Sněhová vločka pro Unu Vinonu Flare
Slečno, snad Vás malá stoslůvka potěší. Zasloužila byste si delší dárek, ale na ten nebyl čas. Doufejme, že příští rok to vyjde. Krásné svátky! Eillen McFir Elat * Když se poprvé vrátila do hradních zdí, které pro ni bývaly domovem, připadala si tu zvláštně. Jako by vstoupila do hradu úplně poprvé. Věci, které pro ni byly dříve zřejmé, se musela znovu učit. Připadala si ztracená. A to i přesto, že potkávala pár známých tváří. Ale pak narazila na červenou studentku, která ji ochotně odpovídala na veškeré otázky. A že některé byly opravdu jak od studenta prvního ročníku. Jen díky této rudé slečně nakonec dostala odvahu zůstat a neutéct, tak jako již jednou. A právě proto má dnes možnost slečně věnovat pár řádků. Snad ji vyčarují na rtech...
Dvacáté třetí okénko: Tajuplné přání
Když večer všechno usne a hrad ztichne do klidného pochrupování, je slyšet jen cinkot dopadajícího sněhu na vánoční krajinu. Ale přece… Někdo je vzhůru… Kdo a kam se chystá? O tom vypráví drabble v již předposledním okénku našeho adventního kalendáře, opět z pera Eillen McFir Elat… * Byla hluboká noc, když konečně mohla nepozorovaně vyrazit k zamrzlému jezeru pod hradem. Přes rameno si přehodila brusle a do rukou vzala staré hrablo. Nebála se, že by narazila na školníka. Odpoledne mu věnovala láhev domácího dračího vína, o kterém věděla, že jej zbožňuje, a tak neodolá a večer si lahev otevře. Když konečně dorazila k jezeru, sáhla do kapsy a vyndala očarované brýle, díky kterým dokázala vidět i za úplné tmy. Rychle si nazula brusle, stoupla si na...
Dvacáté druhé okénko: Vánoční momentka
Sobotní okénko adventního kalendáře ukrývá střípek ze života Eillen McFir Elat. O Vánocích se často světu ukazuje o kousek víc z nás samých – ne jinak je tomu i v tomto drabble… * Vešla do pokoje s hrnkem kávy. Opatrně ho postavila na stolek a vrátila se do kuchyně pro sirky, aby mohla zapálit svíce na adventním věnci. Teprve poté si dokázala vychutnat odpolední kávu. Byla to poslední chvíle klidu, než se dá do finálních příprav na večer, na které se ale stejně těšila. Když poté zdobila štědrovečerní stůl, nedokázala se udržet. Místo sklenky na víno vyndala dračí číši a stůl ozdobila sedmi dračími perníčky. Věděla, že jí to projde. Sice bude na chvíli podrobena pobavenému pohledu, ale jí to vůbec nevadilo. K jejímu životu Aldorma prostě patřila. A to...
Sedmnácté okénko: Katrinino přání
Když je ten advent, musí do literárního šuplíčku sáhnout i šéfredaktorka, nedá se nic dělat. Dnešní vrbové okénko Vám tak od Helenie Kukkové přináší zimní drabble o splněném přání… * Kráčel zvolna zasněženou krajinou, pomalu a rozvážně kladl jednu nohu před druhou, přemýšlel. Kolem něj slunce měkce osvětlovalo bílé závěje a vrby na břehu mu v odpověď kývaly nazpátek. Krok za krokem odměřoval vzdálenost, která mu ještě zbývala k řece. Katrino… Konečně dorazil, kam měl namířeno. Kouzelné místo, rozhlédl se a vzpomínal… Když tu byl naposledy, byla tu s ním. Katrino… Kdesi v dálce hučel příliv, vrby šuměly ve větru – tak si to přála. Klekl si, zadíval se na schránku ve svých rukách. Kroutil víkem urny, dokud se neotevřela, pak vydechl. Klidně sledoval vířící...
* Město moře a železa se loučí *
Po celý měsíc jste četli příběh tajemného města, aniž by byla na začátku zmíněna jeho totožnost. Teď už všichni víme, že jde o město Rokycany. Někteří z Vás si všimli nápověd, důmyslně schovaných téměř v každém drabble. Níže najdete seznam všech nápověd a zajímavostí, které byly v příběhu skryty. Nápovědy a zmínky o zajímavostech v pořadí, v jakém se objevily v příběhu: 1) Tajemná kulička + mrtvý tvor (dále Tvoreček) – tzv. Rokycanské kuličky, ve kterých je zkamenělina trilobita – v okolí Rokycan bylo velké naleziště. Taktéž první nápověda z názvu celého příběhu, tedy „moře“. 2) Vrba (vrbová dívka) – název města Rokycany je odvozen od nízkých vrb, kterým se říkalo rokytí. 3) Robertsonův pluk – pluk dorazil do Rokycan na konci druhé světové války. Zde se později...
Probuzení
Třicátý pátý a zároveň poslední díl příběhu, sepsaný na téma Poslední klapka. * Byl předposlední dubnový den roku 2017. Procházela Rokycany a nepoznávala město, ve kterém vyrůstala. Dřív jí připadalo plné života. A teď? Netušila. Došla až k řece. Zastavila se u sochy svatého Jana Nepomuckého. Její pohled však přitahovala vzrostlá vrba. Doběhla k ní. „Vrbo, vrbičko, probuď se. Vím, že v tobě spí vrbová dívka,“ pronesla tiše a pohladila kmen. Ve svých jednatřiceti letech byla stále snílkem. Po chvíli zpoza kmene vykoukla zelená dívka s vrbovými proutky místo vlasů. S nesmělým úsměvem zamávala. Ona ji však nespatřila. Zbývala jen jediná klapka na jejích očích. Nespadla. Neviděla ji. Salix však stačilo, že věřila. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
