ŠKM – Bílý úlomek
„Vrkú, vrkú, vrkú,“ ozvalo se z koruny stromu. Magdaléna zvedla oči a hledala ptáčka. Nic. Mlčel. Vzala do ruky pár šišek a z nudy se začala strefovat do stromu. Měla poměrně dobrou mušku. Jedna šiška, dvě, tři… Všechny se strefily na cíl. I tak jí to ale náladu nezvedlo. Nudila se. Uslyšela zašustění a zbystřila. V houštině lesa se něco pohnulo. Přikrčila se a číhala. Doufala, že to není žádný loupežník, o kterém jí čítávala chůva. Zatajila dech. Pomalu se vydala na sever, odkud se předtím ozval zvuk. Odhrnula větev a spatřila, že na louce za lesem jsou dva chlapci na honu. Vypadali, že tady nemají ani jeden co dělat. Stejně jako ona. V duchu se zasmála. „Kdo to byl?“ ozval se jeden z nich, když ho Magdaléna strefila šiškou. Potichu se chichotala a snažila se...
* Zavíráme Šperkovnici královny Magdalény *
Na podzim 2018 jste mohli být svědky otevření malé ebenové skříňky, již královna Magdaléna dostala v dětství a místo drahých šperků v ní shromažďovala skutečné poklady – drobné předměty, které jí připomínaly důležité chvíle jejího života. Proběhlo sedm kol pisatelské soutěže, v nichž jste mohli do královniny šperkovnice tyto malé střípky přidávat a skládat tak kousek po kousku životní příběh Magdalény, která prožila téměř celé 18. století. Šperkovnice nyní obsahuje na pětatřicet předmětů, za což patří nesmírný dík všem autorům, kteří jimi přispěli, ať už v jednom kole nebo hned v několika. Bylo to následujících sedmnáct spisovatelů: Áine Adair, Amanda Wright, Andra Tigers, Claire Shepard, Gita Hrdličková, Hannabell Cavanaugh, Harley Montgomery, Hetty...
ŠKM – Lokna havraních vlasů
Královna Magdaléna se usadila ke šperkovnici. V posledních dnech jí radost přinášela už jen vnoučata a ona vzpomínala na dřívější doby. Když mezi předměty nalezla loknu havraních vlasů převázanou bílou nitkou, pousmála se. Prstem vlasy hladila, hřály ji u srdce. Už si nepamatovala, kdy přesně je ukořistila, ale dobře věděla, k čemu se vážou… Magdaléna byla ještě před svatbou žádanou slečnou, a to nejen pro svůj královský titul. I po svatbě se ještě několikrát zamilovala, většinou však měly její lásky jen krátké trvání; dlouho si myslela, že je schopná jen náruživé lásky na první pohled. Čas ji ale změnil. A možná i děti. První velkou láskou jejího života byla dcera Rosalie, která jako by Magdaléninu životu dala smysl. Každé další dítě jí srdce zaplňovalo...
ŠKM – Střípek porcelánu
Byl krásný červnový den, který však teplotami připomínal spíše červenec. Ačkoli byl zámek postaven ve velmi moderním stylu a se spoustou technických vynálezů, od nepříjemného horka a dusna zatím žádný pomoci nemohl. I přes vysoké teploty však zůstával pevný denní program, který bylo třeba dodržovat. Král s královnou se účastnili zasedání rady a zahradních slavností či koncertů. A děti musely pokračovat ve svém vzdělávání. Princezně Magdaléně dnes čas vůbec neutíkal. Seděla v pokoji vyhrazeném pro vyučování spolu se svým mladším bratrem. On právě zápasil s výpočtem několika matematických příkladů. Magdaléna se snažila poslouchat výklad učitele o místopisu států Evropy. Bylo to však velmi náročné. Venku svítilo slunce a všechno tolik lákalo k procházce v přírodě. A...
ŠKM – Pergamen
Královna Magdaléna vzala do rukou šperkovnici a posadila se s ní do houpacího křesla. Otevřela víko a postupně vyndala všechny ty předměty, které si během posledních několika dní připomněla – brož, několik prstýnků, náušnice, náramek, pentle, javorový list… bylo jich požehnaně. Ale ve šperkovnici jich stále mnoho zbývalo. Mezi ně patřil i stočený list pergamenu. Ty se dnes už téměř nepoužívaly a byly považovány za luxus. Magdaléna ho rozvinula a zadívala se na znaky na něm napsané. Azbuku se v mládí naučila, ale teď už se jí nečetla tak snadno jako dříve. Než aby se pokoušela dál pergamen číst, přejela ho prsty, aby kůži cítila, a zavzpomínala na dobu, kdy ho dostala… Vlastně to ani nebylo tak dávno, asi dvacet let, tedy kolem šedesátých let tohoto...
ŠKM – Dřevěný hřebínek
„Princezno, představuji vám vaši novou dvorní dámu, hraběnku Žofii Myslavu z Borši,“ pronesla komorná, která vstoupila bez zaklepání do Magdaléniných ložnic. „Ach, Dorotko… Nemyslíš, že jsi neomalená, když jsi ani nezaklepala?“ utnula ji trochu naštvaně princezna Magdaléna, která seděla shrbená u svého toaletního stolku a něco v něm zamyšleně přebírala. Trochu zlostně se tedy otočila směrem ke své komorné a káravě se na ni zahleděla. Měla ráda své soukromí, a to obzvláště ve chvílích, kdy si prohlížela své poklady ve šperkovnici od maminky. „Já… Omlouvám se, princezno,“ pípla Dorota, která byla oděná ve svých oblíbených tmavě modrých šatech s širokou suknicí. Líce jí zčervenaly studem a pohled nejistě klopila k zemi. Pak udělala nejistý úkrok nalevo...