Vílí prach
V pátém kole bobřík veršů málem šokem omdlel. To, když mu slečna Newika naservírovala krásnou a neskonale dlouhou báseň. -*- Na mechu malinká víla si sedí Sedí vprostřed zeleného lesa Od ní vůkol píseň se nesa Zvědavě na svět okolní hledí Na mechu barvy nejdražších smaragdů Zpívá si, zpívá o matičce Zemi Nejkrásnější planetě mezi všemi Zpívá, jak by znala ji celou, opravdu Její slova nesou se pod klenbou z větvoví Pod klenbou korun statných stromů Oni a semínka? Dávno již tomu! Skřivánek zpívá s ní, tiše jí napoví Skřivánek postrčí píseň tu o světě Přírodu přenádhernou jistě chválí Z výše ji vídá – změnit téma však neotálí Zajímá se o lidi na velké modré planetě Skřivan, co na větvi sedává pod červánky Drobný krasavec notující v hávu peří Štěbetá víle a víla...
Podzimek
Prvním příspěvkem pátého kola lovu bobříků je báseň, kterou pro bobříka veršů sepsala slečna Mia Whitebear. -*- Léto pastelkovým šátkem mává mlhy přejí nám dobré raníčko zubaté začíná být sluníčko na louce usychá světlá tráva. Stromy oblečou barev plný háv list užije si bohatě zlato divé představení započato pestrý nebude už v zahradě páv. Miluju ty krásné podzimní dny zamotám se do pavoučích nití domov zkrášlí mi paleta kvítí k životu přivedu fantaskní sny. Na šedém nebi lítá živý drak skřítek na mě modrým očkem mrká liška dýňové kafíčko srká mým směrem míří veveruška prak. Žiju si naplno, do sytosti smát se chci celý ten podzimní čas klenotnici plnou budu mít krás a pryč zmizí všechny...
Mraky
Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...
Bolest nekonečná
Bobříka veršů zdárně ulovil další z autorů skrytých za maskou. -*- Byla jedna dívka smutná, ta milovala vše kolem, a tak trápila se bolem, znaje jak zármutek chutná. Toužila být nespoutaná, tak kryla bol smíchem, někdy bolestným tichem, jak k mlčení upoutaná. V tom spatřila jasné světlo, rozběhla se k němu, cítila tu změnu, chvíli ji radostí hnětlo. Pak jako když utne, to světlo zhaslo, nadšení vyhaslo, zůstaly slzy...
Od podzimu do podzimu
U veršů zůstaneme i dnes. Tentokrát ve společnosti slečny Klotyldy Malíkové a bobříka tajemných dálek. -*- Listopad Listy barevné, všechny plody spadaly, nový začátek. Prosinec Sníh leží všude, však krmelce plné jsou, dobří pomohou. Leden Mráz je na tvářích, ve světě zima a hlad, v očích však hvězdy. Únor Vločky na rukou, lidi šťastně vraždí sníh, zvláštní čekání. Březen Kvítky prvotní, toliko probouzení, pohyb obnoven. Duben Větví probírka, dětí čilé rojení, jsou svátky jara. Květen Včelek mnohý roj, opojné vůně květů, na prahu cesty. Červen Sladké mlsání, toulky krajem i blízkem, podvečerní sen. Červenec Horko vévodí, letní lásky rozličné, a dny dlouhé jsou. Srpen Klasy zářivé, jablky stromy hýří, radost ze sklizně. Září Slunce znavené, cesty nití pavoučích,...
Mlsný bobřík
Autor skrytý za maskou v třetím kole ulovil mlsného bobříka veršů. -*- Za hradem les na mýtině chlad tu vykoukne bobr a trápí ho hlad bobře, kam jsi to vlez. Vylezl z ohrádky mlsná ho honí mezitím bobříci slzičky roní vrať se hned zpátky. Bobře, bobře upaluj zpátky zpět zadními vrátky to neskončí dobře. S kapsami plnými peláší domů za zvuky stromů už je mezi svými. V lese je veselo bobříci hodují písně si zpívají dobře to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
