DM 35 – Evelina
V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. USA, New York. Ve starém a tichém ateliéru poblíž rušného Central parku stál mladý umělec před svým plátnem a zíral na ni skelným pohledem. Levou rukou svíral plátno a pravou hodně opotřebovaný štětec. Impulzivně tahal štětcem po plátně sem a tam už několik hodin bez přestání. Své paže už skoro ani necítil. Měl vizi, políbila ho múza… říkejte tomu jak chcete. Nedokázal přestat, byl unavený až na pokraji svých sil. Ale věděl, že nesmí přestat – mohl by přeci zapomenout na to, co chce namalovat, co zrovna chtěl vyjádřit svými tahy štětce! Smutně se usmál: Byl v zajetí své múzy.
DM 41 – Siny
Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Seděl na písečné pláži v otrhaných šatech a zoufale sledoval hvězdy, jak putují oblohou. Díval se a tak moc jim záviděl jejich volnost a přemýšlel nad marností života. Vždyť každý si tehdy přál se zachránit z potápějící se lodi. Ale proč se to povedlo jen jemu? Proč zrovna jemu?Klepal se zimou a v srdci stále nebyl přesvědčen o tom, že přežít byla výhra. Dopadal na něj strach ze tmy, samoty a věčnosti. Tak se jen choulil v klubíčku a ptal se těch věčných tuláků oblohy, proč zrovna jeho tělo neroztrhala bouře. Dar života se přeci nemá odmítat… nebo ano?
DM 22 – Caitlin
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, jaký bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Za úhledně poskládanou hromádkou triček objevila bonboniéru, kterou dala své dceři v únoru k narozeninám. Chvíli na ni koukala a pak ji vyhrkly slzy. Ano, Anička si přece vždycky schovávala sladkosti před svým mladším bráškou, aby ji je nesnědl. To bylo v době, kdy ještě byli spokojená rodina. A potom… přišla Anička s tím osudným návrhem, že jejich škola pořádá výměnný pobyt studentů do Ameriky. Nemohla si pomoct, jiskřičky v očích její dcery tak nadšeně poskakovaly, nedokázala ji to zakázat. Pak už jen slyšela tu děsivou zprávu o letecké katastrofě a věděla, že její Anička se už domů nikdy...
DM 35 – Janel
V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Taky máte někdy ten pocit, dusivou potřebu ukázat, že opravdu existujete, tím, že vytvoříte… něco, co po vás zůstane jako… důkaz? Ať už je to poskládání několika písmenek do slov a vět příběhů, ať už je to nakreslení, ušití, vymodelování… cokoli.To se občas stává. Protože i múzy se někdy nudí, a tak si létají mezi lidmi, lákají je na duhové odlesky fantazie a pak drží v zajetí tak dlouho, dokud se člověk nevzdá a nenakrmí je právě svou tvorbou.Až tedy příště pocítíte nutkání něčím se zapsat do toku času, budete vědět, že vaše múza má zase dlouhou chvíli.
DM 42 – Profesor
Něco končí, něco začíná. Loučení. V pozici Rodinova Myslitele sedím na říčním břehu a hledím na vodu, jak protéká, i když ji vlastně vůbec nevnímám. Rozplývám se v ní. Cítím každý list, který v ní plave, každý kámen, který voda zvolna hladí. Vzpomínám. Odcházela jsem poslední. Jako vždy. Já nevím, proč tomu tak je, ale já jsem nemohla odejít se skupinou, s davem kamarádů. Já se prostě neumím loučit. Kdybych za sebou aspoň mohla praštit dveřmi. Jenomže na našem gymnáziu nedávno nainstalovali dveře na fotobuňku a ty se zavírají samy. Jedna etapa pro mne skončila. Nepláču. Vždyť přece: „… Ti, co se loučí půjdou...
DM 42 – Caitlin
Něco končí, něco začíná. Uteklo to rychle, ani nevěděla jak. Přísahala by, že je to jako včera, co říkala, že jsou tu konečně prázdniny. Jela k moři, na tábor, týden strávila u babičky na vesnici, třikrát spala u kamarádky, několik dní měla i brigádu. Nebyl snad den, kdy by se nudila. Možná proto to tak uteklo. Když se člověk baví, čas vždy letí kupředu jako splašený. Ale teď už je jednatřicátého srpna. Věděla, že zítra ji zas čeká škola, že dalších deset měsíců se bude dennodenně modlit, už aby byly ty prázdniny. Deset měsíců. Tak dlouhou dobu se zas bude muset mořit nudným učením.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
