Závist

Z pera Simelie Mallorny. -*- Schovaná se dívala oknem svého pokoje do vedlejšího domu. Tam v druhém patře měla pokojí podobně stará holčička, jako Minnie a pokojík měla plný hraček. Minnie měla pouze panenku, kterou si vytvořila z kousku provázku, hadříku a výplně. A ta holčička měla vše. Mohla si hrát s čím chtěla a nevážila si toho. Měla na výběr z plno jídel, měla nádherné oblečení a sladkostí si mohla dát, kolik jen chtěla. Minnie neměla vůbec nic. Rodiče, pocit jistoty, láska, vše zmizelo, když rodiče zemřeli a tak Minnie zůstala jen závist k holčičce, která vše měla a nijak to svým rodičům...

Statečnost

Z pera Rose Daninatali. -*- Co si to zase vymysleli? Prý to bude nesmírná zábava. Ha, ha, hrozně se bavím. Stojím uprostřed černého lesa a sotva si vidím na špičku svého nosu. Naslouchám okolním zvukům. Ticho. Tam někde je cíl, ale ještě pár metrů zbývá. Nadechnu se a dodám si odvahu. „Jsi statečná a ničeho se nebojíš,“ řeknu pevným hlasem a jdu dál. Kousek ode mne křupne větev. Srdce mi skočí do kalhot. Skoro nedýchám. „Prachy nebo život,“ vyskočí přede mnou obluda (respektive vedoucí tábora, ale to je mi v té chvíli jedno). Zaječím a moje statečnost vezme za své a uteče dříve jak...

Zoufalství

Z pera Princess Star. -*- Betty stále odmítala věřit tomu, že jí byla kniha odcizena. Vydala se tedy pátrat na všechna místa, kde by ji mohla zapomenout. Naposledy si četla včera večer zde v nebelvírské kolejní místnosti. Celou ji tedy prohledala. Nikde nic. Nebyla ani v učebnách, ve kterých dnes Betty byla na vyučování, nebyla ani ve skleníku, kde si doplňovala výkres, nebyla dokonce ani na chodbách, po kterých se pohybovala. Nevydržela to, dřepla si na zem a dala se do zoufalého pláče. Co si jen počne? Přece o svou milovanou knihu nemohla přijít? Snad po tisící prohledala brašnu, po knize ale nebylo ani...

Podvod

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- „Tak jaká byla maturita?“ zeptala se jako maminka. „Pohoda, samé jedničky.“ „Ty jsi můj šikovný kluk. Udělala jsem ti tvůj oblíbený šašlik.“ Věděl, jak to ve světě chodí. Důležité jsou výsledky, ať už je jich dosaženo jakkoli. Uměl dělat taháky, využívat nápovědy spolužáků, převádět hovor na jediné téma, které zná, tak nenápadně, aby si toho zkoušející nevšiml. Stejně jako gymnázium pak vystudoval i vysokou školu. Získal dobrou práci. Jen v manželství se mu nedařilo, každý z pěti rozvodů ho vždy přišel na velké peníze. Umíral nespokojený. Vždyť jsem vlastně nikdy nic nevytvořil, nic po mně nezůstane, honilo se mu...

Podvod

Z pera Mintaky Orionis. -*- „Znal jsem jednoho lékouzelníka, který podváděl osoby, které k němu přišly.“ „Takže je neuzdravil?“ zeptal se hostinský. „Ale o to by nešlo. Uzdravil všechny. Ale podváděl je.“ „A jak prosím Vás?“ nechápal hostinský dál. „No, on ke své práci využíval vlastní dítě, které vždycky nenápadně v přijímací místnosti vyzvědělo, co dotyčného trápí. A tajně mu to řeklo.“ „A to nějak vadilo?“ vyzvídal výčepní dál. „Ne, nevadilo. Ale svým způsobem to byl podvod. Ty lidi mu pak hned věřili, když to „uhádl“ mezi dveřmi. Celé to stálo na podvodu.“ „Ale uzdravil všechny, ne?“ ještě jednou se nechápavě zeptal hostinský. „To...

Lehkomyslnost

Z pera Melisy Pestré. -*- Edgar byl dost lehkomyslný člověk. Myslel, si že může všechno a také se tak i choval. Tu přišel do práce pozdě. Tam se mu zase nechtělo vstávat, tak pro změnu nešel makat vůbec. Několikrát dokonce šel pracovat i opilý. Což při jeho povolání rozvozu zboží nákladním autem bylo dost zlé. Přátelé ho varovali. On na rady ale nedbal a obavám se smál. Jednoho dne při pracovní cestě za ještě opilého stavu narazil však do auta před ním. Jemu se sice nic nestalo. Řidič druhého vozidla srážku ale naopak nepřežil. Viník nakonec skončil tedy ve vězení, kde si svojí nezodpovědnost...

Pomluva

Z pera Klotyldy Malíkové. -*- „Horáčková říkala, že jsi se zase tahala s tím chlapem,“ hlásil jí manžel už ve dveřích. Povzdechla si. Dávno si zvykla, že dlouhé procházky a důvěrné rozhovory jsou tahání se s ním, nejspíš líbačky, určitě zálety. Jak by se asi tak vdaná žena a nezadaný muž mohli scházet ve vší počestnosti, že? Vzdychla si. „Věřím ti,“ odmítl manžel její nevyslovenou obavu, pohladil ji a políbil. Usmála se, slabě. Někdy to chtěla aspoň manželovi všechno říct, vysvětlit. Chabou útěchu měla v tom, že delší zimní noci Michalovi dopřejí více času s milencem a on snad bude méně osamělý i během...