Dožínková
Báseň do soutěže Lughnasad Pod vrbou. Zlatá je barvou sváteční, oslavy vždy nám rozjasní, voní louka, mez i sad, květiny jdu si natrhat. Ke květu vkládám další květ, věnec uviji si hned, dnes ozdobit má čelo mé, kéž milý si mě povšimne. Tančit chci kolem stromoví, odlesky světel mě ozdobí, smát se a zpívat do rána, práce již je vykonána. Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Pravda o vodě
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jsem tanečnicí, co tančí ti po tváři za zvuků deště. Jsem bojovnicí, co přetváří tvou lhostejnost, bortí věže. Jsem taková, jaká jsem. Projev mi respekt, a já tvé hrdlo potěším, zkroť mě, a v budoucnu ti snad dobře posloužím. Nejsem však tvůj přítel, to ode mě nečekej, Voda se nevzdává, porážku svou od ní přijímej. Redakční úpravy provedla Helenia...
Voda
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Voda je dáma, která si hraje s námi, zve nás na pikniky i na noční flámy. Osvěžit nás umí svým chladivým dechem a někdy nás překvapí nenadálým spěchem. Voda je život, skrz kapky k nám prýští, voda jsou peřeje, co naše plány tříští, voda je záchrana, co ochladí nám čelo, voda je živel, jež tvoří naše tělo. Já nedávno potkala pramen řeky známé, který skrze hory odvážně se láme. Jak potůček malý teče řeka Labe, až se stane největší – kdo se na ni hrabe? Čistá a průzračná je v ní její voda, osvěžit se můžeš, jedno však v tobě hlodá, proč, když teče dále mezi lidská města, proč je potom špinavá a není hezky čistá? Je to snad dílo černé magie? Nebo je to kouzlo jedovaté zmije? Proč si lidé neváží, co příroda jim dává?...
Nejčernější můra
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Uléhám k spánku, noc přebírá vládu, neklidnými sny se tápavě kradu, cosi divného budí mě k ránu, jako by lil vodu ze džbánu. Vyhlédnu z okna a jímá mě hrůza, zahradu venku pokryla divá blůza, masa vody vystoupila z blízké řeky a vydává bublavé a hlasité skřeky. Právě chopila kůlnu do svých pracek, před sebou tlačí kdejaký klacek, kterým zapře se a bere vše, za oknem dělá se mi mdle. Utíkám vstříc té hrozné síle, která urazí v mžiku celé míle, otvírám dveře a náhle ztuhnu, tak tak že před tou divoženkou uhnu. Valí se dovnitř, do rohů se vleje, bublá a skučí a nepěkně kleje, tlačí mě k schodům na půdu, lidičky, co je to za zrůdu? Stojím na střeše, kol voda je všude, co se mnou probůh jenom bude? Zběsilého živlu jsou...
Promáčený pavouk
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kapka vody z nebe spadla na velká pavoučí kusadla. Pavouček je promáčený, celý den má hned zkažený. V duchu proklíná hnusné deště, které mu teď brání v cestě. Další kapka dopadá, víc zkažená nálada. Pavouček slzy roní, pak pod deštníkem hlavu skloní.
Pro srpce báseň o vodě
Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nadechnu se a dolů se nořím do toho jiného, vodního světa, o kterém tu teď báseň tvořím. Na tu krásu nestačí jedna věta! Vše tu hučí, hraje, zpívá, já naslouchám těm zvukům a cítím se jak mořská víla, cestu křížím mořským vlkům. Tak tančím mezi vlnkami a připadám si sladce, končím těmito řádkami, a doufám v nějaké srpce… Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
