S tancem jedno
Umění, které se bojí ukázat se… Dokáže mladá Izabela přemoci sama sebe? Hudba zněla místností a já se jí nechala zcela unášet. Na jejích křídlech jsem letěla vstříc všem svým představám a snům. Při všech skocích jsem měla pocit, že nedopadnu a začnu se vznášet. Různé otočky a piruety mi nedělaly problém otočit i třikrát. Své ruce jsem ani necítila. Prostě si dělaly, co chtěly. Typická hudba passo doble vrcholila. A s ní i můj tanec. Naplno jsem se ponořila do děje. Slunné Španělsko a vedle mě krásný taneční partner, který byl zároveň i životním. Vtom hudba ustala. Udiveně jsem se rozhlédla a vrátila se tak do reality. Ve dveřích pokoje stál můj bratr a v ruce škodolibě svíral ovladač. No jasně! To jsem si mohla myslet. „Co děláš, ty bezmozkový...
Lasička a Vrabec
„…A takto se rozšiřují temné síly po našich krajích! Díky těmto zplozencům temnot! To oni jsou vinni vším špatným! Právě takoví jako ona!“ dokončil mladičký kněz, který sotva vyšel ze semináře, plamennou řeč a rozrušený na nejvyšší míru ukázal prstem na mladou ženu, co se krčila při hradební zdi a přála si s ní splynout nebo být neviditelná. „Vidíte!“ popadl ji za ruku, smýkl s ní, až upadla na kolena, která si rozbila o štěrkovou zem. Strhnul jí z hlavy šátek a trhnul s hlavou… Dav zašuměl úžasem. Ženiny vlasy měly už od pohledu pekelnou barvu – u kořínků jasně žluté, pak rusé a u konečků červené – trčely od hlavy všemi směry. Knězova ruka je rozhrnula a odkryla drobné měděně červené růžky. Dav zmlknul strachem....
Erwinin tanec
Rušné nábřeží, pestrá směsice lidí – obchodníci, přístavní děvky, šlechtici. Vůně koření se mísí s puchem rybího tuku. Na trhu seženete téměř vše, pokud máte peníze, tak i to nejvzácnější zboží. Adity, jeden z městských států Zubatého pobřeží, se probudil do dalšího dne. Stranou od všeho shonu se k hradební zdi tiskne žebrák. Ze svého místa má pěkný výhled na šibenici. Sedí zahrabán ve svých hadrech a něco si pro sebe brouká. Na plácek se šibenicí vbíhá děcko. Žebrák zbystří. Podle oblečení dítě z lepší rodiny. „Pojď sem, chlapče,“ zaskřípe žebrák. Dítě vykulí kukadla, hromada hadrů jej láká a zároveň odpuzuje. Nakonec přikročí k nuzákovi, dívají se na něj jasně modré oči. Nevypadají zle. Žebrák připadá najednou dítěti strašně exotický, zná...
Sen
Dešťové kapky. Slyším je. Plazí se mi po tvářích a snaží se mne vyrušit ze snu. Usměju se. Běžte pryč, slyšíte? Na vstávání je ještě moc brzy! Venku je ještě tma. A mně se zdá tak krásný sen. Říkáš mi sladká slova. A já se nedozvídám, že celou dobu jen lžeš. A ty nevíš, že já vím, že … Sedíme nad sklenkou vína a bavíme se jako jindy. Nelétají žádná ostrá slova, která by zabolela jako do srdce vražený šíp. Není třeba řešit, abych o celé věci taktně pomlčela před přáteli a tvými obchodními partnery. A já se nepotácím ven z našeho bytu ve snaze najít kohokoliv, kdo by mi mohl pomoci. Ne, je to jen příjemný večer. Mimochodem, vůbec si nedokážu představit, jak by z toho bílého koberce v předsíni pouštěla krev … Tolik peněz za čistírnu … a všechny ty...
Irský sen
Mladá francouzská návrhářka Jeanette Quenellová, zklamaná rodinou, přáteli, kariérou a svými nervy, odjíždí do Irska hledat nový smysl života. V přímém letu na trase Paříž – Dublin potkává irského obchodníka Patrika O´Swaina, který ji nejprve upoutá svým vpravdě jedinečným zjevem, což se ještě umocní, když z jejich rozhovoru vyplyne, že od dětství žije ve vesnici, nedaleko níž si Jeanette pronajala domek. Jeanette Irsko skutečně okouzlí. Magie zdejšího prostředí opředeného legendami působí na její nervy jako balzám a navíc znova podněcuje její dávný sen psát. Kouzlo Irska ji nakonec přemůže a Jeanette – nová nadějná spisovatelka – se odhodlaně pouští do díla. Patrik ji čím dál tím častěji navštěvuje v jejím dobrovolném vyhnanství a nevyhnutelně...
Za ledovýma očima
Modré oči, tichý smích psi ji táhnou na saních. Není krásná, není zlá jenom strašně ledová Stál až na samém okraji skalnatého ostrohu, okolo hlavy mu svištěl vítr a hrál si s jeho vlasy nezvykle spletenými do drobných copánků. Dole, tam dole, kam nemohl dohlédnout, tušil zasněženou pláň a někde ještě dál možná moře. Vítr zesílil, ale to mu nevadilo. Vzpomněl si na hlas tolik podobný šeptání větru a na ty modré oči, ledové a přece teplé. „Seekena,“ zvolal a důkladně to slovo protahoval, až splynulo s větrem. * Začínal mít všeho dost. Co tu dělá? Proč sem vlastně lezl? Nemohl si vzpomenout. Jediné, co chtěl, byl odpočinek. Jenže, kde najít úkryt na holé skále. Mladý muž s havraními vlasy si odplivnul. V temných očích mu blesklo poznání… Už ví, co...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
