Štědrost
Z pera anonymního autora. -*- Normální den v práci, navázat květiny, barevné, nádherně, vonící, svět dělající o něco hezčí, s úsměvem na tváři poslouchat úlisné řeči zákazníků. V podvečer však všimla jsem si dívky, byla docela malá, vlastně ještě dítě. Bylo očividné, že na něco čeká. Po chvíli prošla skupinka dětí pravděpodobně ve stejném věku a doslechly se ke mě jen urážky a posměšný smích. Dívka si sedla na schody vedlejšího domu a začala brečet. Zkrátka ten, kdo měl přijít nepřišel. Ale co já s tím, můžu něco vůbec udělat? Vzala jsem květiny, navázala barevnou veselou kytici a beze slov jí ji vtiskla do...
Obžerství – Královské obžerství
Z pera Andromedy Mithrim. -*- Kdysi žil lakomý a nenažraný král Otylák. Lidé v jeho zemi umírali hlady, avšak velectěný a veleotylý panovník by si neodrhl od úst ani jediné sousto krmě. Hladný lid mu musel každý týden odevzdávat veškeré plodiny, které sklidil a dobytek který porazil. Co králův lid zhubl, král na váze přibral. Na každého lotra se však vaří v pekle voda, a tak není překvapením, že i král Otylák za svou lakotu a obžerství zaplatil. Jednoho dne ho totiž zlákaly tmavé bobule rulíku a on ve své hamižnosti spořádal rovnou celý keř. Tak byl otylému králi konec a lid měl jídla...
Naděje – Naděje je vždy
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Jana litovala, že vůbec vylezla z postele. Nejdřív jí ujel autobus, takže přišla pozdě do práce a šéf jí vynadal. V práci zůstala dlouho přesčas, domů dorazila až ráno. Tam zjistila, že jí soused vytopil byt, takže je všechno na vyhození a opravy spolknou spoustu peněz. Cítila bezmoc a beznaděj. Pustí se do úklidu, ale nejdřív se chtěla nadýchat čerstvého vzduchu. Sedla si na kraji parku a rozbrečela se. „Slečno, ať už se vám stalo cokoliv, naděje je vždy,“ řekl květinář a vtiskl Janě do ruky růži. Dívala se na květinu. Najednou se už nic nezdálo tak černé, cítila...
Závist
Z pera Beteramis Athenodoros. -*- Annu a Archibaldu spojovaly dvě věci. První byl společný plot vedoucí mezi jejich zahradami. Druhou láska k růžím. Obě se předháněly, která vypěstuje krásnější květ. Používaly vlastní kouzla, vlastní zálivky, ochočené víly, které květům zpívaly. Jednou se Anně podařilo vypěstovat nevídané: růži, ze které se sypal zlatý pel. Archibalda málem pukla závistí. Celý den za plůtkem špehovala, v noci plot přelezla s nožem v ruce, aby růži zničila. Anna nebyla hloupá, ustlala si na zahradě a jakmile zahlédla stín, seslala kouzlo. Archibalda padla k zemi. Nůž se jí zaryl do prsou, krev plná závisti potřísnila růži, zničila krásu, zničila...
Trpělivost
Z pera Cinexe Stara. -*- Byl jeden kluk, který celý život doufal v úspěch. Chtěl být malíř, a tak dělal vše proto aby ho umění mohla živit. Učil se jednotné tahy, i precizní stínování. Dával tomu vše a na obzoru žádný úspěch. V dospělejším věku ho to stále neživilo a on mimo to, co ho baví, musel dělat i náročnou ruční práci v mudlovské fabrice. Říkal si, že všem dnům je konec a na umění se může vykašlat. Jednoho dne si ale jedné kresby všiml uznávaný umělec a dal kresbu do dražby. Díky tomu se z něj stal také uznávaný umělec. Stačilo tedy jediné, trpělivost.
Hněv
Z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Každý rok ve stejný den nosí Sally manžel svazek růží. Připomíná jim šťastný den – jejich výročí. Pro mě je to však další rok bolesti a hněvu. Připomínka, že si nevybrala mě. Letos však bude opět má. Jejich láskyplné pohledy přerušila žena. Její pekelné srdce jsem poznal, jakmile vstoupila do hostince. Muže začala líbat a růže Sally vytrhla. Muž nechápal, co se děje, pekelnici neznal. Jeho žena však měla jasno. Letos slavili poslední výročí. Ještě toho večera se muž sbalil a odešel. Kdyby jenom tušili, že ona je má práce. Ve vzduchu byl cítit hněv hostinské. Tehdy se mi zlepšila...