Sebevražda

Nervy z oceli nemám,

co je to klid? To slovo neznám.

Už mě to všechno nebaví,

slyšet kolem sebe jen slova káravý.


„Proč mě už ráda nemáš?“

„Proč děláš, že mě neznáš?“

„Proč se vůbec nesnažíš?“

Víš ty co? Už mne nebavíš!

Dost toho všeho mám,

tohle že mi chystal osud sám?

Tomu vůbec nechci věřit,

nikdy víc to nechci zažít!

Prý mám štěstí ve hře,

ale neštěstí v lásce.

Jak mám šťastná být

kvůli vyhrané sázce?

Nevěřím, že slunce vyjde znova,

proto poslouchej tahle moje slova:

Nechci dál už na světě být,

nestojí mi to za to dál žít.

Proto ti teď sbohem říkám,

nechci jít s tebou, už nikam.

A na ty tvoje otázky:“No tak, že by?“

Odpovím: „Sejdeme se v nebi!“

Dost, už končím!

Nepřesvědčíš mě ničím.

Končím tohle utrpení,

snad to leccos změní.

Skáču,

kolem tma.

Přitom pláču,

proč jsem byla tak protivná?

Vrátit to nejde,

dolů padám.

Co na tom sejde,

vždyť se znám.

Při mém štěstí opravdu umřu,

teď si jedině závěť rychle psát můžu.

Změnila jsem názor,

čas vrátit nejde.

Příště dám si pozor,

snad mi rozum do života vejde.

Kdo ví, jestli novou šanci dostanu,

jestli na tomhle světě vůbec zůstanu.

Musím silná být,

protože tohle chci přežít!

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *