Setkání pod hvězdami
Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Sklání se v pokoře zlatavé klasy, koruny topolů ožívají tajemstvím, a ty něžně čechráš mi vlasy, ač skryt před zrakem vidoucím. Lehký tvůj dotek jak měsíční záře, když procházíš bezesnou nocí. Já mlčky nastavuji tobě tváře, víčka zavřená, srdce tlukoucí. Houpací křeslo zasténá tiše, jednou, dvakrát, než utichne zcela. Lístek magnólie snáší se z výše a svítá, dřív, než bych chtěla. Skrze veselý zvonkohry hlas vítáš znovuzrozený jasný den. Setkáme se pod hvězdami zas, až jednou zabloudí můj sen. Redakční úpravy provedla Helenia...
Větrná píseň
Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Stébla trávy se kymácejí, k severu se naklánějí. Tam se právě bratři bijí, o velké dědictví bojují. Pár havranů nad jejich hlavami prolétne, a čeká, který z bratrů dřív padne. Starší – urostlý a statečný, otcova pýcha, a mladší – zpěvák a umělec, už sotva dýchá. Vítr smutnou píseň hvízdá si, doma matka chlapců stýská si. Havrani v pařátech zlé zprávy roznáší, že daleko za lesem padli královští hoši. Jemný vánek laská kadeře bratra staršího, i jeho soupeře. Větřík si písně notuje dál… Kdo bude náš další...
Nové hobby
Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je tady víkendové ráno a jak je na nástěnce psáno, koná se dnes trénink kolejní, kde jména na zápas se zveřejní. Já o zápase zdát si jen můžu, vždy při lítání roztrhnu si blůzu, jsem totiž děsné poleno, co je napříč vzduchem meteno. Včera však přislíbila mi kapitánka, že ze mě nebude dělat jelimánka, půjčí mi totiž koště závodní, to prý mi pády na zem odškodní. V noci lehce odolávám spánku, jistě teď slíznu všechnu smetánku, už v brzkém jitru hradem kvačím a u toho chléb se salámem svačím. Hřiště je zatím pusté a prázdné, slyším jen svoje kroky rázné, usednu na koště, odrazím se hned a rázem cítím, že létání je med. Kličky, zatáčky, všechno je psina, vůbec už nevěřím, že je to dřina, famfrpál chtěla jsem hrát...
Ve vzduchu se roztančíš
Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Ve vzduchu se roztančíš Všechna tvá zrnka se vznesou Vítr tě unese pryč A s ním všechna prázdná slova Prázdné fráze a přání Ať se máš dobře, ať tě nic netrápí Vylité potoky slz na tvém hrobě Vítr tě unese pryč Až nezbude ani zrnko, jen nádoba temná Tady jsme skončili! Přineste dalšího! Ať ta urna dlouho neotálí A nájemníka nového ať pohltí Než zas rozfouká ho vítr Po lese, po vodě, po poli Ten se má nejlíp, už ho nic nebolí Vysypte ho a ať už jde...
Zemitá romance
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Země mne má tak moc ráda Že jí chci dát do zubů Ať se vrtnu, kam se vrtnu Pořád padám na hubu Stále si mě přitahuje A chce se mě dotýkat Já s problémy s rovnováhou Musím se pak potýkat Začalo to loni v květnu Uslyšel jsem Země hlas Řekla mi, že po mně touží Pak jsem spadl. A pak zas! Těžko se to vysvětluje Nikdo mi to nevěří A řidiči mě dokonce Srovnávají se zvěří Tahle Země, ta se nedá Má dost tuhý kořínek Ale ve mně naděje mé Stále hoří plamínek Že ušetřím svoje tělo Od ran, šrámů na tváři Zítra vyjdu do ulice Obrněný polštáři! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Matka země
Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzpíná se nahoru k sídlu všech bohů. Jest korunou i základním kamenem všech domů. Života kolébkou, tichou a hebkou, a mlčky čeká, než havrani se slétnou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
