Živlová bouře – část čtvrtá
Čtvrtá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde pro Vás. Olvin dohodu dodržel a oba se už krátce po východu slunce pohupovali v sedlech koní. Artis zkoumavě, přesto bez nějakého většího smyslu, přejížděl očima po obzoru a musel uznat, že zpěněná voda tříštící se před nimi o ostrá skaliska má něco do sebe. “Támhle to je.” Gunter se ve třmenech postavil a ukázal na tmavý bod v dálce před nimi. “To je sakra daleko. Jak se tam dostaneme?” Artisovy oči pátraly po nějaké očividné cestě, ale bez výsledku. “Vede tam dolů stezka, ale koně budeme muset nechat tady.” “Dobře,” přikývl a mimoděk zvedl zrak k nebi. “Nelíbí se mi to. Blíží se pořádná bouřka.” Mračna v dálce skutečně tmavla. Navíc se zvedal vítr a větve nízkých keříků se začaly postupně ohýbat...
Živlová bouře – část třetí
Třetí část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. Hlavní hrdina se v této části dostane do míst, kde si lidé nedávají pozor na to, co vypouštějí z úst. Kapitola tak obsahuje lehčí vulgarismy, a není tak vhodná pro nejmladší studenty. -*- “Táhni, ty jeden ožralo a už se sakra nevracej!” dveře hospody se rozlétly dokořán. V nich se proti jasnému světlu rýsovaly dvě postavy a třetí vylétla hlavou napřed do bláta před prahem. Následoval hromový smích a dveře se opět zabouchly. Muž se v dešti ještě hodnou chvíli plácal v bahně, než se konečně odplazil pryč. “Byl nalitej jak dělo!” chechtal se menší muž s dlouhým plnovousem a bušil přitom pěstí do dřevěného stolu. “Teď už si konečně zapamatuje, že na dluh nedávám,” bručel naštvaně hospodský a špinavým...
Živlová bouře – část druhá
Druhá část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře je zde. -*- Hlavu mu plnil přehršel myšlenek. Sotva se dokázal soustředit na to všechno, co nutně potřeboval na cestu. S bývalým mistrovským vybavením se musel rozloučit. Dostal jen čistou košili, koženou kazajku, jezdecké kalhoty, pláštěnku, boty a meč, který rozhodně zažil i lepší časy. Při pohledu na jeho zrezivělou čepel a zašlou pochvu ho bodlo u srdce. Jednak si vzpomněl na svůj bývalý meč a jednak nedokázal pochopit, jak se někdo může ke své zbrani chovat takto bez úcty. Alespoň dostal zpět svého koně. Ghost, černý jako sama noc, netrpělivě hrabal kopytem v pískem pokryté cestě a on upevňoval poslední řemeny na kožené sedlové brašně. Letmo, jen koutkem oka, zahlédl, jak se k němu blíží známá postava....
Živlová bouře – část první
Dovolte mi představit vám první část příběhu Meridolské povídky – Živlová bouře z pera Theresy Veillin Brendi, který bude v čítárně vycházet jednou za čtrnáct dní, pravidelně vždy v neděli v pravé poledne. -*- Nikdy bych nečekal, že se mě něco takhle dotkne. Vše se změnilo, došlo k převratu a já se stal vyhnancem. Jedinou cestou, jak z toho ven, byla domluva s mužem, kterého jsem z duše nenáviděl. To jsem ještě netušil, kam mě tato dohoda zavede. Skrze zemi, lidská srdce i síly, na které bych se dříve bál i jen pomyslet. Cestou jsem zjistil, že dohoda je malicherná, že je v sázce něco mnohem víc… a tohle je můj příběh. Příběh o tom, jak málem došlo ke druhé živlové bouři. Hořký začátek * Celu...
Ztracená – 1. kapitola
Mladou Aislii Seth nečeká nic dobrého. Nehledě na rasu musí ve svém věku vstoupit do Bludiště, kde není nic zakázáno, avšak každý její čin je bodován, což rozhodne o Aisliině budoucnosti po Bludišti. Zvládne projít Bludištěm plným nástrah, aniž by někomu ublížila? A co teprve, když se celé Bludiště začne hroutit a na jejích ramenou bude otázka života a smrti? * Zrovna jsem utíkala jednou z užších uliček Bludiště, když vtom mne zasáhla prudká, tvrdá rána do hlavy, přicházející odněkud zprava, a já bezmocně padla na zem, tma se mi rozšiřovala před očima. Když jsem se probudila, prostředí kolem mě bylo poněkud jiné. Místo depresivních šedých zdí z dokonale opracovaného kamene, tvořícího dlouhou, úzkou chodbu s chabým, nažloutlým...
Cesta síly: Kapitola 1. Mrtvý bůh
Hlavním hrdinou této povídky je mág, který touží po vědomostech a moci a ve snaze dosáhnout svých cílů podniká mimo jiné i výpravy do astrální sféry… * Vstoupil jsem do temného pokoje. Všude plíseň, zatuchlina a staré folianty obalené staletou vrstvou prachu. Rozhlédl jsem se po místnosti a zrak mi padl na sochu muže, která seděla za stolem, ruce položené na desce, ve tváři vyrovnaný výraz. Přistoupil jsem k němu a pozvedl lucernu. Sledoval jsem jemné rysy jeho staré tváře, které někdejší rytec vyrobil tak dokonale, že se zdál být jako živý. Připadalo mi, že dokonce i v očích mu plápolá plamének života. Studoval jsem tu dokonalost a čím déle jsem se na ni díval, tím mi socha připadala dokonalejší a živější. Opravdu teď pohnula rukou, nebo se mi to jenom...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
