O chřadnoucí duši
Upravený příběh původně sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Nechť je poučením pro všechny, co vše se může stát, když se nestaráte o ty, kteří vás milují. * Bylo krásné podzimní odpoledne a Eleanor se zhluboka nadechla. Snažila se nasát vůni spadaného listí. Kolem ní prosvištěla malá holčička na dětském odrážedle. Mladá žena pouze zavrtěla hlavou, protože ještě donedávna se malá Claudie bála se na ně byť jen posadit. Dcera se svou matkou si společně užívaly odpoledne v nedalekém lese. Sbíraly kaštany, žaludy a vše potřebné, aby měly dostatek materiálu na výrobu panáčků, až nastanou dlouhé zimní večery. Když dorazily po veselém odpoledni společně domů, poslední člen rodiny tam ještě nebyl. Zase sedí U Hurdálků nad...
Porouchář
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Ukazuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a co se jeví nesmyslné, může mít sice možná těžko postižitelný, ale přece jen smysl. Nebo si to aspoň můžeme myslet. * Byla hluboká noc. Město spalo, jen osamělá tramvaj zacinkala. Projela kolem divadelní budovy, aniž zpomalila. Řidič správně vytušil, že na této zastávce nikdo nastupovat nebude. Ke správnému závěru ovšem dospěl na základě nesprávných předpokladů. Domníval se, že když představení skončilo před třemi hodinami, budou již doma ve svých postelích nejen diváci, ale také herci, osvětlovači, maskéři, technici, ba i režisér. Velmi by ho udivilo, kdyby zastavil, vystoupil – třeba, aby si ulevil –, podíval se skrz prosklenou...
Černá sanitka, duhový balon
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Píše se v ní něco o tom, že i v kouzelnickém světě vznikají moderní legendy a že na každém šprochu pravdy trochu. * „Víš, co jsem se dozvěděl ve studiu mudlů?“ přiběhl za Johnem do parku nadšeně George. „Že mudlové mají své současné legendy. Říká se jim černá sanitka, podle jedné z nich. Prý městem v noci jezdí černá sanitka, která unáší děti a mladé lidi. Jejich tělesné orgány pak prodává boháčům k transplantaci.“„To přece máme taky. Copak jsi neslyšel o muži z duhového balonu?“„Ale to je přece pravda!“„Troubo.“ Podle Denního věštce, který citoval ministra kouzel, zasáhla kouzelnické děti nová móda: útěky z domova a mudlovský způsob...
Čaj pro mistra
Po nějaké době se otevírá rubrika Z křídel můr a přináší povídku z Literárního semináře, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. Tentokrát z pera Xaviera Simonnse o několika šálcích čaje… * Vystupoval pomalu. Schod za schodem. V půlce ho přepadl kašel. Otřel si ústa a vstoupil do pokoje. Ztěžka dosedl do křesla, opřel se a zavřel oči. Nehodlal spát. Potřeboval jen na chvilku vyčistit mysl. Probralo ho tlumené klapnutí dveří. „Dobrý večer, mistře,“ pozdravila Marie a na stolek vyskládala tři hrnky. „My někoho čekáme?“ Hospodyně se zarazila. „Vy jste někoho pozval?“ Zmateně k ní zvedl oči. „Já ne, ale nač tři hrnky?“ „To je pro vás.“ „Všechny tři?“ Přikývla a usmála se. „Tohle je váš večerní, tady na spaní a tady na kašel,“ podívala se na něj málem káravě....
Ďáblem posedlá – část II. – Velké zjištění
Autorka: Adri Jennifer Brown * Rychle jsem běžela k telefonu, který máme pro akutní případy, zavolala jsem rychle tátovi a řekla mu úplně všechno, co se stalo. Táta mi slíbil, že zavolá záchranku a že teď hned půjde za šéfem a přijede z práce nejdřív, co to půjde. Když přijela záchranka, jela jsem s mamkou. Bylo to příšerné. Po chvíli mi řekli, že to bude v pořádku. Dva dny si ji budou muset nechat v nemocnici, ale je to prý pouze ze stresu. S mamkou jsem jela až do nemocnice, ale k ní mě potom nepustili, tak jsem na recepci zavolala tátovi, ať pro mě přijede. Když přišel, hrozně pevně mě obejmul, ale já se po chvíli odtrhla a zeptala se: „Jak to pokračuje? Co se potom stalo s prapradědečkem?“ Věděl, že už nemá co ztratit, takže se zhluboka nadechl a...
Ďáblem posedlá – část I. – Jak to vše začalo
Autorka: Adri Jennifer Brown * Ahoj, jmenuji se Sára a od malička jsem si přišla úplně jiná než ostatní. Nikdy jsem moc nezapadala do kolektivu a vždycky jsem přišla ostatním dětem divná. Vždy se na mě koukaly děti s údivem, když jsem si povídala podle nich sama pro sebe. Já jsem ji však viděla, viděla jsem svou kamarádku. Jmenovala se Klárka a byla o rok starší než já. Měla krásné hnědé a dlouhé vlasy, ale její oči vždy přišly zvláštní i mně. Měla je takové bílé, ne jako ostatní, zelené, modré nebo hnědé, ona je měla bílé. Ale nikdy jsem se tím nějak nezabývala, nevadilo mi to. Do svých čtrnácti let jsem žila ve velkém městě zvaném Washington, ale teď žijeme v Londýně kvůli tomu, že taťkovi tu nabídli skvělou práci,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
