Stromopsaní – Noční děs
I. kapitola Noc byla hluboká a bezesná. Alespoň z počátku. Nedlouho po spokojeném usínání se cosi vkradlo do spaní znaveného barda. Neurčitý pocit, snad sen, který se nechtěl nechat vidět. Pokoušel pár okamžiků tvrdého spáče a ten, aby se protivného rušení zbavil, se po tom záhadném čemsi ze spaní ohnal. Probudil ho strašlivý skřek a leknutí, trefil něco měkkého. Po chvilce tápaní v nočních stínech mu padl unavený zrak na půl metru vysokého výra. Pohled ho vyděsil, protože výr, na rozdíl od ležícího barda, stál důstojně na zemi a na Blodyna ze své úctyhodné výšky shlížel. Veliké žluté oči jakoby přímo planuly, noční pták si uhladil rozcuchané peří a kývnul hlavou, jako by chtěl pokynout zobákem. Blodyn to gesto nepochopil a zabýval se bolavým uchem – sova ho do...
Stromopsaní – Strašák v poli
I. kapitola První ranní paprsky hladily svěžím dotekem lesní mýtinu, až pozlatily husté obočí spícího muže. Ten se jemně zachvěl, než procitl a zpoza svého těžkého pláště, do kterého byl zachumlaný, se rozhlédl kolem. S veselým pobrukováním pohladil místo, kde spal, jako by přírodě tím gestem děkoval za pohodlí, a sebral svůj skromný majetek. „Nejlepší čas na dobrodružství je právě teď,“ promluvil tichým melodickým hlasem ke stromu u mýtiny, který mu po celou noc věrně hlídal uzlík, hůl i starou loutnu. „Děkuji, příteli, za věrnou službu!“ dodal a vykročil po stezce, kterou za soumraku předchozího dne opustil. Slunce už vystoupalo vysoko, když se bard Blodyn přiblížil na dohled k větší vesnici. Zářila v poledním žáru jako drobné kamínky v trávě, usazená v...
Příběhy barda Blodyna
Úvodní kapitola V předtuše člověka vyběhlo něco tryskem z křoví. Jen pár nicotných okamžiků předtím, než spletité roští rozhrnula ruka. „Ha, večeře!“ vydechl námahou přidušený hlas. Pět prstů se napínalo k obřímu klobouku, kousek po kousku zápasila dlaň s porostem, který odstrkoval paži, jako by plody lesa chránil. Nakonec byl poražen a nezbylo mu než se za tím zlodějem hub zavřít jako vodní hladina. Muž v urousaném plášti se narovnal, protáhl záda a spokojeně přivoněl k úlovku. Mlaskl, když vůně probudila další smysl. A pak se ošil pocitem, že ho někdo sleduje. Aby pohled našel, musel se rozhlížet dobrou minutu, a málem by byl drobná očka přehlédl. Na větvi, jen pár sáhů od místa, kde stál, spatřil veverku se zvídavě nakloněnou hlavičkou. „Pěkné odpoledne,...
Sedmero umění subsalixkých – Moudrá vrba
7. kolo – Drabble Je sice stará a lidé se jí smějí. Ztrouchnivělý kmen, těžké větve. Já však tvrdím, moudrost, to je bohatství. Tolik životních příběhů a problémů vyslechla. Stěžování často pomáhá, ale občas je lepší mlčet a naslouchat. Naivní to lidé, kteří si myslí, že snědli moudrost světa. Za těch několik nepatrných let, co kráčí po tomto světě. Pohodlně se usaď a naslouchej. Máš-li čistou duši a pokoru v sobě ukrytou, moudrá vrba ráda nabídne svou radu. Anebo přinejmenším vyprávění, které zaplní dlouhou chvíli. Neváhej tedy ani minutu, zasedni pod vrbovou korunu a nastraž uši. Nikdy nevíš, kdy vrba začne vyprávět. Nezapomeň poděkovat! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Sedmero umění subsalixkých – Podzim
6. kolo – báseň/sonet/haiku Fuuu, ledový vzduch k vám posílám, pravý podzim už vůbec neskrývám, babí léto líbilo se moc, já z něho měla však jen zlost. Sluníčko, teplíčko, sluneční brýle, válení, spaní a dlouhá chvíle, na to máte v létě času dost, teď podzim, barev listů různorodost. Pravý podzim, to je chlad, mlhy, déšť a ráno mráz, ráno mlhy, kam se podíváš, nechuť vstávat už ani neskrýváš. Pro všechno toto důvod se nachází, třeskutá zima po podzimu přichází, připravit na zimu úkolem je mým, všechny podzimnosti použít na vás smím. Pár týdnů ještě tedy máte, na vás je, co s nimi uděláte, teď je to všude veliká mokřina, však brzo vás přikryje sněhová peřina. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Sedmero umění subsalixkých – O verši a počasí
6. kolo – báseň/sonet/haiku První verše padají jako listí Pády které podzimy krutě jistí Barvy kraje vytrousí jako smůlu Srdce štěstí vypustí přímo vzhůru Druhé verše přimrazí naši duši Bílou bijí ukrutně rudou růži Barvy kraje vytrousí jako smůlu Srdce štěstí vypustí přímo vzhůru Třetí verše rozkvetou jako kvítí Zlaté harfy výmluvně slunce vznítí Barvy kraje tancují rády spolu Srdce štěstí propadá zpátky dolů Čtvrté verše zpívají srdci tvému Letní sílu dávají stromu stému Barvy kraje tancují rády spolu Srdce štěstí propadá zpátky dolů Poslední verše zpívají různě Schovají pravdu v matčině lůně Nenávist je láska Co ti v hlavě vříská Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
