8. kapitola – Podivný sen
Po dlouhém pobytu v mrazáku opět přinášíme povídku o Alexandrovi Snovi.„Kdo jste?“ otočil se Alex a podíval se na neznámého. Byl to asi třicetiletý muž. Měl štíhlou postavu, blond vlasy, modré oči, které působily přímo uhrančivě. „Jsem Oliver Berkam,“ představil se, „bratr tvého otce.“ Alex si chtě nechtě všiml, že je dost podobný jeho otci. „Co jste říkal o tom stromu?“ zeptal se Alex trochu víc chápavěji a na krk si připevnil ten řetízek, co patřil matce. „No, že je to rodinný strom,“ usmál se Oliver, „kdysi mi o něm vyprávěli. Zasadil ho sem Samuel West, praděd tvé matky, a postavil k němu tenhle dům. Potom se o něj rodiny začaly starat a prohlásily ho za rodinný a chodí se sem na něj dívat, aby...
7. kapitola: Narozeniny
„Jé, díky,“ rozzářil se Alex, když uviděl, kolik jich tam je a jak je to tam nádherně ozdobeno. Místnost byla přeplněna lidmi a jenom pár židlí bylo volných. Alexovi se zaleskli slzy v očích, když viděl, kolik lidí kvůli němu přijelo oslavit jeho narozeniny a kolik dárků bylo na stolku pod oknem. Pomalu už padali dolů na zem a pár jich bylo opatrně dáno pod stolem. „Tak všechno nejlepší,“ popřála mu babička a donesla spolu s nějakou ženou obrovský dort. „Tak a odkroj kousek, je to jen tvoje čest.“ Alex uchopil nůž a zařízl ho do dortu, chvilku na to se začal dort rozdělovat sám a přistával na talířkách. Byl to velmi výtečný dort, hrála jim k tomu nádherná hudba a Alex se poprvé v životě cítil doma. Po jídle ho vzali ke stolu a...
6. kapitola: Další příbuzní
Alex se pousmál a hleděl na dědu, jak na obrázek. „No konečně jste tady,“ usmála se žena, co seděla u stolu, asi stejně stará jako děda. Přišla k němu a objala ho. „Jsi hodně podobný svým rodičům,“ zasmála se se slzami v očích. I Alex se usmál, bylo to poprvé, co slyšel, že je podobný rodičům a hodně ho to těšilo. „Tak dáš si něco k jídlu?“ zeptala se jeho babička a začala dodělávat jídla a prostírat pro Alexe a Adama. „Tak se posaď a nestyď se,“ usmál se děda a ukázal mu na jednu židli. „Asi bych ti měl říct, kdo je kdo, tohle,“ ukázal na třicetiletého blondýna, „je tvůj strýc Bill, vedle něj je jeho manželka Emily,“ ukázal na černovlasou okouzlující ženu a potom na asi osmnáctiletou dívku,...
5 kapitola: To se mi líbí
„Ahoj,“ pozdravil onu dívku. Pozorně si ji prohlédl, byla to blondýnka, štíhlé postavy asi v jeho věku. „Ahoj,“ podívala se jeho směrem a taky si ho pořádně prohlédla. Když si ho tak prohlížela, tak si všiml, že má pomněnkově modré oči a že se jí na krku blyští řetízek s písmenem M. Vypadal opravdu půvabně. Trochu se na ni usmál a ona mu jeho úsměv opětovala. „Na chvilku si sem sedni,“ ukázala majitelka na křeslo, „jen dodělám hábit téhle mladé slečně.“ Alex se posadil a koukal se, jak slečna Rehingtonová pracuje. Dívčin hábit vypadal zajímavě, nikdy něco takového neviděl. Nejdřív jí vyměřila míry na halenku v jemně oranžové barvě, potom jí naměřila míry na tmavě modrou sukýnku, která byla těšně pod kolena a potom...
4. kapitola: Hostonův obchodní dům
„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se.„Tak jak se o tebe starali?“ zeptal se Saši jeho strýc. „Moc dobře, proč?“ podivil se. „Slyšel jsem, že si nedávno provedl nějakou zakázanou lumpárnu,“ pokračoval Adam. „Lumpárnu? Já se jenom rozčílil a pak se dělo něco divnýho,“ divil se Alex. „No, na tom nezáleží.“ „Kam jedeme?“ zajímal se Alex. „K tvému dědovi,“ promluvil Adam. „Můj děda ještě žije?“ podivil se Alex. Od té doby, co mu teta řekla, že ho adoptovala, si myslel, že jsou jeho příbuzní po smrti, proto s nimi nežil. Ale zdálo se, že je to jinak. „Samozřejmě, že ano,“ rozčílil se jeho...
3. kapitola: Příbuzní
Prázdniny se krátily a přišel 20. srpen, den jeho narozenin. Ráno se probudil a šel na snídani. Všichni ještě spali, probudil se totiž už v sedm ráno, což u něj nebylo obvyklé. Šel tedy do kuchyně a udělal k snídani nějaký obložené chleby. Chtěl se právě zakousnout do prvního, když vešla do kuchyně Elena. „Co tu děláš tak brzo?“ podivila se. „Nemohl jsem spát a tak jsem udělal snídani.“ „Vždyť je sobota,“ divila se dál. „Běž si ještě lehnout.“ „Já už bych neusnul,“ postěžoval si. Najednou zazvonil zvonek. Oba se lekli, protože netušili, kdo může tak brzo ráno zvonit u nich. Elena šla otevřít a Alex šel pomalu za ní. „Ahoj Elen,“ řekl návštěvník, Alex se na něj podíval a poznal v něm jednoho z...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
