Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání.
Země mne má tak moc ráda
Že jí chci dát do zubů
Ať se vrtnu, kam se vrtnu
Pořád padám na hubu
Stále si mě přitahuje
A chce se mě dotýkat
Já s problémy s rovnováhou
Musím se pak potýkat
Začalo to loni v květnu
Uslyšel jsem Země hlas
Řekla mi, že po mně touží
Pak jsem spadl. A pak zas!
Těžko se to vysvětluje
Nikdo mi to nevěří
A řidiči mě dokonce
Srovnávají se zvěří
Tahle Země, ta se nedá
Má dost tuhý kořínek
Ale ve mně naděje mé
Stále hoří plamínek
Že ušetřím svoje tělo
Od ran, šrámů na tváři
Zítra vyjdu do ulice
Obrněný polštáři!
Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!