Sněhulák
V prvním kole byl loven ve velkém, ale ani v druhém kole na něj nebylo zapomenuto. Bobříka sta chvil se rozhodla ulovit i Marguerita Laux. -*- Jaké je to být sněhulákem. Nejdřív jste v mráčku a čekáte na vhodný čas. Musí být zima, musí být těžký mrak. Musí se vás sejít víc. A pak to přijde, jako vločka se snášíte k zemi, která musí být natolik prochladlá, že vydržíte. Musíte být vločkou vedle vločky, udělat bílý povlak na zemi. Pak přijde nadšený tvor, že jste, že z vás může tvořit. Nejdřív přijdou sněhové koule a pak začne koulet větší kouli. Začínáte ožívat. Jedna největší, na to menší a třetí je nejmenší. Vyšňořit, dát mrkev jako nos, hrnec jako klobouk. Dvě větve jako ruce, oči uhlí. A jste na světě! Díváte se po bílé krajině a kolem vidíte koleje, ze kterých...
Dlouhé zimní večery
V třetím kole se přidala k lovu slečna Christina Meadows a úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Na oknech se tvoří jinovatka. Svět se probouzí do chladného zimního rána. Z nebe se na zem snáší sněhové vločky. Vypadají, jako kdyby ve vzduchu společně tančily. V jednom okně se právě rozsvítilo. Zanedlouho z domů vyběhly děti a začaly skotačit ve sněhu, stavět sněhuláky a házet po sobě sněhové koule. Někteří dospělí je s úsměvem sledují a vzpomínají, jak se i oni radovali ze sněhové nadílky a trávili bezstarostné chvíle se svými přáteli, poté se vrátili domů a čekal na ně šálek té nejlepší horké čokolády, jakou si jen dovedeme představit. Někteří zase jen zachmuřeně seškrabávají námrazu ze svého auta a doufají, že v noci nebude mrznout. Vzduchem se line vánoční...
Zrození
Předchozí příběh byl trošku delší, proto nám dovolte předložit vám nyní drabble slečny Trixie Delilah Sinclair, která v druhém kole úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Ticho, občas protne prudká série ostrých krátkých nádechů a výdechů. Krůpěje potu se lesknou na mohutném těle. Křik se stupňuje a od pusy unikají drobné obláčky páry. Ruka, křečovitě drží ocas patřící k tělu, jak kdyby na tom závisel její život. Dívce po tváři stékají slzy od námahy, ale nevzdává se a znovu a znovu bojuje s onou silou o život. „Prosím, ať je naživu a v pořádku,“ prolétne každému v místnosti hlavou. Přichází poslední stah, poslední záchvěv bolesti, poslední výdech unavené matky, která vyčerpaně položí hlavu na zem. Na zemi se třese černé hříbě. Za okny padá novoroční...
Cizinec
Anonymní účastník v druhém kole ulovil bobříka sta chvil a to rovnou ve formě double drabble. -*- Prudký vítr mi bičuje tváře a sněhové vločky se snášejí z nebe tak prudce, že nevidím ani na krok. Promrzlé ruce mám zastrčené do kapes a kolem krku pevně uvázanou šálu, je to však k ničemu. Zimy zde bývají obzvláště kruté, říkali mi místní, když jsem se sem před několika týdny přistěhoval a v zájmu dobrých sousedských vztahů se vydal navštívit nejbližší statky. Tváře jim zdobily široké, nepříliš upřímné úsměvy, a v očích se jim zvláštně lesklo. Nedělal jsem si z toho velkou hlavu. Byl jsem pro ně jen hloupý měšťák, kterému se zachtělo utéci ze shonu velkoměsta a začít poustevničit. Nepatřil jsem mezi ně, pohlíželi na mě jako na cizince, v horším případě na...
Vzpomínky na zimu
Posledním lovcem prvního kola je slečna Cesmína Hardy, která úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Za okny poletovaly sněhové vločky a krajina se halila do bílého hávu. Kluci se navzájem koulovali narychlo dělanými sněhovými koulemi a děvčata zkoušela bruslit na zamrzlém rybníku. Všechny se toužily stát slavnými krasobruslařkami, ale zatím se stěží udržela na nohou. Pes běhal okolo a chtěl si hrát, ale děti se radovaly z čerstvě napadaného sněhu. K večeru se přesunuly na kopec a sjížděly jej, jak se jen dalo. Někdo měl sáňky, jiný zkoušel tatínkovu lopatu a někteří chlapci jezdili na kabátech. Všechny děti byly mokré, ale šťastné. Pak už běžely domů. Ano, přesně takové vzpomínky mám na zimu z...
Sněhuláci šťastní i vyděšení
I slečna Klotylda Malíková se dala do lovu bobříka sta chvil. -*- „No tak, Eli, pojď už domů,“ ozval se krajinou hlas. „Nesmíš zůstat venku, když padne tma!“ Vždyť už skoro jdu, chtělo se jí zavolat, neřekla ale nic. Příliš se zaměstnávala úpravou úsměvu na tváři svého nového sněhuláka. Nebylo to tak dlouho, kdy se nedaleko objevil sněhulák se strašně vyděšeným výrazem. Eli netušila, kdo ho postavil nebo proč mu dal takový výraz, navíc maminka vůbec nechtěla, aby k němu chodila blíž. Tak se Eli alespoň rozhodla, že ona bude své sněhuláky stavět patřičně šťastné a spokojené. Proto si teď dávala s doladěním úsměvu tak záležet. Jak už to bývá, když se někdo opravdu zabere do svého úkolu, snadno přestane sledovat svět okolo. Bohužel i tehdy, když je v tom světě tma...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
