Lenost

Z pera Cally Torové. -*- Podíval se po pergamenech, ale zase se pohledem vrátil ke krbu. Bylo až moc náročné dělat úkoly jindy než o termínovém víkendu. Nebavilo ho to, nevěděl vlastně, proč by měl studovat. Vždyť jednou si stejně zaleze do kanceláře někam na ministerstvo a nebude ho nic dalšího zajímat. Znovu zalétl pohledem k pergamenům a na hodiny. Měl ještě spoustu času, vždyť byl pátek odpoledne a do víkendu mu zbývala hromada času. Sáhl po čokoládových žabkách, které měl na stole a na stůl si i hodil nohy. Vždyť o co jde, úkoly nekoušou a počkají. Maximálně je spálí a učitelé nedostanou...

Zoufalství

Muzikál z pera Simelie Mallorny. -*- Termínová neděle. Hradem se šíří úpění studentů, profesoři mají nohy na stole a ještě se usmívají. Studenti: Proč my jen to nechali na poslední chvíli? Profesoři: Doufáme, že máte dost síly! Student: Co s tím? Co mám jen psát? Profesor: Za neodevzdaný úkol Vám trola musím dát! Studenti: Dva týdny utekli jak voda. Profesoři: Nenapsat úkoly by byla škoda! Studenti odevzdávají své popsané pergameny a s úsměvem se vrhají na jídlo. Pro změnu začínají úpět profesoři. Profesoři: Proč tolik tříd jsem jen vypisoval? Zaměstnanci: Já jen na soutěžích pracoval! Posmívají se. Profesoři: Pod pergameny pohřeb budu! Studenti: My přidáme další beze studu! Studenti před profesory vrší další hromádky. Profesoři: Ještě ráno jsem se smál, teď se...

Podvod

Z pera Amandy Wright. „A kdy se budeš učit?“ volala na mě matka. Šmarja pano. Co je jí do toho? Však ty NKÚ dám úplně s klidem i se zavřenýma očima, nechávají mě absolutně klidným. V den zkoušek se podívám, co všechno mám umět a v té hlavě to za ty roky někde zkrátka bude. Lepší taktiku nikdo nemá, bez práce a účinně. „Kde mám tu složku, mami?“ řvu po celém domě a nemůžu najít ani jeden ze svých starých podkladů. No, zkrátka si budu muset pomoct jinak. Sednu si fikaně za nejchytřejší spolužačku a při sebemenším pohybu jejího testu tupě opisuji každou...

Štědrost 

Z pera Cally Torové -*- Procházel kolem výběhů a říkal si, že jednou by si také mohl pořídit hafoně. Ale zatím na to byl čas, měl letos skládat ovce a potřeboval hodně času. Zastavil se u jednoho výběhu, kde viděl už staršího hafoně, nejspíš hodně nemocného, každou chvíli si drbal uši. Na chvíli se zamyslel. „Mohl bych ho vzít na vycházku?“ Dostal svolení od majitelů a když se vrátil, měl ještě jeden dotaz. „Mohl bych si ho nechat?“ Odpovědí mu bylo zase ano. Nechal hafoně naočkovat, koupil mu pelíšek a hračky, chodil s ním na vycházky a staral se o něj až do pozdních...

Podvod

Z pera anonymního autora -*- Koupil jsem si nové koště, to staré tak muselo ze skříně pryč. Na inzerát u Chytráka zareagovala mladá čarodějka, že právě takové hledá. Na ceně jsme se dohodli, nejsem žádný zloděj, a tak za 3 galeony mohlo být koště její. S nadšením souhlasila a domluvili jsme si předání u Rosmerty. Čarodějka se mi líbila, chvíli jsme si povídali, když náhle koukla na hodiny a vzpomněla si, že už musí běžet. V rychlosti jsme si předali koště za tři zlaté mince, a pak už jen z okna vidím, jak mizí v dáli. Nezmizela však sama. Zmizely i mince! Leprikónské zlato! Podvodnice!

Pomluva

Z pera Tiany Ramero -*- Asi všichni máme aspoň jednu špatnou vzpomínku z dětství či dospívání. Někteří se potýkali se špatnými hračkami pod stromečkem, jiným rodiče odpírali sladkosti… A mě? Mě zahrnoval obří mrak pomluv. Velký nos, žádné peníze, špinavé oblečení, žádní domácí skřítci… Až toho jednou bylo dost. Vlastní medicíny ochutnat jsem jim dal ochutnat. Jednou, když učitel náš na hodinu došel, vydal jsem se na cestu hradem. Na každou skříňku a dveře, napsal jsem vzkaz o svém nepříteli – že mu nohy smrdí, že nemá ani dva rychlobrky. A na konci hodiny jsem skutečně nebyl obětním beránkem, i když stálo mě to vlastní...