Stromopsaní – Mýtina
Navázáno na kapitolu od Tamarky Pudlíčkové – Dávný přítel. „To je pozoruhodné místo!“ zastavil se bard aby si mýtinu dobře prohlédnul. Klouzal očima z jednoho chatrného příbytku na druhý. Mezi domky se rozlézalo několik v trávě vyšlapaných cestiček a uprostřed mýtiny trůnil obrovský pařez, jako rozložitý stůl, u kterého by se pohodlně sesedla půlka menší vesnice. Před jednou z chatrčí stálo veliké ohniště, nad ním visel kotlík a spokojeně pobublával, jak ho zespoda olizovaly plameny. „Tak pojď, bydlím tamhle za rohem,“ pokynul Rupheon a ukázal cestu. „Proč bydlíte tak stranou, když jsme jen kousek od města?“ „Město…“ protočil bardův průvodce oči. „Tady jsme svobodnější. Chudší, ale nikdo z městských pánů si na nás nepřijde. Jestli chceš, můžeš tady s námi...
Stromopsaní – Ukulele
Navázáno na kapitolu od Marine Redwolf – Učeň. * Bard pozoroval poslední paprsky slunce, které se ztrácely za horami v dáli. Zvonky ovcí v ohradě vedle hrály, když se ukládaly ke spánku. Ozýval se zpěv posledních ptáků, kteří oznamovali, že se po celém dni lovení housenek a žížal vrací domů. Příroda žila. Bylo příjemné se do ní na chvíli vrátit. „Tady jsi,“ ozvalo se zpoza Blodyna, než do jeho zorného pole vkráčel Rupheon, „hledal jsem tě. Když jsme se domlouvali, že na mě počkáš u lesa, nemyslel jsem, že to vezmeš tak doslovně!“ „Neměj mi to za zlé, avšak myslel jsem, že nad výukou hry na loutnu vážně uvažuješ?“ tázal se bard. „Ano, jistě!“ přikývl chlapec, jako by to bylo naprosto jasné a bard byl hloupý, že se musel přesvědčovat. „Ale nevidím tvou loutnu?“...
Stromopsaní – Zvláštní moc
Navázáno na kapitolu od Marine Redwolf – Učeň. Jak se domluvili, tak se také stalo, druhého dne před večeří se bard Blodyn a malý Rupheon sešli na okraji lesa při lekci hry na loutnu. Rupheon pozorně sledoval barda, jak mu vysvětluje funkci jednotlivých strun, pražců i ladění nástroje, soustředěním se mu jinak hladké čelo krabatilo do záhybů. Temně modré oči však zářily radostí jako noční obloha vítající hvězdy. Blodyn žasl nad tím, kolik se toho sedmiletý chlapec stihl naučit, za pouhou chvíli už byl s to přehrát krátkou melodii přesně tak, jak ji Blodyn předtím zahrál. Nedalo se to popřít, chlapec měl přirozené nadání a nezměrnou touhu v srdci. „Jsi opravdu moc šikovný, dokonce i stisk máš na nováčka výborný,“ pochválil bard Rupheona. „Já ani nevím… jak to...
Stromopsaní – Chauned
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Výzva. Dívka byla nádherná, z dálky vůbec nevypadala nemocně. Jak tam tak stála, před polorozpadlým domkem, v šatech, jež měly nejlepší roky již dávno za sebou, dlouhé rovné havraní vlasy rozpuštěné a poletující kolem obličeje, vypadala až neuvěřitelně nadpozemsky. Skoro jako nějaká bohyně. Bard se teď zaměřil na její obličej, který byl částečně skrytý pod vlasy. Již bylo patrné, že zdravím dívka zřejmě nepřekypuje. Tvář měla bílou, až sinalou, bez sebemenšího náznaku červeně, oči velké a černé, lemované hustým obočím. Nos měla malinký a roztomilý, taková bambulka uprostřed obličeje, pod ním rty tak plné a tak červené, že bard Blodyn ihned pocítil neskonalou touhu je políbit. Poté si uvědomil, že na dívku stále...
Stromopsaní – Setkání s Chauned
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Výzva. Blodyn se v prvních pár vteřinách nezmohl ani na pozdrav a jen nevěřícně zíral na Chauned. V hlavě se mu honila jediná myšlenka: Kde jsem sakra tu dívku už viděl? Měl pocit Déjà vu a byl si jistý, že tuhle sekundu, ten moment, kdy se spojily jejich pohledy, že tohle již zažil. Po téměř minutě zírání rychle odpověděl: „Ahoj, Chauned, já jsem Blodyn.“ A pak mu došlo, že Chauned ho oslovila jménem. „Odkud znáš moje jméno? Byla jsi v hospodě?“ Chauned se jen usmála, pokrčila rameny, popadla vědro na vodu a šla směrem ke studni. Pospíchal za ní a znovu se jí ptal: „No tak, odkud se známe?“ Chauned spouštěla vědro a aniž by se otočila na Blodyna, povídá mu: „Blodyne, pořád se živíš jako potulný zpěvák, nebo jsi...
Stromopsaní – Blodyne, dlužíš mi píseň!
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. „Kde jste, madam?“ rozhlížel se kolem a pátral mezi stromy. Několikrát se procházel kolem místa, kde ji viděl, a toužebně hleděl do dálky. Byla tak krásná… Ale byla mu také neuvěřitelně známá, jako by ji už někdy viděl. Možná ho čeká v budoucnosti, v té lepší, kde nebude tak osamělý. Blodynovi to však bylo divné, byl si jistý, že nikdy žádnou ženu, která by jí byla byť jen podobná, neviděl, a přesto… Vrtalo mu to hlavou, když sešel na lesní cestičku a pomalu jí kráčel vstříc svému novému dobrodružství. V duchu přemítal, do jakého města dorazí. Jakou píseň bude hrát jako první, aby své publikum řádně pohostil kulturou. A přitom všem se usmíval, aniž si všiml zbojníka, který na něj vyskočil z křoví....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
