Být Jedním
Když se svět stane příliš bolestným, každý má své místo, kam utéct, před sebou však utéci nemůžeme. Tento příběh hovoří o takovém útěku… tento se ale povedl.Poklekám na rozblácenou zemi. Vlhko mi proniká skrz šaty, studí na kůži a osypává ji drobnými pupínky. Třesu se zimou a přesto mi na tom nezáleží. Právě přestalo pršet a mraky se na okamžik rozestoupí. Sluneční kotouč se sklání k západu a barví oblaka do ruda. Je to válka. Válka, která probíhá každičký večer a každičké ráno, den i noc však vyhrávají střídavě. Jediné ztráty však nese Slunce: vždyť pokaždé krvácí, ať je vítězem či poraženým. Na východě už Seléna popohání své dvojspřeží, aby uvítala své hvězdné království. Pohlédnu v její tvář. Dnes je celá, nechybí ani částečka. Tváří se smutně jako...
Bílá
Příspěvek do soutěže Songfiction. Autor: Shane Manson Bílo. Všude je bílo. Sněhově bílo, řekla bych. Bílá místnost s bílou postelí a bílým okenním rámem. Noční stolek také svítí bílou, stejně jako zdi, skříň a podlaha. Jak říkám. Celé se to tu leskne bělobou. Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu. Je tu dusno a vzduch je cítit po dezinfekci. Přejdu k posteli. Budu tady sama. Sama na samotce. Ohlédnu se k bílým dveřím, vedle nichž se ve zdi nachází zasklený otvor vedoucí do vedlejší místnosti – pokoje sester. Od teď jsem pod dohledem. S povzdechem odložím svou igelitku s nejnutnějšími věcmi na postel a posadím se. Skepticky se zahledím z okna, které je speciálně vytvořeno tak, aby nešlo otevřít, či rozbít. Tak proto ten zkažený vzduch, pomyslím si a mírně...
Bestie
Povedený příspěvek do soutěže Songfiction. Píseň: Poets Of The Fall – Sleep Autorka: Barbara Arianne LecterSlunko pomalu opouštělo oblohu a na nebi zanechávalo jen rudé mráčky, které se převalovaly na obzoru jako nadýchané peřiny. Byl čas, kdy se i Anabela ukládala ke spánku. Svět měl být naposledy stejný, jaký ho zažila. Opovržlivé pohledy, které denně díky svému vzezření snášela a které se jí zakusovaly do zad jako žraloci dychtící po mase… Vzala léčivou mastičku z nočního stolu a začala si s ní potírat puchýřkový obličej. Anabela trpěla zvláštní alergií, která z ní nedělala obyčejnou dívku jako ze všech ostatních. Vždy, když ráno vstala, měla na obličeji hnisavé boláky, které čas od času praskly a zavalily obličej dívky lepkavou horkou tekutinou....
Ve Sklepení
Stíny se líně přesouvaly do svých skrýší, kam byly pozvolna zahnány prvními paprsky vycházejícího slunce. Mlha, rozprostírající se nad řekou, se pomalu ztrácela. Vítr jemně rozezníval mladičké listí v korunách stromů.Kapky ranní rosy se třpytily na stéblech trávy i v hedvábných sítích z pavučin a s tichým cinkáním se kutálely jedna po druhé dolů k zemi. Ti, kteří by byli schopni naslouchat, by v tomto poklidném tichu uslyšeli okouzlující symfonii, píseň nového dne. Byl to jeden z těch okamžiků, který vás popadne za srdce a přiměje vidět kouzlo života. Cítit jeho nezměrnou sílu pulzující všude kolem. Život vzkvétal, rostl a letěl kupředu. Mohli byste to cítit, vnímat celou svou bytostí. Být součástí toho všeho… Byla to někdy skutečnost? Či snad sen, nebo...
Podvůdek na princeznu
Bylo nebylo jedno království a v něm žil král, který měl tři dcery. Dvě starší byly již provdané, ale s tou třetí – nejmladší měl král starosti. Vdávat se chtěla, ale za toho „pravého“.Dlouho nevěděla, jak toho „pravého“ objevit, až našla starou knihu pohádek, kde princové vysvobozovali princezny před draky. Jednoho dne oznámila králi, že se vdá pouze za toho, kdo ji zachrání před drakem. „A kde chceš, dcero, sehnat draka?“ zněla králova odpověď. „Bez draka se nevdám a basta!“ stála na svém princezna. Královi tedy nezbylo než draka někde sehnat. Nechal vypsat odměnu za nalezení draka. Kupodivu se ihned přihlásil Honza s prohlášením, že v podhradí jeden drak žije. Nikdo mu nevěřil, ale mládenec je přesvědčil,...
U zkřížených košťat
František se procházel odpolední Prahou a užíval si teplého jarního vzduchu. V mysli mu stále zůstala pachuť zimy, kdy nemohl vylézt z domu, aniž by se musel navléknout do celé výzbroje proti mrazu, a tak mu krásným počasím nabitá volnost dávala jeho životu energii, kterou celou zimu tak postrádal.Nechal se vést svýma nohama do hloubi Starého Města. Nad svojí cestou nepřemýšlel a bylo mu jedno, kam ho nohy zavedou, snad jen aby tam svítilo slunce. Z hlavních turistických tahů ho záhy vytlačili turisti, kteří taktéž využili krásného počasí k tomu, aby se mohli porozhlédnout po rozmanitých památkách tohoto starobylého města. Nebo snad po obchodech s levným poruštělým zbožím. Kdo ví. Od této zvrácené turistické kultury se oddělil a vytratil se do temných uliček a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
