Rubrika
Z Vergiliova stolu
Vyznání lásky
Ten nejkrásnější cit jsi mě naučil znát,
ty jsi mne naučil milovat!
Myslet na tebe pořád musím,
touhu v sobě tiše dusím.
Sebevražda
Nervy z oceli nemám,
co je to klid? To slovo neznám.
Už mě to všechno nebaví,
slyšet kolem sebe jen slova káravý.
Pomsta
Blesky prohánějí se temnou oblohou
A já si říkám, proč mám chut utápět se v slzách
Když na světě je už dost vody
A já nechci způsobovat katastrofy
Malba osudu
Čmárám si jen tak po papíře
Jelikož nevím, že mi to změní život k nevíře
Nevím, že si kreslím po životě
Že si jej ničím a posílám do nenávratna
Odkud cesty zpět není a kde pouze a jen
Můžeš spát a snít dlouhý sen…
Pád anděla
Sametem zlatavé vlasy pokryté,
oči jako studny hluboké a upřímné,
duši čistou a laskavou má,
osud lidí, ten ona zná.
U potoka
Hleď, tam v dáli u potoka
Pojí se krásný tvor.
Co zbude z jeho života,
Když odejde za obzor?
Do pekel
A tu přichází prorok k bráně do horoucích pekel,
Co čeká na něj, za hranicí tohoto světa?
Přibližuje se blíž a blíž a nehodlá brát zřetel,
Že mohla by to pro něj býti jeho poslední věta.