Na jméně nezáleží
Kratičká jednorázovka o netradiční lásce a podivné ženě, jež zbožňuje zelený čaj. Částečně autobiografické. Sáček s citróny jí vyklouzl z ruky a žluté plody se kutálely kolemjdoucím pod nohy. „Ale ne,“ povzdechla si, když muž v obleku na jeden z nich šlápl. „Promiňte,“ přidřepl si k ní, nedbaje na to, že má nové kalhoty. Ta žena nějakým způsobem upoutala jeho pozornost – a přestože si byl jistý, že to nebylo těmi citróny, nedokázal to přesně definovat. „Máte špinavou nohavici,“ pokusila se o úsměv. Tvář měla ušpiněnou a slzy v ní vytvářely obrazce. Napadlo ho, že v něm možná vzbuzuje nějaký ochranitelský instinkt. Sice neměl žádnou představu o tom, co to znamená, ale určitě o tom někde...
Smrt
Jedná se o příběh dívky, která zasvětila svůj život pomstě.Rukou v kožené rukavici pevně sevřela kuši. Poslední kus jejího majetku. Jediný, vražedný, nástroj s jediným šípem. Otevřela oči a upřela svůj pohled do dálky. Tam za tím kopcem je její cíl. Věděla, že je blízko, protože cítila ve vzduchu stále zesilující vůni jeho přítomnosti, kterou tolik nesnášela. S vědomím, že už jí nemůže nikam utéct a že se přestal schovávat, vykročila vstříc svému osudu. Jeho pronásledování pro ni bylo cílem a jediným smyslem života. Udělalo z ní přízrak, stejný, jaký pronásledovala. Havraní vlasy rámovaly bledý hranatý obličej, v němž vaši pozornost upoutaly oči. Ty černé bystré obrovské oči. Za roky, které trávila tímto způsobem života, shodila snad všechna přebytečná deka,...
Stačí jen chtít
Slovo autorky: Kdysi jsem při brouzdání po internetu narazila na jednu báseň. Nebyla známá ani nijak úchvatně napsaná, ale měla myšlenku. Možná proto mne později inspirovala k napsání tohoto díla. Doufám, že se Vám bude líbit… * „Sedni!“ křikl. Posadila se na studenou zem a vzhlédla k němu ublíženým pohledem „Vztyk!“ pobídl ji znovu pevným hlasem. Pomalu se zvedla na nohy. Vytáhl z kapsy míček a hodil ho. „Tak a teď, přines!“ surově do ní strčil, až málem upadla. Nicméně se poslušně vydala pro hozený předmět. Mlčky jej sebrala do ruky a vykročila k němu. „Tohle je přines?! Jsi pes, tak používej to, co máš!“ silný kopanec do stehna přiměl kolena podlomit se pod svou majitelkou. Svezla se na zem. Míček se pomalu odkutálel pryč. „Na co čekáš?! Běž pro něj!“...
Boží vyprávění
Veselme se! Radujme se! Jak brzy zjistíte, tohle pozpěvování koled je vcelku sarkastické vůči povídce, která následuje. Jmenuje se Boží vyprávění… vlastně ani nevím, proč… i když, určitý skrytý smysl v tom je…:) Je to můj první originál, který jsem dokončila. A chtěla bych ho věnovat Morrigan. Jaj, ta už má u mě povídek, jak tak na to koukám..:D nevadí. Pohodlně se usaďte… tato povídka je depresivní… a vánoční… kombinace, o které jsem si ještě před rokem myslela, že není možná… ale teď ji považuji za víc, než reálnou…„Dávej přeci pozor!“ otáčí se za tebou rozhořčený muž ve středních letech. Ignoruješ ho. Můžeš si přece vrážet do koho chceš, nebo snad ne? Už ti nezáleží na světě. Ne teď. Když ani vlastní...
Magič
Co se stane, když magie najednou přestane fungovat, váš jediný pomocník je neurotický pták, zamiluje se do vás chomáček plísně a na vás zrovna vyjde řada se zachraňováním světa? V jedné vzdálené zemi, tak vzdálené, až by mohla být klidně i fiktivní, se dělo něco zvláštního. Zatím ale nikdo nevěděl co. Ve skutečnosti nikdo ani nevěděl, že se něco děje. Všichni si žili své bezvýznamné životy jako obvykle. Sedláci se starali o pole a dobytek, měšťané otvírali krámy a podniky a čarodějové se, jako ostatně vždy, flákali. A že se uměli flákat. Po téměř stoleté válce, ve které se kouzelníci vyznamenali jako neocenitelní pomocníci v boji, najednou neměli do čeho píchnout a celé Bratrstvo si užívalo roky zahálky a nic nedělání. „Frede?“ „Uhhmmm?“...
Černé pas de deux
Francouzská státní opera. Právě tam se koná večerní představení jednoho z nejkrásnějších a nejnáročnějších baletů – Labutího jezera. Z pohledu diváka jedno úchvatné a velkolepé dobrodružství doplněné o vynikající výkony umělců z baletních škol. Jak ale vnímají představení ti, kteří stojí na prknech divadla a tanci se věnují již odmalička? Vnímají balet jen jako svou práci? A tréma? … Večerní představení očima primabaleríny vám jistě mnohé napoví.„Jen běž fantasie.“ Pobízím ji a odhazuji otěže, ještě máme chvilku pro sebe, než zavolají nás zpátky a přinutí zastavit. „Patnáct minut! Zbývá patnáct minut do začátku!“ Já vím, fajn. Moc dobře to vím. Chce se mi křičet, ale místo toho raději odložím černou mascaru na stolek a otevřu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
