Závist
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- Protrhávala své zvadlé rostliny a neubránila se tomu, aby jí pohled zaletěl na vedlejší zahradu. Růže krásně kvetly, rododendrony jim zdatně sekundovaly. Zeleninové záhonky možná nebyly tak krásné na pohled, bohatou úrodu však už na ten pohled slibovaly. Zlobila se, štvalo ji to. Taky chtěla mít tak krásnou zahradu, nebo aspoň nemít o tolik ošklivější. Uběhl den, přešla noc a přišlo ráno. Krutě poraněné keře už nebyly krásné. Na zemi, na nešetrně ostříhaných větvích a větvičkách rychle vadly květy. Vrátila zahradnické nůžky do poličky a rozplakala se. S ránem jí přišlo líto, jak hrozným způsobem v noci podlehla své...
Pomluva
Z pera Mintaky Orionis. -*- „No, jo stará Šafrová se zase předvádí,“ pronesla Marie. „Nechala mu udělat věnec z pravejch růží. Prej jich tam bylo třicet,“ zašeptala Jitce. „Miládka říkala, že k těm růžím tam byly i gerbery. Ty taky dneska nejsou zadarmo,“ odpověděla Jitka polohlasem. „Jo, byly tam i gerbery. Kdo by to do ní řek, že má tolik peněz!“ „A přitom, když ještě žil, tak se k němu moc neměla.“ „Jo, jo… to si dělala zálusk i na Milánka.“ Obě současně se zachichotaly. „No, tak teď už jí v tom starej nebude překážet.“ „Ale pohřeb měl krásnej! Plnej kostel byl.“ Marie se...
Víra – Z dějin Univerzity
Z pera Indris Elwinor. -*- Trvalo mi dlouho, než jsem mistra našel. Nalezl jsem ho pohrouženého do přemýšlení před jedním z obrazů v podkroví. „Mistře, je mi líto že vás vyrušuji, ale dorazil posel od císaře. Mám vám předat toto psaní.“ Mistr četl list a v jeho tváři byl patrný obrovský smutek. V jeho hlase zněla únava: „Univerzita je zrušena. Musíme se vystěhovat.“ Ty dvě věty mi zněly jako ortel. Mistr mi položil ruku na rameno. „To není konec příteli. Jednou se sem opět vrátíme. Věřím tomu z celého srdce. A když ne my, tedy naší potomci. Univerzita se opět zaskví ve své původní...
Trpělivost
Z pera Enselis Ismelia. -*- Proklouzla ven z kuchyně právě ve chvíli, kdy se babička otočila, aby připravila snídani. A jako každé ráno i dnes zamířila do zahrady s nadějí v očích a s velkým očekáváním. V jedné ruce držela velkého plyšového zajíce, kterému téměř vláčela uši po zemi a druhou rukou odhrnovala větve keřů. Už byla skoro u zdi, kam s babičkou vysadily růžový keř, a zrychlila krok. Zničehonic ležel zajíc na zemi v prachu a ranní ticho narušilo vzrušené dívčí zavýsknutí. Na růžovém keři se konečně objevil malý pupen, zárodek květu. „Vidíš, maličká? Říkala jsem ti, že trpělivost růže přináší,“ smála se...
Podvod
Z pera Eame Vórimar. -*- Jednou jsem přišla na tržnici, kde se hádala stařena s obchodníkem, že ji prodal něco jiného, než co sliboval. Obchodník se samozřejmě bránil, že nic takového neprovedl a jen vykřikoval, že už je stará a neví, co chtěla. Přišla jsem k ní a zeptala se, o co se jedná a zda nepotřebuje pomoct. Ukázala mi v malém květináčku kytku. Byla to obyčejná pampeliška. Alespoň tak vypadala, ale měla modrou barvu. Stařenka se svěřila, že měla být rostlinka kouzelná a měla léčit, ale místo léčení ji pouze obarvila jazyk. Bylo jasné, že obchodník je podvodník a obarvenou pampelišku prodával důvěřivým...
Trpělivost
Z pera Doe van Bos. -*- Kytku říkáš, hostinský? Co třeba takový břečťan? Uznávám, ten ledaskomu nepřijde na mysl jako první. Ale mně už kolikrát pomohl. Ne, ne jeho listy nebo tak něco. Jeho duše, jde-li to tak nazvat. Asi jako každý občas ztratím trpělivost. Začnu se vztekat a práce stojí. A v tu chvíli se zastavím, nadechnu a vzpomenu si na břečťan. Práce mu taky nejde rychle, ale nikdy se nevzdává. Cokoliv se mu postaví do cesty, to rozdrtí. Nebo alespoň přeleze. Sucho ani déšť, sekera ani rýč, nic ho nezničí. Prostě si trpělivě roste. A když to zvládne nějaká kytka, zvládnu to...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
