Hořkosladce – druhá část
Poté čas stékal tiše jako pramínky studánky. Rusovláska téměř nevnímala tatínkova starostlivá slova, objetí babičky, letmé políbení dědy. Vnímala pouze strach, strach ze stále otevřených ran pečlivě schovaných v rukávech šedivé mikiny. Proplouvala úsměvy, chutí pražené kávy, poštěkáváním svého milovaného mazlíčka – jezevčíka Erarda. „V černé mi připomínáš prababičku,“ zamrkala stařenka, „chodívala zahalená do neprůhledných hábitů přímo mezi stoleté duby v sadu za chalupou. Vracela se s košíkem provoněným květy bylin, ze kterých nám dělávala čaj.“ Dívka stále neposlouchala. „A co ten tvůj chlapec, Erik?“ zašveholila babička. Erik. Během těch zvláštních tří dnů si na něho vůbec nevzpomněla. Jako kdyby láska přes všechnu...
Hořkosladce – první část
Hedvábné závěsy tiše tančily s vánkem. Jako žena těhotná pampeliškovým kotoučem Slunce se probudila do něžného májového rána. Víčka slepená pylem spánku se unaveně otevřela. Uvnitř nekonečných tůní hladin modrých očí se zrcadlila veškerá hra barev jitřní přírody.Schoulené sedmikrásky se pomalu otevíraly konejšivému teplu paprsků, pramínky vodopádu Beátiných vlasů políbené zrzavými tóninami protkávaly zlatavé nitky oblohy. Opatrně ze sebe shrnula saténovou přikrývku, bosými chodidly ochutnala hřejivou podlahu ze sakurového dřeva. Procházela se okolo akvamarínových zdí, podobná mořské panně schované na okraji útesů. Sladký domov. Netušila, že se v jeho poklidných vlnách může úplně roztříštit. S lehkostí víly se vyšvihla na parapet, voňavé lůno hlíny bylo nedaleko...
Harfa
Slyšíš, poutníku, vodu zpívat píseň? Vypráví příběhy o mnohých lidech, kteří tudy prošli, napili se nebo skončili svůj život. Sny i opravdové činy. Světlo i tmu. Poslouchej, milý poutníku, poslouchej a uč se.Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed Vidíš ten domek? Harfa má tak něžně zní Tam bydlíval kdysi jeden starý sedlák. Sám až na dvě divoženky jeho. A měl dvě dcery, hezčí nemohl mít Kdybys je viděl, tuláku. Byly nádherné, jedna hezčí než druhá. Každá jim záviděla jejich krásu, každý mládenec chtěl jednu za manželku. Však nemohli se mladíci rozhodnout. Fálalalalalala lalala Avšak, přišlo něco, co změnilo osudy obou Jednou ta starší říká sestře své Starší, Lucie, se obrátila k Anně, mladší a krásnější sestře s návrhem. Harfa má tak něžně zní „Pomoz mi v řece...
Psí zápasy
Přiběh popisuje krutý zápas ve psí aréně, kde se schzází městská spodina, aby si užila krvavé představení. Rating: 12+ Dusno v aréně rostlo, pomalu se začali uzavírat sázky. Dneska se tu měl udát velký zápas, určitě jeden z nejlešpích, jaký kdy tato aréna viděla. Místa byla vyprodaná, proudy lidí se shromažďovali kolem písčitého ringu, kde se má vše odehrát. Psi byli vpuštěny do ringu, i když jako psi nevypadali. Ten první byl vlk, šampión zdejší arény, dosud neporažen. Jeho kůže nebyla potrhaná, jako u většiny zápasnických psů. Žluté oči mu nenávistně plápolají. Tentokrát Bender, jak mu říkali, nepodnikl okamžitě útok, nýbrž klidně stál s napjaltýma ušima, pozorný a zvědavý, prohlížel so podivné zvíře, jež stálo proti němu. Ještě nikdy takového psa neviděl. Jeho...
Starý pán
Stál jsem na tom otevřeném prostranství, klepajíce se, křečovitě držíce zvláštní kvádr. Na jeho stranách byla spousta barev rudých odstínů a tučný nápis Víno. Kolem lidi pili punč, spokojeně objímali polystyrenové kelímky plné horkého moku prsty obalenými v rukavicích. Dlaněmi svírajícími rukojeť moderního kočárku matka pohupovala svoje dvojčata. První řada, první třída, to nebylo stejné. Ne pro mě. Já byl ta první řada, první třídy si hladily své peněženky, vystresovaně, se strachem ze ztráty… Pohupoval jsem se ve víru melodie. Rty se mi míhaly po chladném kovu, který se lesknul, blyštil se a odrážel duhu, kterou tvořily čtyři různobarevné reflektory. Blik sem blik tam. Duha. Na pódiu stál on, můj dětský vzor. V ruce kytara, napojená na velkou bednu, jež...
Otočte čas!
Seděl jsem na bílé železné židli, za bílým stolem, prostřeným růžovým ubrusem. Hleděl jsem do jejích očí, tak hlubokých a tak mokrých. „Co se děje?“ ptal jsem se. Však odpovědi se mi nedostalo po dlouhou dobu. Ty oči, dvě modré hluboké studánky, začaly naráz přetékat, když se lodička z prstů začala snažit onen proud nějak zastavit. Byla to strašná bolest, vidět ji takovou… Zdvihala oči k nebi a snažila se přestat a já tam jen tak seděl, vystrašený a nevěděl jsem co říct. Sama ani nejspíš nemohla mluvit, jak vzlykala a snažila se nadechnout. „Ann, miláčku,“ chytil jsem ji za ruku a podíval se na ni, „pověz mi to, prosím,“ šeptl jsem. Ann byla moje vysněná pohádka. Všechno, co jsem si kdy přál, se mi splnilo s ní. Byl to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
