Stromopsaní – Výzva
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? Když bard otevřel vrzající dveře do hospody, okamžitě si prohlédl prořídlé návštěvníky. Byl tu svalnatý blonďatý krasavec, který se mu představil jako Vikon, asi patnáctiletá černovlasá dívenka jménem Annya a starý obtloustlý muž s neobvyklým jménem Daristox. Samozřejmě tu byl ještě usměvavý pohublý hostinský Albertini, který pocházel z Itálie. Poté, co všichni zákazníci Blodyna pozdravili a představili se mu, vylétl z kuchyně Albertini a zapištěl: „Mamma mia! My mít novo zákazník! My dnes mít šťastné den! Jak Vy se jmenovat?“ „Jsem bard Blodyn,“ odpověděl mu bard. „Blodýn! Ó, Blodýn, já fás móós rádo pšifitát f mojá chospodá U Albertina! Blodýn, co fy si dát?“ švitořil hostinský. „Nic, nic,“ usmál se...
Stromopsaní – První překážka
Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska. Nemohl na ni přestat myslet. Byla nádherná. Nevěděl o ní vůbec nic, ale přesto se do ní zamiloval. Nevěděl, jestli ta sličná panna je na tom stejně, ale věděl, že ji musí zase vidět, ať to stojí, co to stojí. Přehrával si to pořád dokola a dokola, jak vypadala, a přemýšlel nad tím, jak se tu zčistajasna objevila a kdo vůbec byla. Nevěděl, kde ji má začít hledat, ale rozhodl se jít za svým srdcem. Koukl se na Zrzečku a optal se jí laskavě: „Nechtěla bys jít se mnou?“ Veverka váhavě přešla po tlusté větvi stromu a skočila mu na rameno. Usmál se na ni a znovu jí pověděl: „Co bys řekla na to, kdybychom šli hledat moji budoucí lásku?“ Nevěděl, kam jde ani co má očekávat od své cesty, ale snažil se jít...
Stromopsaní – Chlad a tma
Navázáno na kapitolu od Helenie Kukkové – Slibný začátek Ještě když procházel po boku městských stráží branou, zářil štěstím. Družné a veselé srdce bardovo nadšeně zaplesalo, už když se voják zmínil o slavnosti poprvé, ale až s blížícím se městem ho pohlcovala ta pravá slavnostní nálada. Začínala daleko před hradbami dlouhou řadou vozů s vínem, kupci na kozlících se nehádali jako obvykle, ale smáli se a v žertu na sebe pokřikovali. Samotné útroby města už pak slavností přímo žily – ulice se hemžily veselím a výzdobou, tu a tam tak nevkusnou, až to bardovi přišlo krásné. „Ve kterém hostinci máš přátele? Ukážeme ti cestu,“ naklonil se k němu velitel stráží, když znenadání zastavili uprostřed rušné ulice. „Ehm,“ pronesl bard nejistě. „U Draka!“ něco říct musel a...
Stromopsaní – Učeň
Navázáno na kapitolu od Nerys Heliabel Ghostfieldové – Strašák v poli. Seidion bydlel se svou ženou, synem, dcerou a matkou v poměrně velkém domě na kraji vesnice. Bard brzy shledal, že se jedná o velmi šťastnou domácnost. Ženy se skvěle staraly o domácnost – dům byl dobře zařízený, útulný, ale uklizený, a Seidion vždy přiložil ruku k dílu. Seidionův syn nebyl nikdo jiný než odvážný chlapec z pole. „Málem bych zapomněl, pane barde, jmenuji se Rionard.“ představil se Blodynovi, když ho provázel po jejich domě. A Seidionova dcera Molly, která se po starším bratrovi téměř ve všem opičila, se bardovi představila hned, jak se vrátili do kuchyně. Barda ubytovali v kuchyni na slamníku. Seidionova manželka Helena sice navrhovala, ať mu syn a dcera přenechají svůj...
Stromopsaní – Dávný přítel
Navázáno na kapitolu od Hazel Jane Morion – Hradby. „Co si sakra myslíš, že děláš?“ Bard se zarazil a zapřemýšlel, hlas mu byl velice povědomý, ale nedokázal si k němu přiřadit žádný obličej. „Něco sis tu snad vzal?!“ Tajemný mužský hlas výhružně pokračoval a Blodyn se začal trošku bát. „To… to jsou moje věci,“ zakoktal se. „Loutna, hůl i tlumok patří mně,“ pokračoval přidušeným hlasem. Pak ale sebral veškerou svou odvahu, rychle se otočil a stanul neznámému tváří v tvář. Když pohlédl onomu muži do očí, velmi se podivil. Možná si nejprve nedokázal k hlasu přiřadit tvář, ale přece jen ho již dávno znal. Bard Blodyn se usmál a na chvíli se vrátil zpět ve svých vzpomínkách… Bylo horké letní odpoledne a malý blonďatý chlapec s pronikavýma šedýma očima ho trávil u...
Stromopsaní – Je tu někdo?
Navázáno na kapitolu od Adele Dokonalé – Návrat do civilizace? „Někdo musel vyslyšet mé prosby,“ říkal si potichu. Ještě včera večer vzpomínal na to, kdy potkal naposled člověka, a najednou ho uvítala celá vesnice a ještě s hospůdkou. Tomu se říká „dvě mouchy jednou ranou“, zaradoval se bard Blodyn a radostně si poskočil, udělal krok dopředu a otevřel dveře do hospůdky. Přivítalo ho podivné ticho. Rozhlédl se po celém prostoru, ale nikde nebylo vidět ani živáčka. Vše bylo krásně čisté, vyvoněné a každý stůl byl prostřen ubrusem a ozdoben vázou s květinou. Nebyla to žádná vesnická knajpa pro místní opilce, spíše to připomínalo hospůdky pro vyšší společnost, které měl možnost navštěvovat v době svého dospívání, kdy ještě žil ve městě. Tlumeně tu hrála příjemná...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
