Večerní symfonie
Na ten večer jsem se připravovala celý měsíc. Konečně uvidím Sen noci svatojánské! Režisér si vybral atraktivní prostředí v přírodě. Louka byla lemována lesem, kolem protékal potok a vše dokreslovaly výběžky skal. Židličky byly stylové. Vypadaly jako pařezy s kopečky mechu. V rohu pod stromem bylo malé podium pro hudebníky. Ti byli v kostýmech cvrčků, motýlů a víl. Už půl hodiny před představením si ladili své nástroje. Ale nebyla to klasická změť tónů a disharmonie, jako před klasickým symfonickým orchestrem. Ty bytůstky lesa si postupně přehrávaly jednotlivé pasáže a po jednom se přidávaly. Na začátku to trochu připomínalo ladění, ale v melodii ostatních, už hrajících nástrojů, to znělo jako nesmělé oťukávání. Každý nový nástroj měl svůj prostor, jakoby se...
Zloděj sov
Újížděl temnou nocí na testrálovi tak svižně, jak mu to hustý les dovoloval. Kličkoval mezi stromy a hnal zvíře, jako by na tom závisel jejich život. A popravdě, asi závisel. Zloděj sov. Vyvrhel. Překupník. Ano, tak mu říkali a přitom neznali ani zrnko pravdy. Měli ho za syčáka, co krade lidem houkavé pomocníky a prodává je na černém trhu. Ve skutečnosti ptáky zachraňoval. Desítky sov uvězněné v klecích a odsouzené celé své bytí nosit kouzelníkům dopisy, vzkazy, balíčky. To přeci není budoucnost hodna takových tvorů. Když slyšel o hradě, kde mají takových chudáků celé stovky, neváhal ani vteřinu. Vydal se k branám Bradavické školy a převlečený za studenta pronikl až do jejích útrob. Záchrana probíhala podezřele hladce. Nečekal však, že by ve škole mohl být někdo...
Ježek v kleci
Venku právě padalo listí a ježek zpoza mříží sledoval, jak si jeho kamarádi vesele poskakují mezi nimi. On se však nemohl hnout. Kouzlem byl svázán s touto klecí a vždy, když byl poblíž nějaký mudla, tak se změnil na dřevěný hlavolam. Mezitím, co jeho kamarádi si chodili volně po lese, on musel vytrpět odporné zacházení lidí. Tento kouzelný horor u něj byl denním chlebem, dokud lidi na chvíli neomrzel. Začalo to vždy klidně, postrkováním do mříží, kam se nevešel. Neustálé otáčení mu zvedalo žaludek a s lidským narůstajícím vztekem měl pocit, že vypustí duši. Nadávky byly to nejmenší. Horší bylo, když s ním o mříže třískaly ze strany na stranu, mrskaly s ním a celou klecí třískaly o stůl. Hlava ho už bolela a když se lidem nepodařilo ho dostat ven, tak ho odložily...
Zloděj sov
Neznámy páchateľ kradne sovy! Titulok, ktorý kričal z každých novín, Tobiasa už značne otravoval. Absolútne nerozumel, prečo má niekto potrebu kradnúť sovy. A vôbec, načo sú komu sovy? Čo na nich všetci vidia? Robia len hluk, nerozprávajú sa s vami, treba ich kŕmiť… Zamyslený kráčal dole ulicou k námestiu, kde mal dohodnuté obchodné stretnutie s jedným známym. Nehľadel pod nohy, a tak sa stalo, že na jednom rozbitom úseku zakopol. Aký bol dlhý, roztiahol sa na zemi. Taká hanba, nadával si, keď sa zviechal zo zeme. Aby nemusel čeliť škodoradostným pohľadom okoloidúcich, rozhodol sa ukryť v najbližšom obchode. Keď za sebou zatváral dvere, zalapal po dychu. Ocitol sa v obchode so zvieracími miláčikmi! Z klietky v rohu miestnosti naňho zvedavo hľadela sova snežná....
Čistokrevní
„Zahrajeme si hru?“ zeptal se malý Fern Elms, který se po celý večer schovával vzadu u krbu před jeho staršími přáteli. Přáteli… Spíše chvilkovými známými. V Bradavicích zaslechl, že se zde bude konat jakási party starších spolužáků a nedokázal svou zvědavost ovládnout a přišel také, a to dokonce bez pozvání, ne že by ho to tedy vůbec nějak trápilo. „S tebou máme hrát hru? To už si radši zahraju s tou školníkovo vypelíchanou kočkou,“ vysmál se mu Sage Ravens, který byl druhým nejmladším v místnosti. Hrát hry s dítětem je prostě dětinské. Naproti tomu si udělat potlouk z paní Norrisové mu znělo jako ten nejlepší možný nápad. Neváhal ani vteřinku a námět této zábavy si zapsal do svého zápisníku, který mu dobře sloužil již celá léta. „A proč bychom si s ním...
Jednorožec
Kapky vytrvale narážely do všeho, co jim stálo v cestě. Poskakovaly po listí a snažily se hustým porostem proklouznout i na to poslední relativně suché místo pod stromem. Aurora a Jack se vzájemně ohřívali. Bylo léto a déšť byl svým způsobem vítanou změnou. Oba už měli plné zuby pálícího slunce a prachu cest, který se se škodolibou radostí mísil s jejich potem. Mrholení by jim ale bohatě stačilo. Takhle bude všude hnusné, mazlavé bláto. Navíc se citelně ochladilo, zvedal se vítr a Aurora věděla, že i dnes by se Jack rád vyhnul rozdělávání ohně. Noc bude zajímavá. Aurora sledovala Jackův zarputilý výraz. Nebyl nadšený a, jak ho znala, bral si déšť osobně. Nedivila by se, kdyby v něm viděl další poleno, které se jim snažila Grenden hodit pod nohy. Jako kdyby se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
