Shiorina úloha

Fantazijný príbeh mladej Shiori, ktorá si toho v živote vytrpela veľa, avšak keď sa o sebe niečo dozvedela a jej naskytla možnosť pomstiť, dopadla veľmi zle. „Prestaňte už!“ Shiori klesla na už i tak ubolené kolená, „čo som vám spravila?“ „Ide o to, že existuješ.“ Skupina dievčat stojaca okolo nej sa hlasno rozosmiala. Pre Shiori to boli len jedni z mnohých. Ľudia bez štipky citu, ktorí ju stále ponižovali a ubližovali jej. Oči sa jej začali lesknúť a nedokázala sa ubrániť ani slzám. Často plakala. Nič im neurobila, prečo si ju jednoducho neprestanú všímať a nežijú vlastné životy? Shiori bolo dievča v tínedžerskom veku. Bola nízka a neupravené a rozcuchané polokrátke vlasy čiernej farby jej spadali do tváre. V jej očiach, v...

Lovkyně

Může upír milovat? Vysoká, štíhlá postava splývající s temnotou okolo pozorovala nedaleký altán, z něhož se ozývala hudba, zpěv a řev opilců. Ti mladí, pomyslela si postava, nic je nepoučí. To je skoro nemožné, jak je tady lehké sehnat jídlo. A dál se nevzrušeně opírala o vzrostlý strom. Čekala. Za ta léta se naučila trpělivosti. Dovede čekat skoro celou noc, to by jiní nevydrželi. Ti by to vyřešili po půl hodince, pomyslela si postava pohrdlivě a vyčkávala dál. Náhle se z davu rozjuchaných Španělů oddělil nějaký mladík. I když vypadal jako ostatní, Lorenzo poznal, že je to Ital. Mladík potácivě klopýtal blíž a blíž k Lorenzovi a ztěžka oddychoval. Tak, to bude dneska jednoduché, pomyslel si Lorenzo a vystoupil ze stínu stromu. „Zdravím,“ řekl...

Holá kamélie

Povídka o kamélii, jež chtěla znovu žít… Bylo to jednou v zimě. Děti odešly domů a mateřská škola naráz ztichla. Do zahrady přiletěl malý vrabčák. Přilétal sem vždycky k večeru, usadil se na větvi santálového stromu a díval se na červánky. Když pohlédl dolů do zahrady potopené do fialového stínu, spatřil v rohu malý stromek. Stojí tam už dlouho? Podivil se, že si ho dříve nevšiml, roztáhl křidélka a rozletěl se k němu. Stromek byl malý a holý; jak na něj vrabčák usedl, celý se roztřásl. „Dobrý den, ty jsi suchý strom?“ zaštěbetal vrabec. „Kdepak, já jsem živý,“ odpověděl stromek. „Aha. A jakpak se jmenuješ?“ „Kamélie.“ „Nelži, já přece vím, jak vypadá kamélie.“ „Já jsem opravdu...

Rozverná panička Gréta

Často, když člověk přemítá, jaký je nebo byl jeho život, může dojít k několika zajímavým závěrům. Možná konečně přijde na svou bezmoc, mnohdy i lhostejnost ke světu, okolí a ke všemu. To je doba, kdy sny z dětství ztratí svou důležitost, zůstane jen šeď obyčejného života. Druhý případ je komplikovanější. Náhlé prozření či náznak něčeho nového probudí spící touhy. Takové tužby se neprojevují navenek. Tiše spí. Čekají na příležitost. Proto vyslechněte můj příběh a probuďte své sny!Jako obyčejná dívka s dostatečně velkým věnem jsem byla hned po svých sedmnáctých narozeninách provdána. Můj manžel – prošedivělý čtyřicátník – byl ze staré školy a potrpěl si na dobré mravy. Ode mě očekával, že mu budu spořádanou ženou, tj. stát u plotny, starat se o...

Slzy draka

Arien se vzbudila a vstala ze své postele. Promnula si oči a zjistila, že kousek od její postele je ještě jedna postel, kde spí její sestra Nessië. Arien a Nessië patřily do jedné z elfských rodin. Všechny elfské rodiny byly v tomto kraji na svůj původ hrdé. Dnes dokonce i Arien, která se nedávno probudila do obyčejného dne… Ze slámy se skutálelo na zem stvoření. Takové ani kouzelník nikdy neviděl. Mělo chlupaté tělíčko, hlavu něco mezi kočkou a psem a tři chlupaté ocásky. Stvořeníčko bylo černo bílé a sem tam mělo rezavý proužek. Kolem oka černé kolečko. Uši mu stály na hlavě a vypadaly jako natupírované. Bylo velké přibližně 50 centimetrů. „Nienn!“ ozvalo se z druhé strany kupky žluté slámy, které pak následovalo hlasité „Pšíík!“...

Omnia vincit amor

Tato povídka byla napsaná na motivy stejnojmenné písně s opravdu nádherými slovy. Děj se odehrává krátce po ukončení Třicetileté války. Vichřice byla na vrcholu svých sil a stockholmské uličky postrádaly svůj každodenní ruch. I když ještě nebylo tak pozdě, tma zahalila vše kolem. Jen malá, shrbená postava odolávala náporu větru a dál, krok za krokem, udolávala poslední vzdálenost, která ji dělila od příjemného tepla a společnosti. U zuřivého psa, hlásala vývěsní tabule otáčející se kolem své osy. Postava vděčně vydechla a zatáhla za kliku. Dveře se otevřely a kromě pocestného se do místnosti dostala i trocha sněhu a nejblíže sedící ofouklo. Muž malého vzrůstu v cestovním plášti urychleně zabouchl. „OMNIA VINCIT AMOR,“ zazněl jeho zvučný hlas lokálem a...