DM 39 – Caitlin
Kyselá pomsta. Doplněno v bonusovém kole. Byla v kuchyni a její muž si četl noviny. Najednou měla v ruce tác se dvěma šálky čaje. Podala jeden manželovi a ten beze slova začal srkat, ani neodtrhl oči od novin. Záludně se usmála a vymáčkla si do čaje citron. Ucucla. Zašklebila se, když zjistila, že čaj je už moc kyselý. Manžel dopil. Několik vteřin poté vyděšeně pohlédl na svou ženu. Chytil se nejprve za krk, pak za břicho. Těžce dýchal. Nevydal ani slovo, jen padl na podlahu. Mrtev. Žena zamíchala lžičkou v čaji, usrkla a kysele se usmála. Už dávno jsem ti, můj drahý, řekla, že se pomstím!
DM 33 – Janel
Ten, kdo je neviděný. Doplněno v bonusovém kole. Byl stále s ní, její neviditelný přítel. Byl tím, který ji týral. Tím, který léčil a hojil její bolístky. Byl ten, kdo stojí při vás a bije se za vaši pravdu a v druhé chvíli vám vráží do zad dýku. Byl ten, kterému věřila a kterého se bála. Byl jejím přítelem, jejím osudem i křížem. Byl její dar, ten, za který se děkuje i nadává. Byl ten, kdo jí podal ruku, když seděla v bahně svého zoufalství. Byl ten, kdo tu ruku už nikdy nepustil a pomalu si přivlastňoval její tělo. Ten, kdo je i není. Ten, kdo je neviděný.
DM 22 – Wenai
Život je jako bonboniera – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Ten citát jsem nikdy neměla ráda. Co to má jako znamenat: život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš? Návod na to jak se nechat zmítat osudem? No když se vám chce, tak já vám do toho kecat nebudu, ale pro mě to fakt není. K čemu by potom byly vykládací karty a křišťálové koule, no ne? Nebo se chcete nechat překvapit? Já vám to neberu, taky mám ráda překvapení, ale čeho je moc… Tenhle citát je asi teda jenom pro lidi, kteří neumějí číst. Protože když otočíte krabici, tak tam máte napsáno, co je který bonbon zač!
DM 24 – Alisma
Světla severu. Doplněno v bonusovém kole. Všechny děti z vesnice věděly, že v těch zimních dnech nesmí chodit na útes. Malý Panelo byl ale jiný. Povídky o strašlivých světlech, které se k němu donesly, ho neděsily, ale spíše lákaly. Když se ale snažil kamarády přesvědčit, aby šly s ním prozkoumat ta tajemná zjevení, všichni ho vyděšeně odmítli. Jedné zimní noci se tam proto vypravil sám. Už se viděl, jak slavnostně přijde do vesnice s vysvětlením. Přelezl tedy útes a pak je uviděl. Tajemná a lákavá. Udělal krok, aby jim vyšel vstříc a s tichým šplouchnutím spadl do ledového oceánu. Světla severu si vybrala svou další...
DM 42 – Siny
Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Byl poslední prázdninový den a ona seděla schoulená na posteli. Vzpomínala, kolikrát už začaly prázdniny a kolikrát skončily. A zase už je škola za dveřmi. Jenže už to nebyla základka, kterou měla pár minut od domu. Nebyla to ani střední, kam letos mířila… Podívala se na sbalenou krosnu a div jí nevyhrkly slzy do očí. Letos jí čekala vysoká kdesi na druhém konci republiky. Nikoho tam neznala a ani nevěděla, jak to tam chodí. Zkrátka naprostý začátek, který se neúprosně přiblížil. A ona se vůbec netěšila. Nechtěla opouštět svůj domov, kamarády, rodinu… Už zítra… udělá ten velký krok do...
DM 36 – Evelina
Tři oříšky pro nikoho. Doplněno v bonusovém kole. Marianne se zájmem prohlížela nádherně zdobené dámské střevíce, nejspíš z neoviktoriánské doby. Nebyly to obyčejné střevíce. Tyto byli okřídlené, chvílemi se drobná stříbrná křidýlka hýbala. Na každé střevíci byli podivuhodné hodinky. „Ach, ty jsou krásné. Pro koho vlastně jsou, strýčku?“ tázala se baculatého hodináře, který zrovna kreslil stroj času. „To je dlouhý příběh, Marianne.“ mávl rukou a pak se zarazil. „Vlastně, to je jedno, má drahá. Už si pro ně nikdy nepřišla.“ prohlásil vyhýbavým tónem a pokrčil rameny. „To je vskutku zajímavé. Kouzelné střevíce pro nikoho.“ Zamumlala Marianne a kroutila hlavou. Pokračovala v prohlídce a nechala střevíce svému smutnému...