Boží vyprávění
Veselme se! Radujme se! Jak brzy zjistíte, tohle pozpěvování koled je vcelku sarkastické vůči povídce, která následuje. Jmenuje se Boží vyprávění… vlastně ani nevím, proč… i když, určitý skrytý smysl v tom je…:) Je to můj první originál, který jsem dokončila. A chtěla bych ho věnovat Morrigan. Jaj, ta už má u mě povídek, jak tak na to koukám..:D nevadí. Pohodlně se usaďte… tato povídka je depresivní… a vánoční… kombinace, o které jsem si ještě před rokem myslela, že není možná… ale teď ji považuji za víc, než reálnou…„Dávej přeci pozor!“ otáčí se za tebou rozhořčený muž ve středních letech. Ignoruješ ho. Můžeš si přece vrážet do koho chceš, nebo snad ne? Už ti nezáleží na světě. Ne teď. Když ani vlastní...
Magič
Co se stane, když magie najednou přestane fungovat, váš jediný pomocník je neurotický pták, zamiluje se do vás chomáček plísně a na vás zrovna vyjde řada se zachraňováním světa? V jedné vzdálené zemi, tak vzdálené, až by mohla být klidně i fiktivní, se dělo něco zvláštního. Zatím ale nikdo nevěděl co. Ve skutečnosti nikdo ani nevěděl, že se něco děje. Všichni si žili své bezvýznamné životy jako obvykle. Sedláci se starali o pole a dobytek, měšťané otvírali krámy a podniky a čarodějové se, jako ostatně vždy, flákali. A že se uměli flákat. Po téměř stoleté válce, ve které se kouzelníci vyznamenali jako neocenitelní pomocníci v boji, najednou neměli do čeho píchnout a celé Bratrstvo si užívalo roky zahálky a nic nedělání. „Frede?“ „Uhhmmm?“...
Černé pas de deux
Francouzská státní opera. Právě tam se koná večerní představení jednoho z nejkrásnějších a nejnáročnějších baletů – Labutího jezera. Z pohledu diváka jedno úchvatné a velkolepé dobrodružství doplněné o vynikající výkony umělců z baletních škol. Jak ale vnímají představení ti, kteří stojí na prknech divadla a tanci se věnují již odmalička? Vnímají balet jen jako svou práci? A tréma? … Večerní představení očima primabaleríny vám jistě mnohé napoví.„Jen běž fantasie.“ Pobízím ji a odhazuji otěže, ještě máme chvilku pro sebe, než zavolají nás zpátky a přinutí zastavit. „Patnáct minut! Zbývá patnáct minut do začátku!“ Já vím, fajn. Moc dobře to vím. Chce se mi křičet, ale místo toho raději odložím černou mascaru na stolek a otevřu...
Krev za princeznu
Krátký příběh o upířím královstvíPolíbil její horké rty. Špičkou jazyka se dotkl její krásně tvarované pusinky. Měla ji tak krásně měkkou a úplně si říkala o to, aby ji někdo vysál do poslední kapky krve. Jemně se jí zakousl do okraje, až mu do úst stekla malá kapička krve. Blaženě si olízl rty a usmál se. Angela se jen vystrašeně usmála. Věděla, že Kristopher je upír, ale nikdy nevěřila, že by jí něco takového mohlo vzrušovat. Ji v žilách také kolovala trocha té upíří krve z matčiny strany. Jenže tu zabili, když byla ještě dítě. Její otec ji vychovával přesně opačným způsobem, než by se poloviční upír vychovávat měl. Angela občas pociťovala svoje pudy, ale nikdy si s tím moc nelámala hlavu. Jak si nejspíš všichni lidé myslí, tak se upíři mění v netopýry a slunce...
Měl jsi šanci
Kalendář ukazuje, jak čas plyne. Tvá tvář, jak si s ním naložilPodívej se na sebe. Celý svůj život jsi zahodil. A pro co? Pro pitomovou vášeň. A ona tě tak milovala. Byla ochotná to s tebou zkusit a změnit tě. Ale ne, ty jsi musel mít jako obvykle pravdu. Teď se podívej, jak si dopadl. Jsi troska, která tu pomalu umírá. Všechno se na tobě znovu projevuje. Nikdy se nevrátí doba, kdy jsi byl „normální“.-*-„Prosím. Já tě miluji. Jestli mě i ty máš rád, tak to pro mě uděláš. Je to jen na pár měsíců. Budeš pak v pořádku. Budeme moci být spolu. Nezahazuj svůj život prosím,“ šeptala krásná brunetka. Její oči byly plné slz. Tvář měla opuchlou, make-up už dávno zmizel. Vlasy, které dříve byly krásně zdravé a plné lesku, byly dnes zplihlé a mastné....
Zloděj
Jedná se o slash odehrávající se v Anglii 19. století. Obsahuje prvky fantasy, hlavními hrdiny je pár upírů. Tohle dílko jsem stvořila na námět soutěže na jednom povídkovém serveru.Tehdy londýnské ulice křižovaly drožky tažené párem koní, nechávajíc za sebou stopy v rozbředlém sněhu, kapsáři a lapkové se nerušeně scházeli v opuštěných domech. Chudina mrzla v roztrhaných hadrech, zatímco páni se halili do drahocenných plášťů ze soboliny. Zahlédli jsme je, byli dva, dobře oblečení páni vyšších vrstev, procházeli zrovna lehkomyslně temným průchodem. Ani jednomu z mých kumpánů v tu chvíli nepřišlo na mysl, proč se někdo takový prochází v tuto hodinu zrovna touto částí města. Byli to pro nás jen zbohatlíci či venkovští šlechtici – snadná kořist. Plížili jsme se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
