O nepřízni počasí
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. To jsem takhle jednoho dne svému pánu, mocnému čaroději Corvinovi, zaléval na zahradě jeho květiny. Nebyl zrovna příjemný den. Počasí nám nepřálo. Foukal opravdu silný vítr, který mladé stromky ohýbal skoro až k zemi. Sotva jsem se držel na nohou, ale statečně jsem chodil s konvičkou od květiny ke květině a všechny jsem pečlivě zalil. A pak, co se nestalo! Vítr se otočil proti mně a vodu, kterou jsem lil z konvičky, nahnal proti mně, přímo do mé tváře! Polekal jsem se, trochu jsem ztratil rovnováhu… A jak jsem nedával pozor, vítr mě čapl a unášel pryč ze zahrady. Zvládl jsem jen upustit konvičku. Byl jsem unášen v jakémsi vzdušném víru neznámo kam. Nejdříve jsem křičel o pomoc, ale když jsem si uvědomil,...
Za jeden den přijít o vše
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jedna, dva, tři, čtyři. Nahlas počítala sekundy, kdy ležela na zemi s hlavou složenou pod rukama. Plakala. Nejen strachy, ale i kvůli tomu, že věděla, kolik milovaných už ztratila. Viděla, jak její matku, která se schovala do auta, vcucl i s vozidlem vír, pak malého bratra, který nestihl otevřít vchodové dveře do domu. Jedna, dva, tři. Rozhostilo se ticho. Odvážila se zvednout hlavu. Rozhlédla se a spolkla výkřik. Místnost, kde se ukrývala, ztratila jednu zeď, zbořila se i střecha, jejíž zbytky dopadaly na zem. Za oknem viděla domy, nebo spíše to, co z nich zbylo. Nervózně prošla skrz výklenek, kde dřív bývaly dveře, a obhlédla venkovní prostory. Katastrofa. Tornádo zničilo vše, co mu přišlo do cesty. Emily...
Námořníkův list
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Má nejdražší Claire, konečně ustaly silné zimní bouře. Celé týdny bičoval silný Severák nemilosrdně irské pobřeží. Čekání bylo dlouhé, až příliš pro již tak dost skleslou posádku. Již dávno jsem přestal počítat dny, kdy jsem měl být u Tebe, moje jediná. Vím, slíbil jsem, že se vrátím do podzimních dešťů. Odpusť mi, že jsem nemohl svůj slib splnit. Při návratu z Nového světa nás přepadly podivné větrné víry. Loď se zmítala ze strany na stranu a ztratili jsme dvě ze šesti plachet. Naštěstí se nám podařilo po několika dnech doplout do přístavu. Až na místě jsme zjistili, o kolik mil jsme se nechtěně odchýlili. Přivítala nás země překypující všemi odstíny zelené. Na nekonečných loukách se pasou stáda ovcí. Místní...
Čtyři draci
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl čas ještě mladý a vzduch byl čistý jako křišťál, se nebe táhlo přes celý svět. Tenkrát bylo na zemi jen velké Východní moře. A draci. Draci, kteří se vzájemně honili vzduchem. Čím víc byl vzduch čistý, tím lépe se jim létalo. Nejvýznamnější byli čtyři. Červený drak, který miloval a ochraňoval vodu. Žlutý drak zase miloval zemi. Perleťový drak, kterému z plic stoupal silný proud kouře. Černý drak, který létal hbitě jako kolibřík, se staral o vzduch. Všichni čtyři žili ve vzájemné harmonii a skvěle se doplňovali. Bohužel to netrvalo věčně. Všichni se pohádali o tom, kdo zranil dračí mládě. Byl to zlý císař a neměl rád černého draka. Proto on mladě poranil a stopy narafičil na něj. Ostatní...
Když nás povolá zase zpátky…
Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „No, tohle bylo nejblíž, co jsem se kdy dostal k infarktu. Tohle už znovu nedělejme.“ „Baxtere. Právě jsme se propadli bůhvíkam podlahou jeskyně. Myslíš, že jsem to plánoval?“ pozvedne tázavě jedno obočí, vyhrabe se na nohy a začne malou místnůstku obcházet kolem dokola, snad v nějaké bláhové naději, že najde východ. Z mého pohledu to moc nadějně nevypadá. Kam dohlédnu v mlhavém světle baterky, jsou jen chladné skalní stěny, pokud nepočítám tu hromadu kamení, která přiletěla s námi. Naštěstí však dopadla jako první. Se zaťatými zuby se trochu nadzvednu, ale nepokouším se vstát. Aniž bych to zkoumal nějak podrobněji, vím, že tahle noha je zlomená. S tichým syčením se opřu o zeď a pomalu vydechnu. „Co kdybys zvedl...
Oběť pro Gaiu
Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zabořila nohy do písku a zavřela oči. Slunce pražilo jako obvykle a její pokožka byla každým dnem tmavší a tmavší. Trochu se zachvěla. Den sklizně se blížil a začínala být nervózní. Šestnáct let se jí dařilo před božským osudem unikat a čekal ji poslední rok, kdy se bude nervozitou třást, zda náhoda nevybere její jméno. Večer se v doprovodu své matky a otce vydala k soše bohyně Gaii. Několik lidí stále klečelo před pískovou sochou a se sepjatýma rukama tiše promlouvalo modlitby. Cassie se usmála na své rodiče a připojila se k davu mladých lidí, který se houfoval před sochou. Pohlédla na starostu města, který pomalu přicházel ke stolku, na kterém byla postavena dóza s papírovými lístky. Cassie dobře věděla, že...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
