Stromopsaní – Dávný přítel
Navázáno na kapitolu od Hazel Jane Morion – Hradby. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ Bard se zarazil a zapřemýšlel, hlas mu byl velice povědomý, ale nedokázal si k němu přiřadit žádný obličej. „Něco sis tu snad vzal?!“ Tajemný mužský hlas výhružně pokračoval a Blodyn se začal trošku bát. „To… to jsou moje věci,“ zakoktal se. „Loutna, hůl i tlumok patří mně,“ pokračoval přidušeným hlasem. Pak ale sebral veškerou svou odvahu, rychle se otočil a stanul neznámému tváří v tvář. Když pohlédl onomu muži do očí, velmi se podivil. Možná si nejprve nedokázal k hlasu přiřadit tvář, ale přece jen ho již dávno znal. Bard Blodyn se usmál a na chvíli se vrátil zpět ve svých vzpomínkách… Bylo horké letní odpoledne a malý blonďatý chlapec s pronikavýma šedýma očima ho trávil u...
Stromopsaní – Je tu někdo?
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? „Někdo musel vyslyšet mé prosby,“ říkal si potichu. Ještě včera večer vzpomínal na to, kdy potkal naposled člověka, a najednou ho uvítala celá vesnice a ještě s hospůdkou. Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“, zaradoval se bard Blodyn a radostně si poskočil, udělal krok dopředu a otevřel dveře do hospůdky. Přivítalo ho podivné ticho. Rozhlédl se po celém prostoru, ale nikde nebylo vidět ani živáčka. Vše bylo krásně čisté, vyvoněné a každý stůl byl prostřen ubrusem a ozdoben vázou s květinou. Nebyla to žádná vesnická knajpa pro místní opilce, spíše to připomínalo hospůdky pro vyšší společnost, které měl možnost navštěvovat v době svého dospívání, kdy ještě žil ve městě. Tlumeně tu hrála příjemná...
Stromopsaní – Setkání se smrtí
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? * Blodyn našel krčmu neobvykle rychle. Stála na malém náměstí dřevěné vesnice. Ačkoliv byla vesnice malá, obyvatelstvo zde bylo početné. Na náměstí stál hlouček lidí, který sledoval postavu zahalenou v kápi, choulící se na zemi v tmavém kabátu. Tyčily se kolem ní železné mříže a velký řetěz, končící uzavřeným zámkem, byl kolem mříží dvakrát obtočen. Když Blodyn procházel, postava náhle přiskočila k mřížím. Pod kápí se skrývala bledá tvář muže. Byl podvyživený, lícní kosti měl vystouplé a pod zářícíma, zarudlýma očima měl tmavé kruhy. Sledoval, jak Bard vchází do krčmy a když zmizel, nepatrně si olízl rty. V krčmě panovala slavnostní nálada. Stoly se otřásaly pod salvou smíchu. Bylo to sice těžké, ale...
Stromopsaní – Blodyne, dlužíš mi píseň!
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. „Kde jste, madam?“ rozhlížel se kolem a pátral mezi stromy. Několikrát se procházel kolem místa, kde ji viděl, a toužebně hleděl do dálky. Byla tak krásná… Ale byla mu také neuvěřitelně známá, jako by ji už někdy viděl. Možná ho čeká v budoucnosti, v té lepší, kde nebude tak osamělý. Blodynovi to však bylo divné, byl si jistý, že nikdy žádnou ženu, která by jí byla byť jen podobná, neviděl, a přesto… Vrtalo mu to hlavou, když sešel na lesní cestičku a pomalu jí kráčel vstříc svému novému dobrodružství. V duchu přemítal, do jakého města dorazí. Jakou píseň bude hrát jako první, aby své publikum řádně pohostil kulturou. A přitom všem se usmíval, aniž si všiml zbojníka, který na něj vyskočil z křoví....
Stromopsaní – Výzva
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? Když bard otevřel vrzající dveře do hospody, okamžitě si prohlédl prořídlé návštěvníky. Byl tu svalnatý blonďatý krasavec, který se mu představil jako Vikon, asi patnáctiletá černovlasá dívenka jménem Annya a starý obtloustlý muž s neobvyklým jménem Daristox. Samozřejmě tu byl ještě usměvavý pohublý hostinský Albertini, který pocházel z Itálie. Poté, co všichni zákazníci Blodyna pozdravili a představili se mu, vylétl z kuchyně Albertini a zapištěl: „Mamma mia! My mít novo zákazník! My dnes mít šťastné den! Jak Vy se jmenovat?“ „Jsem bard Blodyn,“ odpověděl mu bard. „Blodýn! Ó, Blodýn, já fás móós rádo pšifitát f mojá chospodá U Albertina! Blodýn, co fy si dát?“ švitořil hostinský. „Nic, nic,“ usmál se...
Stromopsaní – První překážka
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. Nemohl na ni přestat myslet. Byla nádherná. Nevěděl o ní vůbec nic, ale přesto se do ní zamiloval. Nevěděl, jestli ta sličná panna je na tom stejně, ale věděl, že ji musí zase vidět, ať to stojí, co to stojí. Přehrával si to pořád dokola a dokola, jak vypadala, a přemýšlel nad tím, jak se tu zčistajasna objevila a kdo vůbec byla. Nevěděl, kde ji má začít hledat, ale rozhodl se jít za svým srdcem. Koukl se na Zrzečku a optal se jí laskavě: „Nechtěla bys jít se mnou?“ Veverka váhavě přešla po tlusté větvi stromu a skočila mu na rameno. Usmál se na ni a znovu jí pověděl: „Co bys řekla na to, kdybychom šli hledat moji budoucí lásku?“ Nevěděl, kam jde ani co má očekávat od své cesty, ale snažil se jít...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
