Snad podzim již, snad jaro zas
Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se ztrácí jas. Kdopak ví, ať odpoví, že slunce skví se v zákroví. Usínej jí v náručí, ať srdce hned ti poručí. Konec nevěry a tajných lásek, snad louky plné sedmikrásek. Otevřou nám teď naše oči, když svět kolem nás se stále točí. Pro lepší svět, bez lži a hádek. Pro vstup do pohádek a našich myslí vězněných. Pro méně srdcí raněných. Snad úžas v tvých se očích skvěl, ale říct jsi to však zapomněl. Napověz, že uznáš lásku, jako srdce na provázku. Provázek se však přetrhne, jakmile se od srdce odtrhne. Vše, co uznáš a chtěl bys, kdybys ztratil, měl bys… Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se...
Mezi svými…
Pár týdnů zpátky byla jsem jiná, ve světě bez kouzel, bloudící duše. Na všechny kolem ustrašená, milá, tápala mezi vším slepě a hluše. Těžko jsem přijala, že nejsem stejná, tak jako ostatní děti v mém světě. Byla jsem sama, ne členem hejna, křičela potichu, však v každé větě. Pak přišel dopis a já se bála, co mě to čeká, co bude dále? Třeba tu přijde poprvé chvála… Všechno se dovím ve velkém sále. Sám Moudrý klobouk řekl mi svoje. Srdce mi bušilo, dech ztrácel sílu. To všechno z velkého vnitřního boje, však někde v nitru našla jsem víru. Vědomí přátelství, co mě teď čeká, možnost být konečně jen sama sebou. Všech nových poznání se mé já leká, však vnitřně vím, že mě tu vemou. Nově jsem zelená, někam teď patřím, Zmijozel není jen být mezi zlými. I v tomhle...
Posedlost
V zajetí obsese bez kontroly se mi můj rozum na kusy drolí, jako by se ta posedlost chtěla dostat do celého mého těla. Jsem posedlá jídlem nezdravým, a když to na mě přijde, tak jím. Když se do mě vetře posedlost, nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“ Obsese napadá přemýšlení, přítomnost maže, nechává snění. Strojené plánování života. Velké cíle a pod tím prázdnota. Čas od času mě amok chytne, chci vlastnit knihy nenasytně, mít prostředky a kapsy plné, vím, že to není smysluplné. Nejsem posedlá vlastní podobou, přesto trpím vzhledovou chorobou. V obsesi přemýšlím, co by, kdyby, netuším, co se mi vlastně líbí. Světlé chvilky mojí posedlosti naplní touha po vzdělanosti, naneštěstí nejsem vytrvalá a často už jsem učení vzdala. Posedlost patří k mým...
Kousek historie
Kamkoliv vkročily kočovné kmeny, zůstali mrtví muži, slabé ženy. Vznikaly říše, jež zaručily lidu, že mohou svou půdu obdělávat v klidu. Obhajovat hranice, moc posilovat, o bohatství velkých říší usilovat. Zapsat se do dějin jako vítěz bitev, opěvován skončit na bojišti mrtev. Pečovat o vládu nad rolníky, za ziskem posílat bojovníky. Rozvíjet i umění, i řemesla, nejstaršího syna vsadit do křesla. Mocné panovníky mít za spojence, avšak stane-li se z nich konkurence, celý rod chladnokrevně povraždit, vládnoucí dynastie bude žít. Někde náboženská tolerance sílí, někde se církev v lidech šeredně mýlí. Někde se stoupenci protestantismu bouří a jinde katolíci Bohu věrně slouží. Kde monarcha neomezeně vládne, tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne. Kde nemají rozum,...
Král a drak
Byl jednou jeden král A ten měl draka Vždy na pomoc ho zavolal Že nad královstvím se smráká Ať křídly mraky rozfouká Že z nepřítele nekouká Domluva beze zbraně Ať pustí oheň na něj Že z hory padlé kamení Ucpalo řeku v prameni Že kousek lesa překáží A draci pálit dokáží Předlouho draka znal Drak pro něj mnoho vykonal A že byl vychytralý drak Všechno to plnil jenom tak Léta se králi podbízel A kromě slávy nesklízel Za pomoc žádný plat – Za to byl pan král tuze rád Jednou však uzrál čas Ozval se králi dračí hlas Že za svou věrnou službu Král má mu splnit tužbu Uznal král slova draka Ptal se – copak tě láká? Princeznu k večeři? V sluji víc příšeří? Přítulnou dračici? Opály zářící? Drak děl jen že by rád Králův trůn a králův hrad Že kralovat se mu zachtělo Že víc by...
Strasti soví pošťačky
Tato krátká báseň pojednává o strastiplném životě staré sovy, která celý život věnovala roznášení dopisů. Přemítá o nevychovanosti dnešních sov, které nerespektují pravidla létání ve vzdušném prostoru, a také nám prozrazuje něco málo o sobě a své povaze. Sova létá dnem i nocí, naštvaná je, všude cvoci! Jsem už stará sova slabá, stále jsem však dosti dravá. Létej vpravo, na cizí sovu hučí, ta však na ni pouze čučí. Jsem už stará sova, málo peří, ale má paní ve mě stále věří. Pravidla nedodržují žádná, před vzletem chybí kontrola řádná. Jsem už stará sova šedá, ale pokud mě naštveš – běda ti, běda! Sova má mít vychování, při jídle i při létání. Jsem už stará sova sešlá, kolik jen cest už jsem přešla? Létejte vždy vpravo, jen tak rychle, jak je zdrávo. To jsem...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
