DM 42 – Anseiola
Něco končí, něco začíná Doplněno v bonusovém kole. Kdopak trhá závoj můj?Ještě ho mám plnou náručSrdce buší z plných silNěkdo oheň udusil Obracíš moje srdce v dlani, díváš se na něj a zamyšleně jej mačkáš. Krev ti steká po rukách a odkapává na podlahu. Buch buch, buch buch, buch buch. Dívám se na tebe zakaleným pohledem a nedýchám. Začíná ticho. Čípak sny to v rukou máš?Ještě jich mám plnou náručUtíkají cvalem pryčNěkdo oheň udusil Život utichá. Ticho vše objímá, vše naplňuje. Díváš se do mých očí, do mých mrtvých očí a pláčeš. A ticho mne tížíSrdce mi padáNěkdo oheň...
DM 41 – Cerridwen
Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Při téhle otázce útočí naše sebestřednost, nechutná lítostivost a svým způsobem i ubohost.A proč byste to házeli na někoho jiného?Řeže se kvůli prkotině, že jí nějaký blbeček nechce – proč zrovna ona? A proč ne? Když jí to tak vyhovuje.Nevzali ho do vysněné práce a musí tak vzít podřadnou – proč zrovna on? A proč ne? Když s tím nic nechce dělat.Ta otázka bere energii. Bere naději. Nechává nás napospas trapnému pocitu, že jsme vlastně jediní, kdo trpí. A co děti v Africe, že? Ale koho ty ještě zajímají?Proč musím zrovna já tohle psát?Prostě protože chci…
DM 42 – Cerridwen
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Šlus a temno. Prostě konec se vším všudy.Takový je život, zvoní umíráček.Bledý zástup hyen se slétá jak hejno krkavců a snaží se uzobnout svůj díl. Všichni byli ti nejmilejší, nejčastěji se starali a rozhodně ví všechno nejlíp.Dojemná vystoupení, jejichž pravdivost končí s tím, jak se spustí opona.A pak už nic. Hlína a tma.Nic nezáleží na tom, že když bylo potřeba, tak nikdo nezavolal.Že si nikdo ani nevzpomněl.Že nechali všichni všechno dojít až sem. Teď bylo pozdě se ptát.Denní realita. Stejně jako to, že se někde narodí dítě, které bude čekat to...
DM 36 – Siny
Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Konečně jsem se vracel domů. Byl to tak zvláštní pocit, procházet se po těch letech znovu rodným městem.Mnoho se změnilo. Neměl jsem však čas se tím příliš zabývat. Spěchal jsem domů, k rodičům, k sestře, k mým nejdražším. Tady za tím vysokým panelákem by měl být ten náš. Jenže… není. Jsem tu správně? Ano, támhlety houpačky poznávám. Zastavoval jsem lidi, ale každý mi odpověděl stejně: ,,Ten panelák už není.“A pak jsem to pochopil i já.A tak jsem zahodil těch pár dárků, co mi cestou cvrnkly do nosu, do koše. Ty neúžasnější dárky… byly rázem dárky pro nikoho.
DM 38 – Linn
Hlučností ticha. Doplněno v bonusovém kole. Jak hrozné může být, když vás nikdo nikdy nevyslyší…Ječím, až se místnost třese, připadám si jako vězeň! Proč mě nikdo neslyší? Své trápení jen světu dát, nemůžu ani trochu spát, protože problém pořád tu je a každá tříska rozbolí mne! Křičím až k zbláznění, každý mne lituje, nikdo nic nezmění, každý se dívá zle, protože nechci žít, protože smysl to nemá, můžu jen tiše výt, bolí mě ruka levá, když sednout si chci, tak nemůžu, z žalu, ničemu nepomůžu, pláču, v ohromném sálu, ticho je tu nekonečné, vzduch protíná ticho věčné a já přestávám žít, kam jenom můžu...
DM 42 – Evelina
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Vzduch se pročistil. Toho dne bylo jasno a sluneční paprsky jemně hladilo poničenou planetu. Byl to přesně rok po té podivné apokalypse. Všude se stále váleli odpadky a všechny budovy byli pobořené. V tichu a prázdnu se ozýval jen poryv větru. Silnice a chodníky byli pomalu pokryté plevelem. Ale přeci jen… „Tak to bylo úchylné,“ prohlásila nejspíš poslední žijící žena na této planetě. „Taková pecka! Ale už je asi po všem,“ pokrčí nos a podívá se na svého partnera.Muž se ironicky poušklíbnul. „To bylo hustý, jakože fakt. Ale žijem, ne? Tak pojďme se podívat na ten divnej novej...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
