Malá pohádka o velké kočce
Pohádka o tom, jak se jedno malé městečko bálo velkého kocoura a jak vše vyřešil odvážný Olin. Už je to velice dávno, snad až pradávno, co se kolem malého městečka Wasi toulala velká zrzavá kočka. Městečko leželo uprostřed lesa, obyvatelé se všichni znali a měli se moc rádi. Děti se nemusely bát chodit do lesa. Tam si děti hrály se zvířátky a lezli po stromech. Taky sbíraly maliny a jahody, kterých bylo vždy hojně. Až do dne, kdy se v lesech objevil velký zrzavý kocour. Kocour byl velice mlsný a vše co našel, to snědl. A taky strašil děti, které si do lesa přišly hrát. Byl to zlý kocour. Lidé z města ho chtěli s lesa vyhnat. Proto jednou večer svolali velkou poradu. Do hospody tehdy přišli všichni obyvatelé onoho malého městečka. Všichni se chtěli tohoto zrzka...
Joša a psík
Joša se po smrti svého otce vydal do hor. Po několika dnech potkal psíka, po dalších několika dnech potkal stařenu. Tyto dvě bytosti mu změnily život na rok a ještě déle… V horách u jednoho potoka stála malá chaloupka. Žil v ní Joša a byl sám, protože maminka mu umřela dávno, tu si ani nepamatoval, a tatínek v zimě. Přišlo jaro, Joša byl osamělý a přemýšlel, co by dělal. Samota mu nesvědčila, tak se vypravil do hor. Jarní hory byly krásné a chladné. Chodil po místech, kudy chodíval s tatínkem, a přemýšlel a vzpomínal. Potkal psíka. Psík ho chvíli pozoroval a Joša pozoroval psíka. Joša na něj zkoušel mluvit a spřátelit se s ním, ale psík se k ničemu neměl. Tak šel Joša dál a psík s ním. Chodili tak několik dní a spali blízko sebe několik nocí. Jednou Joša...
Ďábelská hra
Tuto povídku jsem psala v před Mikulášské náladě, kdy můj mladší bráška donesl domů za úkol do slohu napsat vyprávění na téma „Mé setkání s Andělem, čertem a Mikulášem.“ Nechala jsem se inspirovat, snad jen s tím rozdílem že má povídka nemá s Mikulášem nic společného. Boj mezi Andělem a Ďáblem o lidské duše zde na zemi …Žena pomalu kráčela temnou ulicí. Světlo z pouličních svítilen se odráželo v jejích uhlových vlasech. Krásná, ďábelsky krásná. Muž za oknem oprýskaného domu řve na svou ženu, bije ji, sotva se udrží na nohou, opilec. Kráska na ulici se rozesměje, v rudých očích jí zajiskří. Pošle dvojici polibek, proplouvá vzduchem až se vtiskne na tvář obou lidí. Manželka za oknem se ještě více rozkřičí, mrskne po svém muži ovladač na televizi....
Starý deník
Tmavé schodiště jistě pamatovalo i lepší časy. Bylo omšelé a na jeho zábradlí už ležela vrstva prachu. Už dlouho se po těchto schodech nikdo neprocházel. Zůstaly opuštěné stejně jako celý baráček. A najednou bylo slyšet hlasy: „Bože, co to je??“ Dva chlapci a dvě dívky školního věku právě objevili pozoruhodný dům. Nebyl tu žádný dospělý, který by jim něco zakazoval, a tak vstoupili dovnitř. Nemohli si nechat ujít takové dobrodružství. Otvírali skříňky, zásuvky a objevovali různé věci z dřívějších let. Většina z nich byla pokažená, autíčko nemělo kolo, panence chyběla ruka a stolek měl jen tři nohy. Ale byly to krásné věci. Rozhodli se jít po schodišti na půdu, tam bývají ukryty ty největší poklady. Byla rozlehlá tak, že se tu dalo hrát na schovku. V...
Sen o mustangovi
Jedná se o krátkou povídku, která vypráví o divokých koních a o vztahu k lidem Je léto a jsem v Amerických stepích. Mám na sobě krásné žluté letní šaty. Kolem mě jsou keře a malé stromky. Nikdo poblíž není a já mám žízeň. „Je tu někdo?“ zařvala jsem, ale nikdo mi neodpověděl. Tak se vydám proti větru. „Nevím, co mě to popadlo,“ řekla jsem po půl hodině cesty. Pořád nikde nic není, je strašné vedro a já mám čím dál tím víc žízeň. „Je tu někdo?“ volala jsem zoufale. Najednou slyším dusot koní. Ne jednoho, ne dvou, ale rovnou velkého stáda koní. Sedím na kameni a vidím velký stín, který se blíží. V čele běžel krásný hnědý mustang. Stádo opakovalo všechno po něm. „Ty jsi krásný,“ řekla jsem mile. Jelikož už jsem měla...
Svět v oušku jehly
Jak to bylo ve skutečnosti s Šípkovou Růženkou?Paní Jehličková žila ve Stužkovém údolí už nějakých čtyřicet let. Nikdy nemluvila o tom, kde žila předtím, a řekněme si to otevřeně, nikdo, kdo kdy paní Jehličkovou viděl, by si nemohl myslet, že je jí čtyřicet, takže někde žít musela. Po pár kradmých pokusech to z ní vymámit se všeobecně vzdalo dál o to usilovat. Avšak chybička se vloudí… Ono všeobecné usnesení proběhlo den předtím, než se Amélie Kroupová narodila. Takže ji poněkud minulo… „Amélie, sundej Bochníka ze střechy! Zase tam vylezl a teď nemůže dolů, blbec.“ „Jistě, mami!“ Drobná postavička vyskočila z houpací sítě zavěšené mezi dvěma javory a během pár okamžiků už šplhala po osvědčených lezeckých bodech na štítu domu....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
