Víra – Letní horko
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Bylo horko, tráva žloutla a z cest se prášilo. „Potřebuju pít,“ plakala malá kopretinka, věšela hlavičku. „Musíš k potůčku,“ radila jí včelka, „tam je vody dost.“ Kopretinka posmutněla. Vždyť nemá křídla. „Neboj,“ chlácholila ji žížala. „Stačí se zanořit hluboko do hlíny, nemusíš nikam létat!“ Kopretinka však posmutněla ještě víc. Kořínky má krátké, jak se má dostat hluboko? „Musíš mít víru,“ pošeptal jí vlčí mák. „Pak přijde déšť a zalije nás.“ Tak kopretinka pohlédla k nebi a celým srdcem věřila v déšť. Pár dní to trvalo, ale nakonec přišel. Kopretinka plakala radostí. Někdy zkrátka není jiná možnost. Někdy můžeme...
Spravedlnost
Z pera Amandy Wright. -*- Když jsem se věnovala činnosti rozhodčí u nás na škole, byly to ty nejhorší zážitky a nejpodnětnější zkušenosti. Nebylo to snad tím, že bych neměla dostatečnou kvalifikaci nebo si nevěřila. Nejhorší byly vždy momenty, kdy hrálo naše kolejní družstvo nebo vlastně kdokoliv, koho jsem znala. Vidět jejich výrazy, když jsem si nebyla něčím jistá a přemýšlela, jak rozhodnu a reakce po tom rozhodnutí. Tolikrát jsem dostala vynadáno, zažila tichou domácnost a tolik pomluv za zády. Po několika letech na sraze mi však všichni uznali: „Jsi dobrý rozhodčí, tehdy jsem to nechápal, ale byla jsi jenom spravedlivá, máš můj největší...
Láska
Z pera Alexe Blakea. -*- Z lásky k tobě pramení více štěstí, než bych kdy dokázal uvěřit. Jsi se mnou a já s tebou a nic na světě se tomuto poutu nevyrovná. Miluji tě, ne „navzdory“ nebo „protože“. Miluji člověka, kterým jsi, obdivuji tě, chci tě držet a pokaždé při tobě stát. Srdce mi říká, že jsem vybral správně – a je mi jedno, co říkají ostatní. Říkáš, že se vždy rozzářím, když mě vezmeš za ruku. Je to pravda. Miluji každý detail, každou chvíli, zbožňuji každý dotek, každý polibek. Miluji, že jsi a že jsi se mnou. Na ničem jiném mně nezáleží, jen na tobě.
Trpělivost
Z pera anonymního autora. -*- Kap, kap, kap. Další kapky se přidaly do téměř plného poháru, zatímco si osoba na Zemi povzdechla a mírně se usmála. Svou frustraci spolkla, rozhodla se přes ni přenést. Tento pohár sledovala trojice bytostí kdesi na abstraktním místě. „Vede si úctyhodně, mnozí by to už nevydrželi a napáchali svým hněvem mnoho škod.“ „To jistě souhlasím, ale musí to pro ni být těžké břemeno. Jen se podívej na její pohár trpělivosti, brzy přeteče, přestože do něj přilévá pomálu!“ „Mohli bychom ji za její snahu odměnit. Udělat jí radost, trochu vypustit její pohár, aby ji netrápil…“ Trpělivost nesla své ovoce, neubližovala...
Lehkomyslnost
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Bylo jí 16 a absolutně nesnášela, když po ní starší bratr něco chtěl. Vždycky chtěl pitomosti. Teď chtěl, aby hlídala svíčku plápolající před zrcadlem. Pitomec! Ať ho zavolá, když se v zrcadle něco pohne, že prý opravdu musí něco udělat venku. Nevnímala ho, když jí kouzlo vysvětloval, považovala to za hlouposti. Schválně zrcadlo ignorovala, protože jí bylo 16 a všechno, co chtěl bratr, byla krávovina. Ze zrcadla se natáhlo chapadlo a sevřelo ji pod krkem. Démona nezajímal její život, sál z ní duši. Byla varována, ale byla lehkomyslná a nedbala bratrových slov. Stvůra obsadila nyní bezduché tělo a usmála...
Střídmost
Z pera Theresy Meyers. -*- Existuje vůbec střídmost? Všichni se o ni snažíme, ale mám z ní mnohem větší pocit jakéhosi nedosažitelného ideálu. Něco podobného jako spravedlnost. Střídmost totiž také vnímáme každý trochu jinak a velice často ji lidé dohání do extrémů. Krásným příkladem je věta „Jez střídmě!“. Mnohokrát jí totiž její autor nemyslí střídmost jako takovou, ale spíše „Jez méně, připadá mi, že jíš až moc.“. Jenže nikdy nemůžeme posoudit, zda ona osoba skutečně něco dělá až moc nebo jen tak střídmě, aby uspokojila své potřeby (ať už hlad či něco jiného). Je to opravdu velmi relativní pojem. Proto čest všem, kdo ji...
Hněv – Po večeři
Z pera anonymního autora. -*- Linda se hořce zasmála. Tušila to. Tušila to celou dobu, ale teprve teď se jí to potvrdilo. Dívala se na esemesku od neznámého čísla a četla ji stále dokola. Tomáš chodí za Jitkou od nich z kanclu. Cítila, jak se jí krev žene do tváří a polévá ji horkost, zároveň však u srdce cítila ledově studené bodnutí. Takže je to pravda. On vážně někoho má… „Ahoj, myško,“ ozvalo se klapnutí dveří. Tomáš je doma. Myško, pomyslela si Linda, kolika dalším takhle ještě říká?! Přinutila se však k úsměvu. „Ahoj, už jsem na tebe čekala!“ Došlápne si na něj po...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
