Bestie život
Chudák v louži se bolestí svíjí, přichází děsy, krev mu pijí. V agónii vzteku jen kvílí, přichází přetnout mu žíly. Chudáka odírají z kůže, krev teče do kaluže. Jeho tělo v jednom ohni, ve spalujících plamenech se topí. Život je jen další minuta v křeči, prosí o smrt, když brečí. Smrt je vysvobození, to pro slabochy není. Kde skončí strach, život začne, žít je jen pro statečné. Zbabělci jen v louži se válí, volají děsy z dáli. Bestie povstanou z prachu, přiživí se na tvém strachu. Ze všech nejvíc slabí na sebe hrůzy sami přivolali.
Snad podzim již, snad jaro zas
Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se ztrácí jas. Kdopak ví, ať odpoví, že slunce skví se v zákroví. Usínej jí v náručí, ať srdce hned ti poručí. Konec nevěry a tajných lásek, snad louky plné sedmikrásek. Otevřou nám teď naše oči, když svět kolem nás se stále točí. Pro lepší svět, bez lži a hádek. Pro vstup do pohádek a našich myslí vězněných. Pro méně srdcí raněných. Snad úžas v tvých se očích skvěl, ale říct jsi to však zapomněl. Napověz, že uznáš lásku, jako srdce na provázku. Provázek se však přetrhne, jakmile se od srdce odtrhne. Vše, co uznáš a chtěl bys, kdybys ztratil, měl bys… Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se...
Mezi svými…
Pár týdnů zpátky byla jsem jiná, ve světě bez kouzel, bloudící duše. Na všechny kolem ustrašená, milá, tápala mezi vším slepě a hluše. Těžko jsem přijala, že nejsem stejná, tak jako ostatní děti v mém světě. Byla jsem sama, ne členem hejna, křičela potichu, však v každé větě. Pak přišel dopis a já se bála, co mě to čeká, co bude dále? Třeba tu přijde poprvé chvála… Všechno se dovím ve velkém sále. Sám Moudrý klobouk řekl mi svoje. Srdce mi bušilo, dech ztrácel sílu. To všechno z velkého vnitřního boje, však někde v nitru našla jsem víru. Vědomí přátelství, co mě teď čeká, možnost být konečně jen sama sebou. Všech nových poznání se mé já leká, však vnitřně vím, že mě tu vemou. Nově jsem zelená, někam teď patřím, Zmijozel není jen být mezi zlými. I v tomhle...
Posedlost
V zajetí obsese bez kontroly se mi můj rozum na kusy drolí, jako by se ta posedlost chtěla dostat do celého mého těla. Jsem posedlá jídlem nezdravým, a když to na mě přijde, tak jím. Když se do mě vetře posedlost, nedokážu jí říct: „Mám tě dost!“ Obsese napadá přemýšlení, přítomnost maže, nechává snění. Strojené plánování života. Velké cíle a pod tím prázdnota. Čas od času mě amok chytne, chci vlastnit knihy nenasytně, mít prostředky a kapsy plné, vím, že to není smysluplné. Nejsem posedlá vlastní podobou, přesto trpím vzhledovou chorobou. V obsesi přemýšlím, co by, kdyby, netuším, co se mi vlastně líbí. Světlé chvilky mojí posedlosti naplní touha po vzdělanosti, naneštěstí nejsem vytrvalá a často už jsem učení vzdala. Posedlost patří k mým...
Kousek historie
Kamkoliv vkročily kočovné kmeny, zůstali mrtví muži, slabé ženy. Vznikaly říše, jež zaručily lidu, že mohou svou půdu obdělávat v klidu. Obhajovat hranice, moc posilovat, o bohatství velkých říší usilovat. Zapsat se do dějin jako vítěz bitev, opěvován skončit na bojišti mrtev. Pečovat o vládu nad rolníky, za ziskem posílat bojovníky. Rozvíjet i umění, i řemesla, nejstaršího syna vsadit do křesla. Mocné panovníky mít za spojence, avšak stane-li se z nich konkurence, celý rod chladnokrevně povraždit, vládnoucí dynastie bude žít. Někde náboženská tolerance sílí, někde se církev v lidech šeredně mýlí. Někde se stoupenci protestantismu bouří a jinde katolíci Bohu věrně slouží. Kde monarcha neomezeně vládne, tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne. Kde nemají rozum,...
Král a drak
Byl jednou jeden král A ten měl draka Vždy na pomoc ho zavolal Že nad královstvím se smráká Ať křídly mraky rozfouká Že z nepřítele nekouká Domluva beze zbraně Ať pustí oheň na něj Že z hory padlé kamení Ucpalo řeku v prameni Že kousek lesa překáží A draci pálit dokáží Předlouho draka znal Drak pro něj mnoho vykonal A že byl vychytralý drak Všechno to plnil jenom tak Léta se králi podbízel A kromě slávy nesklízel Za pomoc žádný plat – Za to byl pan král tuze rád Jednou však uzrál čas Ozval se králi dračí hlas Že za svou věrnou službu Král má mu splnit tužbu Uznal král slova draka Ptal se – copak tě láká? Princeznu k večeři? V sluji víc příšeří? Přítulnou dračici? Opály zářící? Drak děl jen že by rád Králův trůn a králův hrad Že kralovat se mu zachtělo Že víc by...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
