VD2 – Na louce

Stoslůvka k Modrému pondělí sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Pomalu jsem se otočila. Ani jsem to ujištění vlastně nepotřebovala. Poznala bych jeho hlas mezi tisíci jiných. Stál tam opravdu on. Mírný větřík mu čechral tmavé vlasy a jeho nádherné modré oči se do mě doslova vpíjely. „Jak jsi to mohl vědět? Správně jsem tu vůbec neměla být.“ Otázka mi sama vyklouzla ze rtů. „Znám tě. A navíc, neviděl jsem tě je jít trhat ráno s ostatními. To jsi tak tvrdě spala?“ Tváře mi nechtěně zalil ruměnec. Kdyby tak věděl, o čem se mi zdálo. I když, pokud to nevěděl před chvílí, tak to nyní ví určitě. Nespletla jsem se. … nalistovat další kapitolu Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...

VD2 – Skrytá nádhera

Stoslůvka k Modrému pondělí sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Nakoukla přes okenní římsu. „Tak co?“ zajímala se Barborka. „Je to nádhera, jako vždycky!“ vydechla Marijánka. Přes čirou tabulku pozorovala nádhernou výzdobu, která byla připravena na pondělní odpolední mši. Všude se objevovaly modré a fialové závěsy. Oltář byl potažený saténem v purpurové barvě. Najednou pod sebou ucítila prázdno. Ani se nenadála a padala podél kostelní zdi. Za chvíli ležela na zemi rozpláclá jak široká, tak dlouhá. „Kam jsi zmizela?“ podívala se vyčítavě na kamarádku. „Promiň, zrovna šel okolo pan farář, tak jsem se chtěla schovat, aby nás neviděl, že šmírujeme.“ Obě děvčata se na sebe podívala a začala se smát. Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční...

VD2 – Není kočka jako kočka II.

Stoslůvka k Modrému pondělí sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Den, kdy jsem se rozhodla dojít kočičky natrhat, začal jak klasické modré pondělí. Nechtělo se mi vůbec nic. Byla jsem naprosto bez nálady a jediné, o co jsem stála, bylo proležet celý den v posteli. Věřím, že tato modrá pondělí mívá občas každý z nás. Dívala jsem se na svoje nové květované šaty přehozené před křeslo v pokoji a bylo to to jediné, co mi dnes vykouzlilo upřímný úsměv na tváři. Překonala jsem sama sebe a rozhodla se vylézt z vyhřátého pelíšku. Oblékla jsem si pohodlné oblečení a do kapsy si vzala nůžky na větvičky kočiček. Tak, jdu na to. Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...

VD2 – Matouš 2019, 21, 28–31

Stoslůvka k Modrému pondělí sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * „Co myslíte,“ ptal se Ježíš druhého dne lidí v chrámu, „jeden politik měl dva poradce. Přišel a řekl prvnímu: ‚Jdi a postav golfové hřiště v klánovickém lese.‘ On odpověděl: ‚Ano, pane,‘ ale nešel. Politik přišel k druhému a řekl mu totéž. On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a hřiště postavil. Kdo z těch dvou lépe činil pro svého zaměstnavatele?“ Odpověděli: „Ten první! Takového, kdo by hřiště postavil, bychom nevolili!“ „Amen, pravím vám, že lenoši předcházejí mnohé do Božího království. Neboť neničí zemi svou nevhodnou aktivitou v nevhodné době. Lépe je věnovat den rozjímání, nežli pracovat bez rozmyslu.“ * … nalistovat další kapitolu Autorkou ilustrace je Christina...

VD2 – Den druhý

Stoslůvka k Modrému pondělí sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * Zbytková alergická reakce stále okupuje můj život, naštěstí už jenom ve formě mírně nateklých očí a odřeného nosu, většina květin byla odejita. Evidentně doma platí pravidlo: nový den, nová výzva. Modrá popisuje celý den, neb půlka mého pokoje je modrá a zde trávím většinu dne. Vystrčit nos je nebezpečné, zavání to prací a úklidem. Nechápu. Dokud vidím skrz okno ven, není třeba nic mýt. Až začnu o prach zakopávat, možná vyluxuju. Navíc mám na starosti milion důležitějších věcí, třeba hypnotizování úkolu, aby se sám napsal. Zachumlávám se do modré deky, přidám další modrou deku nahoru a dělám, že nejsem. Brou! Autorkou ilustrace je Christina Elizabeth Stark. Redakční úpravy provedla Helenia...

VD1 – drabble od Ewenlie

Stoslůvka ke Květné neděli sepsaná v rámci Velikonočního drabblování. * „Už môžem?“ spýtala sa s nadšením a dotkla sa šatky uviazanej okolo očí. Vzal jej dlaň smerom preč z tváre. „Ešte nie,“ vydýchol. Držal ju za plecia a opatrne viedol okolo trávnatého porastu. Stála uprostred lúky plnej pestrofarebných kvetov. Akcentom boli divoké vlčie maky. Všade bolo cítiť kvetinovú vôňu. „Dokonalé zosobnenie Kvetnej nedele,“ vydýchol. Začal padať kvetinový dážď zo stromov čerešne. Lúka obkolesená vysokými jedľami ako ostrov uprostred mora. Bola tam len ona, on a stovky červených kvetov. „Ako sa dostanem domov?“ Nepovedal nič. Na tvári sa mu zjavil úškrn. „Ty ma unášaš?“ Dážď bielych kvetov pokračoval vo svojom...