Ve Sklepení
Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.Kapky ranní rosy se třpytily na stéblech trávy i v hedvábných sítích z pavučin a s tichým cinkáním se kutálely jedna po druhé dolů k zemi. Ti, kteří by byli schopni naslouchat, by v tomto poklidném tichu uslyšeli okouzlující symfonii, píseň nového dne. Byl to jeden z těch okamžiků, který vás popadne za srdce a přiměje vidět kouzlo života. Cítit jeho nezměrnou sílu pulzující všude kolem. Život vzkvétal, rostl a letěl kupředu. Mohli byste to cítit, vnímat celou svou bytostí. Být součástí toho všeho… Byla to někdy skutečnost? Či snad sen, nebo...
Podvůdek na princeznu
Bylo nebylo jedno království a v něm žil král, který měl tři dcery. Dvě starší byly již provdané, ale s tou třetí – nejmladší měl král starosti. Vdávat se chtěla, ale za toho „pravého“.Dlouho nevěděla, jak toho „pravého“ objevit, až našla starou knihu pohádek, kde princové vysvobozovali princezny před draky. Jednoho dne oznámila králi, že se vdá pouze za toho, kdo ji zachrání před drakem. „A kde chceš, dcero, sehnat draka?“ zněla králova odpověď. „Bez draka se nevdám a basta!“ stála na svém princezna. Královi tedy nezbylo než draka někde sehnat. Nechal vypsat odměnu za nalezení draka. Kupodivu se ihned přihlásil Honza s prohlášením, že v podhradí jeden drak žije. Nikdo mu nevěřil, ale mládenec je přesvědčil,...
U zkřížených košťat
František se procházel odpolední Prahou a užíval si teplého jarního vzduchu. V mysli mu stále zůstala pachuť zimy, kdy nemohl vylézt z domu, aniž by se musel navléknout do celé výzbroje proti mrazu, a tak mu krásným počasím nabitá volnost dávala jeho životu energii, kterou celou zimu tak postrádal.Nechal se vést svýma nohama do hloubi Starého Města. Nad svojí cestou nepřemýšlel a bylo mu jedno, kam ho nohy zavedou, snad jen aby tam svítilo slunce. Z hlavních turistických tahů ho záhy vytlačili turisti, kteří taktéž využili krásného počasí k tomu, aby se mohli porozhlédnout po rozmanitých památkách tohoto starobylého města. Nebo snad po obchodech s levným poruštělým zbožím. Kdo ví. Od této zvrácené turistické kultury se oddělil a vytratil se do temných uliček a...
Nostalgie z dětství
Kamenný dvůr, samota s pozadím tmavých lesů, sám na lesní cestě. Podzimní slunce prosvítá mezi stromy. Nemohl jsem ani uvěřit, jak moc se to místo dokázalo změnit.A přesto ve mně stále vyvolávalo ty šťastné vzpomínky. Vzpomínky z dětství. Na mé krátké, šťastné dětství. Byly tu ty stejné stromy, i když o několik metrů vyšší. Zamířil jsem k buku mezi borovicemi. Ano, v kmeni byly stále vyryty iniciály našich jmen. Udělali jsme je jednou v létě, když jsme si hráli na piráty. Já a Kryštof. Nejlepší přátelé do doby, kdy jsme se museli rozloučit se starým venkovským životem. Otočil jsem se k lesu zády a pohlédl na důvod toho všeho. Zlato. Soused jednou našel v zemi malou hrudku zlata a šel se chlubit do města. Nějakej boháč si usmyslel, že srovná naši vesnici se zemí a...
Havran
Byli za ním. Utíkal, co jen mohl, ale i tak se náskok čím dál tím víc snižoval. Jeho černý plášť ho chránil před deštěm, který vytrvale bičoval ulice města, ale před jejich očima ho uchránit nedokázal.Odbočil do vedlejší uličky ve snaze skrýt se a zmást je, ale zjistil, že je slepá. Byl v pasti. Pokud by se snažil vrátit, tak by ho určitě chytili a on by neměl sebemenší šanci na útěk. Srdce mu začalo zděšeně bušit. Byl v koncích. Několik chvil jen vyděšeně stál a zíral na konec uličky, čekal, až se objeví. Ale nakonec ho přeci jen nenašli. Všiml si totiž malých zapadlých dveří. Dříve to možná byl nějaký obchod. Jediné, co však dny jeho slávy připomínalo, byl ztrouchnivělý štít visící nad dveřmi. V mžiku byl u dveří a začal s nimi lomcovat. Po chvíli zarezlé panty...
Moje cesta v MHD
Cestovali jste někdy Mudlovskou hromadnou dopravou (MHD)? Ne? Tak si přečtěte, jak taková strastiplná cesta může vypadat.Na chvíli zvednu oči od rozečtené knihy a letmým pohledem přelétnu po ostatních spolucestujících. Vidím tu jen jejich těla, jak se kolébají ze strany na stranu v závislosti na tom, jestli zrovna stojíme na červenou nebo jedeme. Prázdné výrazy, nepřítomný pohled, jako by tu nechali jen svoje tělesné schránky a vědomí odeslali na lepší, zábavnější místo. Takže jediný rozdíl je v tom, že funebrák musí své zákazníky v cílové stanici vykládat vlastními silami, zatím co u řidiče vystupují sami. Je to jako ve filmu Avatar od Jamese Camerona. Cestující nastoupí, posadí se a pak se prostě odpojí od těla. A když se blíží cílová zastávka, jednoduše se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
