sebe nedala dlouho čekat. Hned v první vesnici vše utratil. Teprve, když neměl za co jíst a kde spát mu došlo, že takhle žít nemůže.
Zoufalství – U Anděla – VI.
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Zámek, bránící lupičům dostat se do hostince, byl pryč. Sally si byla jistá, že tam ještě včera visel a žádné stopy po násilném vniknutí dveře nezaznamenaly. Bez váhání jsem vkročil dovnitř, Sally hned za mnou. Pohled na interiér hostince nebyl vůbec příjemný. Zničené stoly s lavicemi, rozházené zásoby jídla, propíchané sudy s pivem a další pohromy. Sally se ihned rozplakala, někdo zničil její zdroj obživy a jedinou památku na matku, první majitelku hostince. Nikdo by si nevšiml toho, co já. Na zemi se povalovala malá růže. Pachatelem je její manžel. To, že své zoufalství přenesl na Sally, ho bude...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
