Halloweenské horůrky – Přízrak
Její příjezd byl nečekaný. Nikdo ji nezval a ona se sem přesto vetřela. Neotevřít domovní dveře, ani bych netušil, že tu je. Zarazil jsem se s rukou na klice a dokázal jen zírat. Nádherná a děsivá, vznášela se na zápraží. Otřásl mnou náhlý chlad, chtěl jsem před ní couvnout, zaprásknout dveře a několikrát otočit klíčem. Nemohla by ke mně. Alespoň doposud se jí to nikdy nepodařilo. Čekal bych v bezpečí svého domu a ona by zmizela. Zatím zmizela pokaždé. Stejně neohlášeně. Kdybych neodkládal vše na poslední chvíli, nemusel bych dnes vůbec opouštět dům. Jenže ten zpropadený dokument na mě čekal už moc dlouho a zítra jej trpělivost opustí. Stál jsem na zápraží a díval se na… částečně i skrze ni. Nehýbala se. Vyčkávala. Límec kabátu jsem si ohrnul vzhůru, jako bych si...
Halloweenské horůrky – Emily Moonová
Probudila se v temném lese uprostřed mrazivé noci. Nepamatovala si, jak se tam dostala nebo proč tam je. Vzpomínala si jenom na ten podivný šramot, který se ozýval za oknem. Pamatovala si, že se šla k oknu podívat, odtáhla záclonu a… Pak už vůbec nevěděla, co se dělo. A teď tady ležela na ledové zemi pokryté bílým jinovatkovým potahem, se stromy kolem ní cloumal prudký vítr a tma kolem byla zcela neprostupná. Překvapivě ale necítila chlad, ačkoli na sobě měla jen pyžamo a svetřík. Pokusila se vstát, ale přitom se rukou opřela o louži něčeho mokrého a teplého. Krev?! Vyděsila se. Znamená to snad, že je zraněná, je to její krev? A když ne, tak čí tedy? Připadala si čím dál zmatenější. Instinktivně se vsedě schoulila, ačkoli žádnou zimu ani v nejmenším necítila....
Halloweenské horůrky – Veronica Narcissa Williamsová
V domě se citelně ochladilo. Z pokoje v podkroví vykoukla blonďatá hlava, trup a nakonec i zbytek dívčího těla, cosi nevrle poznamenala na adresu svého sourozence a jeho nekompetentnosti zavírat okna, načež se s dupotem rozešla chodbou. Klouby jí bělely z toho, jak zatínala ruce v pěst, ale jakmile došla k otevřenému oknu, pookřála. Skoro se zdálo, že okno bylo jen špatně zavřené a silným průvanem se otevřelo. Skoro. Dívka věděla, že okno zrovna po příchodu ze školy zavírala. Nebo ne? Na schodech to zavrzalo. Ozvalo se krátké skříp a šoup, doprovázené pomalými kroky někoho či něčeho, pod jehož váhou schody naříkavě skřípaly. Nebo že by okno přeci jen špatně zavřela? Teď si vlastně uvědomovala, že ji při zavírání určitě něco vyrušilo. Byl to snad zvuk tříštící se...
Halloweenské horůrky – Calla Torová
Seděla jsem v autobuse a četla si. Jela jsem k babičce, zrovna byl Halloween. Ten den v roce, který tak nesnáším. Všichni blázní jen kvůli tomu, aby neměli na dveřích vajíčko. Nechápu to. Autobus zastaví a někdo nastoupí. Nevěnuju mu pozornost. Pokaždé takhle někdo přisedá. A tak si dál čtu. Autobus ale nezastavil na další zastávce, projel ji. Tak si říkám, asi tam nikdo nebyl, nesledovala jsem. Další zastávka, nezastavuje. To už mi připadlo trochu divné. Sklopím tedy noviny a rozhlédnu se. Najednou vzadu v autobuse vidím postavu s plynovou maskou. A ucítím plyn. Více si z toho nepamatuji, jen tohle, omdlela jsem. Vzbudím se v tmavé místnosti. Všude tma a jsem spoutaná. Ale ne tak, abych měla ruce a nohy za zády, jinak. Okovy na zeď. Visím ve vzduchu. Na zemi je...
Halloweenské horůrky – Narcisse Cinerea
Lidé ho tolik unavovali! Jejich nesnesitelné veselí ho děsilo a smích mu trhal uši. Nikdy nepochopil, co na tolik omílaném štěstí společnost vidí a proč by vlastně měla být radost důležitá. Byl naprosto spokojený, když se kolem něj třepotala temnota jako ten nejjemnější šepot motýlích křídel. Tmavou oblohu a mračna by postavil na piedestal, kdyby ostatní nebyli tak hlasití… „Tiše, Knoflíku, máme přeci plán,“ zašeptal náš hlavní hrdina ke svému mazlíčkovi. Byl podivný; byl to nejspíš kříženec hafoně, nějakého mudlovského podvraťáka a pár dalších neidentifikovatelných zvířat. Mohlo se zdát, že je nepovedeným lektvarovým experimentem. Přišli k sobě dost náhodou. Kouzelník o něj ani v nejmenším nestál, ale zvíře se jej chytilo a odmítlo od něj odejít. Neplatil...
Halloweenské horůrky – Melissa Drew
Abby běžela lesem. Něco ji pronásledovalo, věděla to. Ač se snažila běžet sebevíc, dohánělo ji to. Byla zoufalá. Už cítila, že je blízko… „Abby, vstávej! Přijdeš pozdě!“ zavolal z kuchyně Abbyin táta, který jí připravoval palačinky k snídani. Abby se celá udýchaná posadila na kraj postele. Jenom sen, říkala si v duchu. Bylo to už šesté ráno, kdy si tohle musela říkat. Vždy to probíhalo stejně, mohla by ho vyprávět z hlavy. Vypadá to jako obyčejný den, 13. listopadu. Všechno je úplně normální, vždy až do osmi, pak se ale začnou dít prazvláštní věci. Abby vstává a jde do kuchyně. Podívá se na kalendář a najednou zbledne. Dnes je 13. listopadu. Je ve snu, nebo ve skutečnosti? „Abby, co je ti?“ ptá se otec. Abby se na něj nechápavě podívá. „Vůbec mě neposloucháš,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
