Ohnivá báseň od Indris
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Živel jsi starý, staletí znám, lidem dlouho odpírán, za bouře zrozen, na zem dán, dobrý sluha, špatný pán. Místnosti temné osvětlíš, tma musí hledat jinou skrýš, z jisker se plamen vykřeše, k naší velké potěše. Barvy různé oblékáš, rudou se žlutou protkáváš, tu přidáš odstín nachové, jíž zdobili se králové. K nebi již stoupá šedý dým, z něj budoucnost ti vyvěštím, nad hlavou hvězdy zazáří, až oči divem přechází. Redakční úpravy provedla Helenia...
Z deníku Vendelíny Výstřednice
Ohnivá báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nad krajem tma se snáší, všechno světlo odtud plaší, však jedno místo osvětlené, zcela lidmi přehuštěné. Uprostřed náměstí hranice, na ní snad nějaká světice oblečená v černém hávu, neslyší pod sebou tu vřavu. Oči mám zavřené, nevnímám hlasy, nikdo tu netuší, co stane se asi, chci si užít tuhle chvíli, energii do žil mi vlili, zbožňuju ohně záři, zbožňuju, jak plameny se tváří, když olizují moje tělo, dítě ve mně by ještě chtělo hrát si s tím rudým míčem, ne, pro mne oheň není kýčem, já jsem jeho věrná kráska, nás pojí nekonečná láska. Před hranicí diváci křičí a plameny po těle jen syčí, když nastává okamžik ryzí, ta dívka najednou mizí. Redakční úpravy provedla Helenia...
Oheň z pohledu nudlovouse
Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Oheň z pohledu nudlovouse. „Oheň, toť zapeklitá věc. Onehdá jsem vařil nudle. Normálně jsem křísl křesadlem a odletěla jiskra. Do mých krásných vousů. Tak jsem se ji snažil zaplácnout, aby mi je nespálila. Když tu jsem uslyšel chichotání. Kouknu se líp a ona je ta jiskra snad živá.“ „A byla?“ „Nu jo, byla. A ještě pořád je. Koukněte tudlenc do kamen. Má tam zařízený útulný pokojíček. Já jí tam přidávám dříví a ona mi pomáhá vařit ty nudle.“ „Jé, ta je hezká. A můžu si šáhnout? ……… Aúúúú!“ A z toho plyne ponaučení: když budete sahat na oheň, spálíte si prsty. Redakční úpravy provedla Helenia...
Můj přítel, můj pán: Hrůzný Dracula
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vyprávění o jednom z hrůzných činů valašského knížete tak, jak ho vnímal sám Vladův nejlepší přítel. „Vlade,“ oslovil jsem svého dávného přítele, nyní ke všemu mého knížete, když mi po zaklepání dovolil vstoupit do síně. „Ione,“ řekl nakonec klidným, ale zvučným a burácivým hlasem, pomalu ke mně došel a položil mi přátelsky ruku na rameno. „Co potřebuješ?“ „Potřebují tě. Zase někoho napadli. Jen žebračka, ale pořád je to další přepadení. Žádají tě, abys s tím něco udělal.“ Povzdychl si. „Udělám. Vyřiď jim, že to promyslím a viníka brzy stihne trest.“ Přikývl jsem a otočil jsem se zpět ke dveřím. „Ione?“ Zastavil jsem se a ohlédl. „Ano?“ „Přijď za mnou večer. Zahrajeme si šachy. Už dlouho jsme je nehráli. Chybí...
* Vrba ve víru živlů *
Vážení a milí čtenáři a především vážení a milí spisovatelé, následující řádky jsou určeny Vám všem, kdo s každým nádechem také cítíte tu tvořivou letní energii čtyř elementů, která se prohání všude kolem, tahá za vlasy a chytá za kotníky, chce nás přimět k tomu, abychom se do ní ponořili a začali tvořit. Vrba sama je jako součást přírody od nepaměti ve víru těchto živlů, a oheň, voda, země i vzduch jsou jí každodenními společníky, s nimiž si skvěle rozumí. Ukažme, že jim rozumíme i my! Čítárna Sub Salix tak přináší zbrusu novou letní soutěž, kdy každý z účastníků prokáže, zda porozumí všem čtyřem živlům natolik, aby s nimi dokázal nějakou dobu pobýt, dostal je pod kůži a nakonec je spoutal do slov ve třech tradičních disciplínách, tedy do veršů, do dlouhé prózy...
Stromopsaní – A co dál?
Navázáno na kapitolu od Adeliny Susan – Vánoční záhada. Pomalým krokem se vracel zpět přes vesnici, přemítal si v hlavě každé Dristoxovo slovo, ale žádné rozumné vysvětlení ho nenapadalo. Jenže jeho skeptická hlava takové záhadě odmítala uvěřit. Kde se vzala ta propast? Kam zmizela? Proč Andrew zmizel a Dristox ne? Tyto i mnohé další otázky se bardovi honily hlavou, proto se rozhodl, že nejprve pročistí mozek jedním či dvěma krýgly piva. Hospoda zela prázdnotou. Kromě hostinského Albertiniho nebylo v tmavé místnůstce ani živáčka. Tedy alespoň to tak zpočátku vypadalo. Blodyn došel až k výčepu, objednal si pivo a v té chvíli ucítil něčí pohled. Byla to Chauned. Jako nějaký přízrak se mu zjevila za zády. „Nezlob se,“ pravila omluvně. „Vím, že sis chtěl nejprve...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
